Cypřišek hrachonosný

Popis a vlastnosti

Jedná se o strom dorůstající 40 (50) m výšky, průměr kmene 2 (3) m, s kuželovitou poměrně řídkou korunou. Mohutné stromy z lesů kolem Mizukizawi dosahují věku 550 let a mají průměr kmene přes 2,5 m. Nejvyšší exempláře v Japonsku dosahují výšky 45 metrů s obvodem přes 7 m. Největší obvod kmene má asi 700 let starý jedinec, a to 9,6 m (průměr více než 3 m) při výšce 43 m. V ČR je druh dosti vzácným, k největším exemplářům patří stromy v Průhonicích nebo na území ŠLP ML Křtiny MENDELU. Taxon má výrazně červenohnědý relativně hladký kmen, kůra se odlupuje v dlouhých úzkých pásech. Koruna stromu je široce kuželovitá s nícím vrcholem. Kmen je výrazněji sbíhavý, plnodřevný. Výmladnost na kmeni celkem nízká. Kořenový systém svazčitý, v půdě je dobře zakotven. Barva koruny je tmavěji zelená, kultivary jsou pestrobarevné. Větvičky ploché o šířce 1,5–2 mm, svrchu tmavě zelené, ze spodu trávově zelené s výraznou bělavou kresbou. Asimilační orgány jsou šupinovité lístky, těsně přitisklé k větvičce, podlouhle vejčité a zašpičatělé. Konce šupin jsou ostře zakončené a odkloněné od větvičky. Jednoleté výhony jsou po rozemnutí aromatické. Samičí šištice jsou nejprve modro až hnědo zelené, v plné zralosti hnědé. Kvete v dubnu. Šišky jsou drobné, asi 6 mm v průměru, složené z (8) 10 (12) šupin, dozrávají 1. rokem. Za každou šupinou bývají 1–2 semena o velikosti 2–4 mm, jsou světle hnědá, zploštělá, obklopená širokým blanitým křídlem. Samčí šištice na rozdíl od cypřišku Lawsonova jsou hnědé. Semenáčky mají 2 kotyledony a poté primární jehlice 10–15 mm dlouhé. Teprve pak se vytvářejí šupinovité lístky.

Rozšíření

Areál druhu se rozkládá v Japonsku, především na ostrovech Honšú a Kjúšú, na svazích hor či výše položených údolích. Cypřišek hrachonosný zde roste v nadmořských výškách od 280 do 2 400 (2 600) m. Obvykle se vyskytuje spolu s kryptomerií (Cryptomeria japonica) nebo s cypřiškem tupolistým (Chamaecyparis obtusa). Roste v místech s vysokými srážkami (1 500–2 400 mm) na různých typech půd. Dlouhodobě je pěstován v kultuře v Japonsku i Číně. Dle IUCN nepatří k ohroženým druhům.

Ekologie

Je to druh snášející polostín i boční zastínění, může růst i na plném slunku. Nevyžaduje zvláště vysokou půdní vlhkost, pokud má dostatečnou vlhkost vzdušnou. Není ani příliš náročný na půdu. Nejlépe mu vyhovuje živná, písčitohlinitá a dostatečně vlhká půda. Celkem dobře snáší vápnité podklady. Ve vyšších polohách je u nás někdy poškozován silnými mrazy, ale celkově je k mrazu odolný. V mládí trpí okusem a vytloukáním zvěří, jinak ani v domovině, ani u nás prakticky netrpí žádnými významnějšími chorobami nebo škůdci. K městskému ovzduší je relativně tolerantní.

Význam a využití

V Japonsku dnes není příliš ceněnou dřevinou, materiál je méně kvalitní než u cypřišku tupolistého. Přesto již od 18. století patří mezi 5 posvátných stromů. Dřevo je lehké, ale celkem pevné, má žlutavou barvu. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá kolem 350 kg.m-3. Je dosti aromatické. Je odolné vůči houbám a hmyzím škůdcům, velmi trvanlivé ve vodním prostředí, odolává hnilobě. Používá se na stavbu domů, chrámů, výrobu nábytku, na díže, sudy, vany, rakve i obalový materiál, vhodné je i pro vodní stavby. Zvláště významné je pro výrobu nádobí pro přípravu potravin, zejména pro suši a rýži. Množství kultivarů je využíváno při tvorbě bonsají.

Do Evropy byl druh introdukován roku 1861 Veitchem a Fortunem na území Velké Británie. Odtud byl dále šířen do zahraničí. Více než původní druh se však pěstují jeho kultivary, kterých je více než 150, z nichž mnoho zakrsle rostoucích nebo dekorativně zbarvených se používá k ozelenění ve městech. Největší britské exempláře mají výšku okolo 30 m, např. strom v hrabství Sussex měl 29 m výšku a průměr kmene 90 cm, nejsilnější uváděný exemplář měl obvod kmene skoro 390 cm. Z Belgie k nejmohutnějším patří strom s obvodem 402 cm ve výši 50 cm a výškou 28 m, nejvyšší exemplář měl 30 m s obvodem 210 cm, další nejsilnější uváděný exemplář měl obvod téměř 270 cm. Druh vhledem k nižším srážkám a vzdušné vlhkosti nedosahuje takových rozměrů jako v původním areálu.

Dřevina nikdy v Evropě nebyla využívána jako hospodářská dřevina v lesních porostech. Ani z našeho území nejsou známy pokusné výsadby. Snad nejznámější skupina ze středoevropského prostoru se nachází v arboretu Kysihýbel na Sloven-sku, dále je asi 100 letý porost v Belgii. Praktické využití druhu je však zejména v sadovnické dendrologii, jde o dřevinu vhodnou pro různé výsadby, kdy lze využít velké množství různobarevných a velmi proměnlivých kultivarů. K nejznámějším patří tzv. retinospory s jehlicovitým asimilačním aparátem – např. typu ‘Squarrosa’. K nejznámějším pak patří kultivar ‘Filifera’.

Introdukce do Čech a jeho pěstování

První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody již roku 1865 v Hluboké, dále následovaly v roce 1879 Sychrov, 1910 Jezeří, 1927 park Průhonice a ŠLP ML Křtiny. Hieke uvádí zejména jeho kultivary z mnoha zámeckých parků a zahrad, ale bez dosažených rozměrů. Také žádný cypřišek hrachonosný ani jeho kultivar není zapsán jako památný strom v ústředním seznamu ochrany přírody. Jen několik údajů o růstu je známo z území ŠLP ML Křtiny MENDELU. Při inventarizaci v roce 2006 byl druh zastoupen v 76 exemplářích, a to především v arboretu Křtiny. Průměrná výška výsadby z roku 1928 činila 18,9 m a druh dosáhl průměrné výčetní tloušťky 42,3 cm. Nejmohutnější exemplář měl v roce 2013 obvod kmene 214 cm, výšku 22 m. Nejvyšší jedinec dosahoval téměř 25 m. Je zajímavé, že v podmínkách 3 a 4 LVS roste lépe než cypřišek Lawsonův. Přesto ve srovnání s našimi jehličnany (se smrkem) roste pomaleji, proto není v LH využíván. Přirozené zmlazení nebylo pozorováno, ale klíčivost semen je dle našich zkušeností poměrně vysoká, přes 50 %. Lze jej snadno množit jak generativně, tak vegetativně, a to z naturalizovaných exemplářů. Semena sbíráme, jakmile začnou hnědnout šišky, řízky odebíráme v časném jaru. Velmi dekorativní druh má jistě budoucnost, a to zejména v okrasných výsadbách od nižších do podhorských poloh, možná by mohl být pěstován i pro produkci dřevní hmoty ke speciálním účelům. Rozhodně však dekorativní funkce množství kultivarů druhu nad významem lesnickým výrazně převažuje.

Poděkování: Tvorba příspěvku byla podpořena projektem Landteam, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/20.0004.

Autor:

doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

E-mail: uradnic@mendelu