Lesní hospodářské plány: Změny postavení a aktivit zařizovatele LHP v posledních desetiletích
Jaroslav Simon, Richard Podlena, Jaroslav Kadlec
Práce zařizovatele, pracovníka v oblasti hospodářské úpravy lesů, zpracovatele lesních hospodářských plánů, byla vždy velmi specifická. Byla vždy výsadou nepříliš širokého spektra specialistů, kteří kromě ovládnutí široké oblasti metodiky, technologií, metod měření atd. nosili ještě toulavé boty při každoročním odloučení od rodiny v rámci venkovních prací. V lesnictví a logicky i v hospodářské úpravě lesů se v poslední době (rámcově dvou desetiletí) mnoho změnilo. Logicky jde o dynamický rozvoj technologií, změnu organizačního a ekonomického managementu, obecně o přechod od standardizovaných plánovaných aktivit při zpracovávání lesních hospodářských plánů ke komerci v úrovni vystupňované konjunktury se všemi důsledky. Zkusme se proto rámcově ohlédnout zpět a zamyslet se nad tím, co se změnilo a jaké to má důsledky.
Privatizace zřizovatelských prací
Přes okolnosti provázející restituční a restrukturalizační proces v lesním hospodářství po roce 1989 zůstávaly aktivity při zpracovávání lesních hospodářských plánů, zejména v organizační úrovni, bez zásadních změn v garanci státu.
Až zákon č. 289/1995 Sb. – lesní zákon a následně série prováděcích vyhlášek v r. 1996 položily základ pro privatizaci praktické hospodářské úpravy lesů prezentované zejména zpracováváním lesních hospodářských plánů. Do této doby byli terénní pracovníci – taxátoři soustředěni v jednom ústavu s jeho pobočkami – Ústavu hospodářské úpravy lesů Brandýs nad Labem, a pokud budeme hovořit rámcově o jejich počtu, pak se jednalo odhadem o 200–300 specialistů komplexně zajišťující terénní práce. Ústav zajišťoval komplexní zpracování lesních hospodářských plánů na celcích podle stanoveného deceniálního harmonogramu s přepočítaným počtem pracovníků a rozsahem prací. Uvedené, v podstatě stabilizované poměry, nevytvářely podmínky pro požadovanou privatizaci zřizovatelské činnosti. Základním impulsem pro její nastartování bylo rozhodnutí ministerstva zemědělství ze dne 30. 12. 1996, kde byl nově stanoven základní předmět činnosti rozpočtové organizace Ústavu hospodářské úpravy lesů Brandýs nad Labem, ze kterého bylo vyčleněno zpracovávání lesních hospodářských plánů. Uvedený fakt způsobil rychlou a dynamickou privatizaci, kde z ústavu v r. 1997 odešlo zhruba 190 pracovníků, kteří pak vytvořili systém taxačních kanceláří. Tak byla během krátkého období realizována privatizace zařizovatelských prací, kde kromě hlavních taxačních kanceláří menších subjektů (právnických osob) a v první fázi zhruba 100 fyzických osob držitelů licencí pro zpracovávání lesních hospodářských plánů a osnov (nehovoříme-li o lesích ve správě Ministerstva obrany), byl držitelem zmíněné licence pouze jeden neprivátní subjekt, Lesnická a dřevařská fakulta tehdejší MZLU v Brně.
Rozvoj privátní taxace
V prvním období po nastartování privatizačního procesu nově vzniklé kanceláře právnické osoby řešily problém zázemí pro komplexní zpracování lesních hospodářských plánů a osnov. Uvedené bylo postupně vyřešeno i s ohledem na cenovou úroveň za zpracování, která byla oproti aktuálnímu stavu tři- až čtyřnásobná. Fyzické osoby, držitelé licencí, se realizovali a v podstatě realizují do současné doby v úrovni kooperací (venkovní práce, popisy porostů). Navíc, počet fyzických osob, držitelů licencí, se radikálně zmenšil v souvislosti se zpřísněním požadavku na prokázanou praxi v oblasti hospodářské úpravy lesů. Při zpracování, zejména větších zakázek (např. LČR Hradec Králové) byl v první fázi po privatizaci více-méně dodržován území princip, později z důvodu konjunktury a konkurence byl porušen, aktuálně uplatňován není. Uvedené s sebou přineslo zvýšení nákladů na zpracování, což se snížením ceny za zpracovaná díla (zhruba na polovinu) zhoršilo ekonomickou situaci subjektů, zvýšilo konkurenční tlak a vedlo k postupnému zeštíhlování subjektů, odchodu pracovníků. Uvedené dále vedlo k požadavku na zvýšení rozsahu ročně zpracovaných zakázek a přiostření konkurence, dále pak ke kolísání nabídkových cen pro výběrová řízení a realizační ceny díla, které aktuálně dosahují historicky nejnižších hodnot v úrovni subdumpingu, často pod úroveň státem vyplácených dotací na zpracovávání lesních hospodářských plánů. Zeštíhlení zaměstnanecké struktury vedlo ke stavu, kdy některé kanceláře fungují pouze na úrovni řídícího managementu, výraznou část prací řeší systémem subdodávek různého typu.
Lesní majetek a specialisté – zařizovatelé
Lesní majetek, výměra lesa v ČR (bez ohledu na vlastnictví) je 2,597 mil. ha (podle tzv. Zelené zprávy MZe r. 2011), což při deceniálním cyklu obnovy lesních hospodářských plánů a osnov představuje potřebu obnovy cca 259 tis. hektarů ročně (bez rozlišení LHO a LHP). Předpokládá-me-li, že zařizovatel na plný úvazek může v rámci terénních prací pracovat zhruba 7 měsíců, tedy cca 140 dnů, při rámcové normě 15 ha popisu porostů denně, jde pro jednoho specialistu o zvládnutelný objem prací cca 2 100 ha ročně. Tedy pro uvedenou výměru lesa se jeví potřeba cca 125 zařizovatelů na plný úvazek ročně, což je logicky zcela minimální počet. Vezmeme-li v potaz fakt, že specialistů – zařizovatelů tzv. na plný úvazek je v ČR zhruba 80, jedná se nepochybně o zále-žitost k zamyšlení.
Systémy zpracování lesních hospodářských plánů
Systémem zpracování LHP a LHO lze v podstatě rozumět oblast organizačního managementu. Před nástupem privatizace hospodářské úpravy lesů se jednalo o centrálně řízený systém v úrovni zadavatel – designovaný zpracovatel s plným pokrytím pracovními kapacitami s předem určenými finančními toky. Uvedený systém logicky postrádal aspekt konkurence a měl negativní, ale i pozitivní prvky. V aktuálním období, za stávajícího systému, je základním rysem vystupňovaná konkurence a nestabilita v personální i ekonomické oblasti s nepochybným dopadem do kvality výsledného díla. I když je jisté, že systém zpracovávání hospodářsko-úpravnických plánovacích dokumentů je v evropském kontextu často velmi odlišný, je možné se zmínit o funkčním systému, který by mohl i u nás případně připadat v úvahu, ke kterému v podstatě i směřujeme. Jedná se o systém, kdy v jednotlivých regionech existuje jeden, případně i několik designovaných pracovníků zodpovědných za oblast hospodářské úpravy lesů (od úrovně stanovení požadavků a rozmezí cen, zadávání ve spolupráci s vlastníky, kontroly plnění atd.). Vlastní zadávání se realizuje různými formami, od přímého zadávání až logicky po výběrová řízení, s tím, že existuje registr právnických, ale i fyzických osob, které se na zpracovávání podílejí. Soudíme, že naznačený systém by byl, i když existuje logicky celá řada, zejména legislativních úskalí, účelný a mohl by přispět k odstranění celé řady problémů, z nichž lze např. jmenovat otázku kvality, otázku inovací v techno-logické oblasti, a zejména pak k výchově mladých specialistů – zařizovatelů. Nemůžeme se ubránit dojmu, že takových postupně ubývá, což je škoda nejen pro hospodářskou úpravu lesa, ale lesnictví obecně.
Autoři:
prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc.
Mendelova univerzita v Brně, LDF
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Jaroslav Kadlec
Mendelova univerzita v Brně, LDF
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Richard Podlena, Ph.D.
ÚHÚL Brandýs nad Labem, pob. Kroměříž
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.