Po kom se jmenuje borovice Banksova

Mládí a první zájmy
Joseph Banks se narodil v roce 1743 v Londýně, podle Gregoriánského kalendáře 24. února, podle Juliánského
13. února. Jeho otec byl zámožný lincolnshirský venkovský šlechtic a člen Dolní sněmovny. Původ do jisté míry předurčil Banksovu budoucnost – studoval v Harrow a později na Etonu. Trochu mimořádné bylo, že se při svých cestách po Lincolnshire začal zajímat o přírodu a historii. Neobvyklé bylo i to, že školu nedokončil. Nebylo to pro nedostatek schopností nebo nezájem, ale po očkování proti neštovicím onemocněl a už se do školy nevrátil. Později se jako privilegovaný student v roce 1760 zapsal na univerzitu v Oxfordu. Ale ani tato studia nedokončil, v prosinci 1764 bez titulu Oxford opustil. Měl v té době již příliš mnoho jiných povinností. Po smrti otce v roce 1761 zdědil rodinný majetek a navíc se jako venkovský šlechtic stal smírčím soudcem. Střídavě působil v Lincolnshire a v Londýně.

Spolupráce s odborníky a první cesta
Jako bohatý soukromník se zajištěným příjmem se mohl věnovat i svým zájmům – přírodním vědám. Navštěvoval Chelsea Physic Garden, Společnost lékárníků, Britské muzeum a postupně se seznamoval s odborníky, se kterými začal spolupracovat. V muzeu se setkal např. se švédským botanikem a pomocným knihovníkem muzea D. Solanderem (1733–1782). Od něj se dozvěděl o Linnéovi a jeho systému a začal si s Linném dopisovat. Přátelil se i s dalšími vědci a díky svému postavení začal uplatňovat svůj vliv na výzkum. Stal se dokonce poradcem krále Jiřího III. a přesvědčil ho o důležitosti podpory objevných cest do nových zemí. Rok 1766 byl pro něj velmi úspěšný – byl zvolen členem Královské společnosti (Royal Society) a také sám začal cestovat. Doprovázel výpravu J. Phippse (1744–1792) k Newfoundlandu a na Labrador na lodi Niger jako přírodovědec expedice. Publikoval pak popisy rostlin a živočichů podle Linnéovského systému.

Cesta s Jamesem Cookem
Banks byl velmi cílevědomý a orga-nizačně schopný. Zájem o cestování a přírodní vědy ho vedl k tomu, že dojednal spolupráci královského námořnictva a Royal Society na uspořádání expedice do jižního Pacifiku. Jednalo se o první z velkých cest J. Cooka do této oblasti. Banks se cesty na lodi Endeavour v letech 1768–71 zúčastnil. Expedice byla dobře vybavena odborníky – členy byli také D. Solander a finský botanik H. Spöring jr. (1733–1771). Výprava odplula nejdřív do Brazílie, kde Banks popsal rod Bougainvillea a pojmenoval ho podle francouzského mořeplavce L. A. Bougainvilla (1729–1811). Další známou zastávkou expedice bylo Tahiti, kde mimo jiné prováděla expedice astronomická pozorování. Další cesta vedla přes Nový Zéland k východnímu pobřeží Austrálie. Při mapování pobřeží přistála loď v zátoce, která byla pojmenována Botany Bay a u řeky nazvané podle lodi Endeavour River. Po proplutí oblastí Velkého bariérového útesu (Great Barrier Reef) musela být poškozená loď opravena a přírodovědci tak měli dost času na průzkum. Botanikové výpravy nasbírali velkou kolekci rostlin, podle těchto sběrů později samozřejmě popsali mnoho nových druhů. Banks se Solanderem své objevy zpracovali v knize „Illustrations of the botany of Captain Cook´s voyage round the world in H.M.S. Endeavour in 1768-1771“. Další prací bylo pětatřicetidílné „Banks´ Florilegium“, kde bylo uvedeno téměř 800 exemplářů rostlin, které většinou nakreslil S. Parkinson (1745–1771). Expedice neměla jen úspěchy – malíř Parkinson zemřel cestou na moři poblíž Jávy na úplavici, stejně zahynul i H. Spöring jr. Banks se ve zdraví vrátil do Anglie 12. 7. 1771.

Další cesty
Aktivní člověk jako Banks nechtěl zůstat doma v Anglii. Byl by rád jel s Cookem i na druhou expedici, jež byla zahájena 13. 5. 1772 a měla hledat předpokládanou Terra Australis, která měla ležet jižněji než dnešní Austrálie. Když se mu nepodařilo zúčastnit se velké cesty, projel místo toho se Solanderem, který pracoval jako jeho sekretář a knihovník, v červenci 1772 ostrov Wight, Hebridy (Faroe), Orkneje a Island. Vrátili se s botanickými sbírkami, popsali spolu mnoho rostlinných druhů, také zvířat a hmyzu. Banks se usadil v Londýně a pracoval na svém Florilegiu, ve kterém zpracoval nálezy rostlin z Cookovy první plavby.

Široké zájmy a vliv
Banks působil v mnoha společnostech a byl při vzniku mnoha důležitých událostí. V roce 1774 se stal členem společnosti Dilettante Society, která sponzorovala studium antického Řecka a Říma a ovlivňovala vkus v Británii. Také byl činný v Society of Antiquaries, která se věnovala archeologii. 30. 11. 1778 byl zvolen presidentem Královské společnosti (Royal Society), ve které byl členem od roku 1766, tuto funkci zastával 42 let. Při svých aktivitách stihl ještě pracovat jako kurátor Britského muzea celých 42 let. Pomohl se založením Africké asociace (African Association) v roce 1788, která se měla zabývat výzkumem západní Afriky, hledáním pramenů Nigeru a legendami opředeného „ztraceného“ města Timbuktu. Dlouhodobě ovlivňoval rozvoj Královské botanické zahrady v Kew, často kvůli ní neformálně jednal s králem Jiřím III., formálně se stal jeho poradcem k zahradě v Kew v roce 1797. Díky tomu se mnoho rostlin – eukalypty, akácie, mimózy – dostaly do Evropy právě přes Kew. Staral se nejen o rostliny, v roce 1790 získal pro zahradu v Kew vynikajícího botanického ilustrátora Franze Bauera, který pocházel z jižní Moravy (z Valtic). Jeho bratra F. L. Bauera, také skvělého botanického ilustrátora, naopak poslal kreslit rostliny do Austrálie s výpravou kapitána Flinderse. Díky své cestě s Cookem se Banks zajímal o britskou kolonizaci Austrálie a byl poradcem vlády pro australské záležitosti. Výsledkem bylo to, že všechny lodi, plující z Nového Jižního Walesu, přivážely vzorky rostlin, živočichů i hornin. Tak vznikla slavná Banksova herbářová sbírka, která v roce 1834 obsahovala 23 400 druhů. Samozřejmě při zpracovávání kolekce zaměstnával správce sbírek a knihovníky. Pracovali pro něj Solander, švédský botanik Dryander (1748–1810), anglický botanik R. Brown (1773–1858). Banks podnítil vypravení několika výzkumných výprav – Vancouvera do severovýchodního Pacifiku, Flinderse do Austrálie a Bligha pro chlebovník do jižního Pacifiku k introdukci do karibské oblasti (známá vzpourou na lodi Bounty). Většinou měl štěstí při výběru spolupracovníků a odborníků do expedic. To se ovšem nedá říci o případu kapitána Bligha, kterého přes události na Tahiti později doporučil na funkci guvernéra Nového Jižního Walesu, to pak způsobilo tzv. rumovou rebelii v roce 1808 (Bligh zakázal používat rum jako platidlo při nedostatku mincí, hlavní příčinou vzpoury byly jeho konflikty s kolonisty). Banks sponzoroval práci W. Smitha na geologické mapě Anglie, doporučil A. Cunninghama pro sběratelskou cestu do Brazílie a na severní a severozápadní pobřeží Austrálie. Spolupracoval na přípravě diplomatické delegace do Číny k císařskému dvoru. Pomáhal při vzniku mnoha botanických publikací, např. Lambertovy „A description of the Genus Pinus“. Lambert pak na jeho počest pojmenoval borovici. Na jeho počest se jmenuje nejen borovice Pinus banksiana, ale i australský rod Banksia z čeledi Proteaceae a dalších asi 80 rostlin, byly po něm pojmenovány také části měst i ostrovy, především v Austrálii.

Osobní život
V roce 1779 se oženil a usadil se v Londýně, kde ho navštěvovali vědci, studenti, uznávané osobnosti a zahraniční návštěvníci. Na svých pozemcích na okraji Londýna pěstoval cizokrajné rostliny, hlavně australské. V roce 1781 se stal baronetem. Ve vyšším věku trpěl dnou a po roce 1805 se pohyboval na kolečkové židli, přesto se svým zájmům věnoval naplno. V květnu 1820 navrhl rezignaci na svou funkci v Royal Society, zemřel v Londýně 19. 6. 1820.

Autor:
RNDr. Jana Möllerová, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Martin Baláš