Praxe a problémy nasazování TDS

1. Jaké jsou vaše aktuální zkušenosti se zadáváním prací vlastníků a správců lesů pro těžebně-dopravní stroje (TDS) a na jaké problémy narážíte?

2. Kde vidíte prostor pro pozitivní změny v možnostech nasazení harvestorů a forwarderů?

3. Jak by mělo podle vašeho názoru vypadat moderní rozčlenění porostů pro použití harvestorových technologií?

4. Jak by měla probíhat technologická příprava pracoviště?

5. Co si myslíte o omezování technických parametrů strojů ze strany zadavatelů prací (např. emisní normy, šířka strojů apod.)?

Jan Krebs, ředitel divize UNILESs, a.s.

1. Vlastníci lesů začínají chápat TDS jako nedílnou součást hospodaření v LH, kdy při úbytku kvalifikovaných pracovníků a kapa­cit v klasické těžbě dřeva je to nezbytný ná­stroj pro splnění úkolů. Vlastníci lesa, kteří mají zájem o služby TDS, se snaží najít kompromis v názorech a vytvořit vhodné podmínky pro nasazení TDS. Jiná situace je při nasazení strojů TDS na zakázkách LČR, kdy chybí jednotný názor na nasazení TDS a je umožněno zasahování jednotli­vých revírníků do zadávání prací. Často se setkáváme s tím, že vhodné porosty pro na­sazení TDS si pracovník nepřeje takto rea­lizovat, nebo nemá představu, co je ještě pro stroj reálně zvládnutelné. Další kapito­lou je nevhodná příprava pracovišť – cestní síť, skládkoviště, síť přibližovacích linek, šíře pracovních polí a linek pro vyvážení.

2. Myslím, že je zapotřebí vytvořit jed­notný manuál pro nasazení TDS, který by popisoval technické podmínky nasazení strojů (ve smyslu doporučených pravidel) a který by byl přijat velkými vlastníky a správci majetků (LČR, VLS apod.). Takto by byla omezena lidová tvořivost v nasaze­ní TDS a toto je myslím zásadní problém omezující nasazení strojů a možnosti zvýše­ní podílu TDS na celkové těžbě.

3. Klasická šachovnice, s linkami o šířce 3,5–4m, ve svahu po spádnici, s rozšířením při výjezdu z linek, šíře pracovního pole 20–25m. Důležité je promyšlené ukládání na skládkách – zvláště u zpevněných od­vozních cest (možnost pohybu strojů v pá­sech a řetězech).

4. Fyzické vyznačení hranic porostů, vyvážecích linek, skládkovišť a u výběr­ných těžeb a probírek buď celého zásahu, nebo ukázkové plochy. Dále je nutné pře­dání technologické karty porostu s mapou a zákresem.

5. Omezování rozměrů často vychází z neznalosti, nebo zkreslených představ za­davatele, někdy je za tím snaha vyhnout se nasazení TDS. Uplatnění emisních norem je v pořádku, ale mělo k němu dojít postupně. Zadavatel by měl požadovat emisní normu, nebo max. stáří stroje u určitého podílu za­kázky, nikoliv u 100%, bez možnosti alter­nativ nebo včasného upozornění. Nebavíme se o investicích v řádu tisíců, ale miliónů.

Jiří Hasler, jednatel SOLITERA spol. s r. o.

1. Těžebně dopravní stroje provozujeme čtrnáct let. Prakticky všude, kde pracuje­me, správci lesů technologii a nároky na ní znají. Každý rok ubývá problémů pramení­cích z neznalosti. Z hlediska zadávání prá­ce máme rok od roku lepší zkušenosti. Problémy, na které narážíme, jsou čistě provozního charakteru. Nejčastěji je to lidský faktor, organizace práce, nelze za­pomenout na ceny, za které se pracuje. Co nás poslední roky hodně trápí, jsou kráde­že. Prakticky není měsíc, aby se některý z našich strojů nestal terčem kriminálního činu. Dále je nutné si uvědomit, že vzhle­dem k počtu provozovaných strojů v ČR rok od roku ubývá porostů, které jsou te­rénně a porostně vhodné pro nasazení TDS. Stále častěji se dostáváme do situace, že se těží v porostech, které byly v dřívějších letech jednoznačně určeny pro klasickou těžbu JMP.

2. U větších strojů jsou možnosti prak­ticky vyčerpány. Prostor vidím v uvažo­vání u prvních výchovných zásahů a jejich značení.

3. Moderní rozčlenění porostů pro TDS musí odpovídat potřebám lesa, bezpečnosti práce, klimatickým podmínkám, ekono­mice TDS a jejich technickým možnos­tem. Nesmíme zapomínat, že les je živý organismus. Proto se obávám jakéhokoliv striktního vymezení. Snad ještě jednu konkrétní poznámku pro toho, kdo linky značí. Je nutné počítat s tím, že i na TDS platí fyzikální zákony a za harvestorem pojede i vyvážečka.

4. Technologická příprava pracoviště by měla začít venkovní pochůzkou, nejlépe s konkrétními operátory, kteří budou těžbu provádět. Měly by být vyřešeny přístupy k lesním porostům, místa pro skládky vy­robeného dříví, hranice porostu, sortimen­tace a směr a rozmístění linek. Šíře linek ve výchovných zásazích a jejich vyznačení v terénu by mělo být spíše orientační, s ohledem na jejich počáteční rozestup. Důvod je prostý, pracujeme s přírodou a pokaždé v různém terénu. Často se stává, že při vlastní těžbě operátor harvestoru vidí zpracovávaný porost v lepších souvislostech, než při značení těžebního zásahu, operátor má větší praktické zkušenosti a mnohdy lesnické vzdělání. Navíc při realizaci těžby máte možnost průběžně hodnotit rozestup jednotlivých stromů s ohledem na jejich zapojení v budoucí kostře porostu. V reál­ném provozu je obecně nejpřínosnější pří­stup správce lesa takový, kdy na začátku těžby operátor zpracuje velmi malou část porostu jako vzorek a zadavatel má v tom okamžiku jasnou představu o budoucí po­době těžebního zásahu a na místě může s operátorem stroje upřesnit svůj záměr a odladit případné nedostatky.

5. Vyžadování určitých technických parametrů TDS ze strany zadavatelů ne­považuji za omezení. Zadavatel má odpo­vědnost za to, jak les spravuje a jak vypadá. Vlastníme jak malé, tak velké TDS, abychom požadavky zadavatelů spl­nili. Tyto požadavky nejsou specifikem ČR. Ostatně proto se menší i větší stroje ve světě vyrábí.

Naopak omezení emisních norem po­važujeme za omezení formálního cha­rakteru a vnímáme ho velice negativně. Je to diskriminační opatření, protože je­jich platnost neměří všem strojům stej­ným metrem! Například nyní nejčastěji v lesnictví skloňovaná emisní norma EPA Tier 3 A (EU STAGE IIIA) nabývá platnosti různě dle výkonu motoru. Jin­dy začala platit pro motory s výkonem nad 130kW, jindy pro motory o výkonu 75–130kW atd. Rozdíl v nástupu platnosti je několik let. Dále zde máme přechod­nou dobu, kdy se motor již nevyráběl, ale ještě ho bylo možné do stroje montovat. Například stroj s motorem 40–56 kW bylo možné vyrábět až do 31. 12. 2009. Ptám se: „Je čtyřletý stroj starý? Není ještě daňově odepsán a už s ním nesmím do vý­běrového řízení pro státní firmu?“

Na TDS preferujeme jednosměnný pro­voz, neosvědčila se nám práce v nočních směnách. Práce pouze přes den je lepší pro les, stroj, obsluhu a i pro ekonomiku provozu TDS. Je to dlouhodobě vyzkoušené, a pro-to tak pracuje i většina firem v zahraničí. Nikde v EU jsem o podobném opatření ne­slyšel. Výše zmíněné opatření jde přímo proti tomuto trendu. Má to být trest za to, že se stroji nakládáme rozumně?

Průmysl ztrácí svoji konkurenceschop­nost díky ceně elektřiny, způsobené třeba solárními elektrárnami. Je proto nutné vymyslet i něco do lesa?

Martin Gottwald, jednatel Bago s. r. o.

1. Největší problém spatřuji v jednostran­ném pohledu vlastníka lesa na provoz TDS. To znamená, že ekonomické aspekty pěsto­vání lesa jsou kladeny vysoko nad ekono­mické aspekty provozu strojů. Zejména na státních zakázkách se setkáváme s tím, že ve většině případů neprobíhá technologické předání pracoviště, zato jsou hned na počát­ku zdůrazněny postihy za poškození porostu a přibližovací sítě. Stroje jsou odstavovány při trvalejším dešti a není mnohdy umož­něno využití kolopásů bez znalosti proble­matiky jejich použití. Náklady plynoucí z odstavení strojů mnohdy několikanásob­ně převyšují náklady na povýrobní úpravy provedené bagrem. Často se stane, že do­jde k propojení škod způsobených odstáv­kou s následnými povýrobními úpravami.

Další kapitolou je značení porostů. Ani po 13 letech (počátek rozmachu harvesto­rových technologií v ČR) nemá LČR jako největší zadavatel prací fungující jednotný systém značení porostů (hranice porostu, roh seče, 3bodové značení probírek atd.). Při výběru porostů pro harvestorovou těžbu, kde se nachází podrost, je zcela opomíjena ekonomika provozu TDS. Priorita zacho­vání podrostu je na prvním místě, díky ná­kladům spojeným s obnovou. Denní výkon technologického uzlu, s provozním denním nákladem v desetitisích korun, je pak limi­tován výkonem dřevorubce s motorovou pilou, který provádí odtěžení ze zmlazení. Samostatnou kapitolou je přejímka dřevní hmoty. Jako firma zabývající se především službami v lesnictví jsme investovali do technologického uzlu 15 000 000 Kč, kde harvestor pracuje s technologií měření s milimetrovou přesností. Výsledkem této investice je, že na státních zakázkách po­bíháme s tyčí a měříme prostorově dříví na hráních.

2. Prostor pro pozitivní změny vidím v řešení výše zmíněných bodů. Dále pak v koncentraci ročních těžeb do jednoho místa. V současnosti je praxe taková, že se často během jednotlivých kvartálů vrací­me zpět na místo, kde již v předchozím kvartálu těžba probíhala. Nejdůležitější pro nás jako provozovatele strojů ve služ­bách je hledisko ekonomické smysluplnosti při organizaci a zadávání harvestorových těžeb. V situaci, kdy se pohybujeme při současných cenách na samé hranici toho, co lze ještě nazývat ziskovostí, není prostor pro navyšování nákladů, způsobených ne­kompetentními rozhodnutími.

3. Při provedení zadání pracoviště roz­hodně doporučuji účast všech zaintereso­vaných stran. To znamená zástupce LČR, THP zadavatele a zhotovitele. Na soukro­mých majetcích postačí zástupce zadavate­le a zhotovitele. Zadavatel by měl předat technologickou kartu se zákresem poros­tu, hranic porostu, vyznačením přibližova­cích linek a místa pro skládkování. Dále doporučuji fotokopii porostní mapy a sa­mozřejmě přehledně vypracované zadání sortimentace. Všichni zúčastnění by měli porost si projít, provést prohlídku a vysvět­lení případných rizik pracoviště.

4. Umístění pracovních strojů co do roz­měrů a hmotnosti v jednotlivých porostech by se mělo řídit selským rozumem. Nelze paušalizovat, co který stroj zvládne. Obecně lze říci, že stroje lze zařadit do kategorie malé (např.: Rottne H8, Vimek, Sampo), střední (Valmet 911, John Deere 1070) a velké (Rottne H 20, Valmet 931 a vyšší). Kategorie „malé“ by měla pracovat prioritně v porostech do 40 let a v jejich rozčleňování. Kategorie střední ve výchovných zásazích v porostech 40+ až 100 let a v mýtních těž­bách do průměrné hmotnatosti 0,70 m3. Ka­tegorie velké stroje by měla být nasazována pro výchovné zásahy 60 let až mýtní těžby.

5. Emisní normy by se podle mého ná­zoru měly stát nástrojem při výběrových řízeních (zejména na státních zakázkách), který eliminuje provozovatele přestárlých strojů, nabízejících služby za dumpingové ceny. Využití stroje pro jednotlivé zakáz­ky bych nechal na zhotoviteli zakázky. Při dnešní rozmanitosti strojů a typů růz­ných značek a stáří je nelze „zaškatulko­vat“ do jedné skupiny, a to ani dva stejné typy stroje s rozdílným rokem výroby. Pokrok jde nezadržitelně vpřed a výkonový rozdíl může dosáhnout i jedné celé výko­nové kategorie.

Děkuji za odpovědi (23. 9. 2013), Jan Příhoda

Ilustrační foto: Lesnická práce a archiv uvedených lesnických společností