Lýkožrout severský Ips duplicatus: význam a možnosti obrany
Jaroslav Holuša
Původně se lýkožrout severský (Ips duplicatus) vyskytoval nejblíže střední Evropy v Bělověžském pralese v současném severním Polsku. Odtud začal lýkožrout severský expandovat na jih do uměle založených smrčin v nížinách a pahorkatinách. To vysvětluje umístění těžiště rozšíření v České republice právě na severovýchodě území. Těžiště výskytu je sice stále vázáno na Moravu, ale od roku 2005 se početně vyskytuje i na Českomoravské vrchovině a dále se šíří do východní a severní a jižní části středních Čech.
Rozšíření do střední Evropy
Úspěšná invaze I. duplicatus do střední Evropy je pravděpodobně způsobena dvěma faktory: rozsáhlým pěstováním smrku ve středoevropských podmínkách a klimatickými změnami. Změny klimatu (změny teploty vzduchu, sucho, sluneční záření, chemické složení atmosféry) ovlivňují dřeviny přímo prostřednictvím vlivu na jejich základní fyziologické funkce; nebo nepřímo prostřednictvím změn ve vnitro- a mezidruhových vztazích, změn v druhové konkurenceschopnosti, výskytem nových škůdců nebo změnami v distribuční a populační dynamice domácích druhů. Regionální vlny horkého a suchého počasí mohou být častější v měnícím se klimatu, a s tím souvisí i rostoucí citlivost smrku na napadení kůrovcem. Tato situace nastala již na konci 20. století. Chřadnoucí a mrtvé smrky se objevily na tisících hektarech ve východní části České republiky, v jižním Polsku a na severozápadě Slovenska. Predispozičními faktory jsou nízké pH půdy, nedostatek živin, nedostatek vody a mechanické škody způsobené těžkou těžební mechanizací. Dřeviny, které byly vystaveny stresu suchem, jsou později ohroženy nedostatkem vody, protože kořeny se ve vysychající půdě trhají. Jakmile byly dřeviny jednou vystaveny stresu a jejich kořeny poškozeny, mohou být snadno napadeny václavkou (Armillaria sp.). Tyto porosty jsou dále osídlovány a napadány kůrovci I. duplicatus, I. typographus, I. amitinus a P. chalcographus, kteří převažují v dospělých porostech. V současnosti jsou téměř všechny odumírající smrky v této oblasti hojně napadeny I. duplicatus.
K bionomii
Intenzitu šíření I. duplicatus umocňuje fakt, že tento druh pozitivně reagoval na mírnější klima ve střední Evropě. Zatímco v severním Polsku má jen jednu generaci do roka, ve středoevropských podmínkách má zpravidla dvě nebo tři.
Intenzivní obranu proti I. duplicatus komplikuje několik faktorů. I. duplicatus obvykle napadá stromy roztroušeně uvnitř porostu a soustředí se na koruny stromů. Jeho vývoj je dokončen nebo je ve značně pokročilém stadiu často ještě dříve, než jsou patrné první změny ve zbarvení jehličí. Tyto barevné změny se mohou objevit až později a napadený strom pak poznáme podle opadávající kůry.
Obrana
Jen zřídka napadá stromy ležící na zemi, a proto využití klasických lapáků není možné. Hlavní obranou je proto vyhledávání a včasné zpracování napadených stromů, čímž je zabráněno dokončení vývoje a v případě letní generace pak zamezeno přezimování v hrabance.
Obrana se provádí ve smrkových porostech, které jsou starší 40 let, v případě kalamitního přemnožení i v mladších. Kontrola je okulární, nebo popřípadě prováděna pomocí feromonových lapačů. Nejčastěji používaným komerčně vyráběným lapačem sloužícím k monitorování letové aktivity I. duplicatus ve střední Evropě je nárazový štěrbinový lapač typu Theysohn. Černé lapače typu Theysohn jsou účinnější než bílé, žluté nebo jiné pasti světlých barev. V současnosti se v České republice k odchytu lýkožrouta severského používají dva typy feromonových návnad (ID Ecolure a Pheagr-IDU); oba jsou uvedeny na „Seznamu registrovaných přípravků na ochranu lesa 2013“ v České republice. ID Ecolure se ve všech pokusech ukázal jako účinnější než jiné feromony, co se týče procenta odchycených brouků v době rojení.
Otrávené lapáky
Další možností kontroly I. duplicatus jsou otrávené lapáky. Lapáky opatřené feromonovými návnadami a ošetřené insekticidními postřiky představují kombinaci způsobů obrany pomocí lapáků a feromonových pastí. Čerstvé kmeny jsou ošetřeny po celém povrchu insekticidem a jsou sestaveny nejčastěji do tzv. trojnožek s feromonovou návnadou umístěnou pod vrcholem. Při porovnání odchytů ve feromonových lapačích a trojnožkách byl pomocí lapačů typu Theysohn odchycen dvojnásobek až trojnásobek počtu brouků než pomocí trojnožek. Ve feromonových lapačích byla převaha samic nad samci, zatímco v trojnožkách byl poměr pohlaví buď vyrovnaný, nebo převažovali samci. V obou pastech byl odchycen přibližně stejný počet samců, ale samice byly výrazně početnější v lapačích Theysohn. V obou případech bylo odchyceno více dospělců na jaře než v létě. Nevýhodou je samozřejmě dopad na necílové organismy.
Autor:
doc. Ing. Jaroslav Holuša, Ph.D.
LOS, VÚLHM, v. v. i.
KOLE, FLD, ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.