Odumírání smrkových porostů a řešení situace v rámci jednotlivých majetků

Ing. Lubomír Labaj, Lesy České republiky, s.p. Krajského ředitelství Frýdek-Místek

Lesy ČR, s. p., Krajské ředitelství Frýdek Místek obhospodařuje v rámci Moravskoslezského kraje 149 216 ha porostní půdy prostřednictvím jedenácti lesních správ, zastoupení jehličnatých dřevin je zhruba 76 %, z toho zastoupení smrku je 60 %. Zdravotní stav smrkových porostů v regionu je dlouhodobě špatný. Plošné zastoupení chřadnoucích porostů nelze přesně stanovit, protože se jedná o dynamický, periodicky se zhoršující stav, nicméně určitou míru poškození vykazuje většina smrkových porostů. Chřadnutí v začátcích, tzn. od 90. let 20. století, nejmasivněji postihovalo oblasti 3. a 4. LVS, v současné době je běžně rozšířeno do 5. a 6. LVS a místy zasahuje již do 7. LVS; zasaženy jsou porosty všech věkových stupňů. Průvodními znaky postižených smrkových porostů jsou barevné změny, žloutnutí až hnědnutí jehličí a jeho předčasný opad. Místo čtyř až sedmi ročníků jehlic zůstávají na přežívajících jedincích dva ročníky. Příčinu chřadnutí spatřujeme zejména v postupné změně klimatických podmínek, především srážek a jejich rozložení v čase a častějšímu výskytu teplotních extrémů. Měřené i odvozené klimatické hodnoty v porovnání s dlouhodobým průměrem dokládají postupný přechod vodní bilance do výparného režimu se všemi dopady na zdravotní stav porostů. Dalším prvkem komplexu příčin oslabování smrkových porostů je aktivizace václavky smrkové, která poškozuje smrčiny všech věkových stupňů, nevyjímaje čerstvé smrkové výsadby ani přirozené zmlazení smrku. Současný plošný rozsah napadení odhadujeme na 25 tisíc hektarů rozpadajících se porostů a 15–20 tisíc hektarů chřadnoucích porostů se zastoupením smrku nad 60 %. Stejnými problémy jsou v Moravskoslezském kraji postiženy i ostatní lesní majetky. Logickým důsledkem kombinace snížené dostupnosti půdní vláhy a poškození kořenového systému infekcí václavky je výrazné snížení odolnosti především proti kůrovcům jako sekundárním škůdcům. Ti mohou významným způsobem přispět k urychlení rozpadu těchto oslabených smrkových porostů. Kritické bývají teplé suché letní měsíce, kdy díky nízké odolnosti oslabených stojících stromů dochází k obtížně kontrolovatelnému plošnému šíření kůrovců ve stojících stromech. Nejrozsáhlejší škody jsou v oblasti působeny lýkožroutem smrkovým a lýkožroutem severským, přičemž jejich význam je minimálně srovnatelný. Lýkožrouta severského vnímáme díky jeho mírně odlišné bionomii dokonce jako nebezpečnější druh.

- Ochrana proti l. severskému je výrazně složitější, protože zpravidla nenapadá ležící dřevo, šíří se v korunách stojících stromů, proti lýkožroutu smrkovému má skrytější charakter napadení a pro nálet nepreferuje čerstvé porostní stěny. Postup proti lýkožroutu severskému nelze vzhledem k pravidelně se vyskytujícímu kombinovanému napadení oddělit od postupu proti lýkožroutu smrkovému, vždy dodržujeme následující zásady:

- Obranná opatření aplikujeme vždy v kombinaci souběžně proti oběma druhům.

- Nepoužíváme plošné a liniové aplikace obranných opatření, tyto soustřeďujeme do ohnisek o větším objemu ve snaze kůrovce soustředit a zabránit plošnému rozptylu.

- Použití stojících lapáků pro záchyt lýkožrouta severského, stojící lapáky v současné době považujeme za prvek s nejvyrovnanější účinností v rámci roku.

- Souběžné vyhledávání napadených stromů s cílem jejich asanace před výletem dceřiné generace.

Množství obranných opatření pro záchyt jarního rojení stanovujeme výpočtem z kalamitního základu s minimálním poměrem 1 opatření na 5 m3 napadené hmoty. Množství obranných opatření během sezony stanovujeme podle intenzity napadení a záchytu v předcházejících obranných opatřeních. Úspěšnost ochrany lesa proti kůrovcům je v podmínkách chřadnoucích smrčin podmíněna absencí klimatických extrémů (2009–2011). V opačném případě dochází k opětovnému nástupu gradace, jejíž průběh jsme schopni ovlivnit pouze v omezené míře. Hlavním cílem je rozložit rozpad chřadnoucích porostů do co nejdelšího časového úseku.

- Z hlediska pěstebních opatření se v první řadě zaměřujeme na přeměnu druhové skladby při obnově chřadnoucích smrkových porostů. Při obnově používáme převážně listnaté dřeviny v souladu s cílovou druhovou skladbou jednotlivých HS, smrk v těchto lokalitách obnovujeme také, ale ve značně menší míře, především ve směsích. Výchova v chřadnoucích smrkových porostech je velmi problematická bez pevných zásad. Praktické zkušenosti posledních let ukazují, že intenzivnější výchovné zásahy rozpad smrkových porostů urychlí. V současné době se proto výchova většinou omezuje na odstraňování chřadnoucích a uhynulých jedinců.

Ing. Jakub Zapletal, Školní polesí Valšovice, Střední lesnická škola Hranice

- Zastoupení smrku na školním polesí ve Valšovicích prošlo v minulosti, jako na mnoha jiných majetcích, značnými výkyvy. Dominantní pozici v obnově zaujímal především v rozmezí 60. až 80. let minulého století. Počátkem 90. let jeho podíl v obnově prudce klesal až na současných 10 % obnovované plochy. Tento trend dokresluje i celkové zastoupení smrku, které za období platnosti posledního LHP kleslo z 34 % na 28 % a nadále klesá. Zdravotní stav smrkových porostů je velmi neutěšený, kritický je však zejména u porostů ve věku 20–60 let. Navíc vývoj smrkových mlazin a počet hynoucích a uhynulých jedinců nám jasně ukazuje, že kritická věková hranice se nadále snižuje. Zdravotní stav dospělých smrkových porostů je přece jen mírně lepší. Stručně charakterizovat příčiny není jednoduché, ale jsme přesvědčeni, že kombinace živných stanovišť, nízké nadmořské výšky, dřívějších trendů výchovy smrkových porostů, dlouhodobý stres nedostatkem srážek, intenzivní napadení zejména václavkami a v konečném důsledku masivní napadení porostů kůrovci, jsou společnými jmenovateli neutěšeného zdravotního stavu. Srážkový deficit je v tomto světle prvotním hnacím motorem chřadnutí smrčin. Nejvíce problémovým kůrovcem je navíc lýkožrout severský, proti kterému je klasický přístup ochrany lesa málo účinný. Prozatím kvalitní smrkové porosty v dobrém zdravotním stavu máme na části majetku, kde dominují oglejená stanoviště. Zde se smrku díky vysoké hladině spodní vody daří a četná zpevňující listnatá žebra nám dávají alespoň částečnou naději, že zde můžeme smrk dopěstovat.

- Proti lýkožroutu severskému využíváme v jarním období feromonových lapačů, navnaděných ležících a stojících lapáků. V letním období již nepoužíváme lapače, jejichž účinnost je vzhledem k pohybu brouků v korunách velmi nízká. Zůstává-me tak u obou forem navnaděných lapáků, jejichž výsledky lze považovat za uspokojivé pro monitoring vývoje a částečné usměrnění náletu tohoto škůdce. Jsme však přesvědčeni, že všechna tato opatření jsou spíše monitoringem lýkožrouta severského a proto klademe největší důraz na každodenní pohyb lesníků v porostech, razantní přístup k těžbě napadených stromů se záběhem do porostní stěny a co nejrychlejší asanaci napadeného dříví. Tento přístup se může zdát na první pohled samozřejmý, ale dle mých zkušeností tomu tak v mnoha případech není. Osobně považuji za velmi důležitý způsob zpracování kůrovcových kol se záběhem do „zelené“ porostní stěny, jelikož jsme si ověřili, že většina takových stromů již bývá napadena a jedná se tak o nejlepší preventivní opatření. Z praktic-kých zkušeností víme, že pokud lesník objeví závrty na patě kmene, střední část již bývá opuštěna.

- V odumírajících smrkových porostech máme jeden hlavní cíl. Je jím co největší zpomalení rozpadu těchto porostů s cílem přeměny druhové skladby. Mechanismus přeměn u nejohroženějších porostů je velmi jednoduchý. Razantními zásahy u vznikajících kůrovcových ohnisek se snažíme o vznik co nejmenších holin, které se stávají východisky obnovy pro stinné dřeviny (JD, BK). Při případné další nahodilé těžbě a rozšíření obnovních prvků pracujeme se stinnými dřevinami do okamžiku světelného požitku vyhovujícího dubu zimnímu, který tak vyplňuje prostor mezi rozšiřujícími se kotlíky stinných dřevin. Přirozená obnova modřínu, lípy, habru, javoru, borovice a jiných dřevin dává předpoklad druhově pestrých a stanoviště vhodných porostů. Naší snahou je vyhnout se velkým kalamitním holinám, ke kterým často vede opatrný přístup k nahodilé těžbě a striktní těžba pouze očividně napadených stromů bez záběhu do porostní stěny. V porostech mýtního věku je přístup k přeměně druhové skladby podobný, je zde však větší prostor pro řešení problematických lokalit v rámci úmyslné těžby. Zdravotní stav smrkových mlazin se snažíme podpořit intenzivními výchovnými zásahy v prvních prořezávkách. Cílem je dosažení co nejdelší zelené koruny a co největší přístup již tak malého množství srážek k půdnímu povrchu. Je to asi jediná současná možnost, jak podpořit vitalitu smrkových mlazin.

Ing. Alena Ábelová, Odbor usmerňovania lesníckych činností LESY SR š. p. Banská Bystrica

- Vážne problémy so zdravotným stavom smrečín nastali po 19. 11. 2004, kedy na území LESOV Slovenskej republiky, štátny podnik padla hlavne v smrekových porastoch najväčšia veterná kalamita, kalamita Alžbeta, s objemom 1 994 tis. m3. Napriek overeným postupom z kalamity v Osrblí v roku 1996 a vynaloženému enormnému úsiliu, spracovanie veternej kalamity a vykonávanie nevyhnutných ochranných a obranných opatrení proti podkôrnemu hmyzu bolo výrazne limitované platnosťou nového zákona č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny. Závažný problém bol hlavne s udeľovaním súhlasov a výnimiek na spracovanie kalamity tak v 5., ako i v 3. stupni ochrany a s udeľovaním súhlasov na jej sprístupnenie lesnými cestami a zvážnicami v 3. stupni ochrany. Taktiež nastali komplikácie i s udeľovaním súhlasov na chemickú asanáciu zvyškov po ťažbe v 3. stupni ochrany. Novovzniknuté rozsiahle ohniská podkôrneho hmyzu v NP Nízke Tatry, NP Muránska planina, NP Veľká Fatra, NP Malá Fatra, CHKO Horná Orava, CHKO Kysuce a CHKO Poľana tak len potvrdili dávno známe pravidlo, že pokiaľ sa následne po smrekovej veternej kalamite nezrealizujú všetky nevyhnutné ochranné a obranné opatrenia proti podkôrnemu hmyzu, vnikne rozsiahla podkôrniková kalamita. Z vyššie uvedených dôvodov, ako aj z dôvodu priaznivých klimatických podmienok pre vývoj podkôrnikov hovoríme od roku 2007 už o hynutí smrečín na Slovensku. Od 19. 11. 2004 k 31. 12. 2012 spracovali LESY Slovenskej republiky, štátny podnik spolu 4 995 tis. m3 smrekovej veternej kalamity a ďalších 7 882 tis. m3 smrekovej podkôrnikovej kalamity. To znamená, že podkôrniková kalamita na smreku v sledovanom období 1,6 násobne prevýšila pôvodnú veternú smrekovú kalamitu. Dôsledným vykonávaním sanitárnych ťažieb a potrebných ochranárskych opatrení sme zabezpečili k 31. 12. 2012 pokles ročného objemu spracovanej ihličnatej kalamity o cca 970 tis. m3 oproti roku 2010, kedy objem spracovanej ihličnatej kalamity vrcholil. K 31. 4. 2013 nám zostáva spracovať 400 tis. m3 smrekovej kalamity.

- Výsledky celoslovenského monitoringu lykožrúta severského, ktorý v roku 2012 vykonával NLC Zvolen v spolupráci so štátnym podnikom LESY Slovenskej republiky naznačujú opäť silno klesajúci trend jeho početnosti. Tento pokračuje od roku 2009. Kulminácia odchytov bola zaznamenaná v roku 2008. Opäť bola potvrdená dominancia tohto druhu v Žilinskom a Trenčianskom kraji. Centrum výskytu zostalo tak ako po minulé roky v prihranič-ných okresoch s výnimkou okresu Ružom-berok. Obrana proti lykožrútovi severskému sa realizuje na základe STN 482711. Je obdobou ochrany proti ostatným podkôrnikom na smreku s tým rozdielom, že sa neodporúča používať lapáky a otrávené lapáky s výnimkou stojacich lapákov navnadených feromónovým odparníkom.

- Cieľom obnovy kalamitných plôch je zabezpečiť drevinovú skladbu zodpovedajúcu stanovištným pomerom s ohľadom na zabezpečenie stability nových lesných porastov. Podiel smreka tvorí len polovicu, hoci v  postihnutých porastoch dosahoval pôvodne až 90 %. Na súvislých kalamitných plochách a predovšetkým na exponovaných horských hrebeňoch Nízkych Tatier sú založené spevňovacie pásy proti vetru. V ohrozených oblastiach je aj výchova lesných porastov zameraná v prvom rade na zlepšenie zdravotného stavu a odolnosti porastov proti škodlivým činiteľom. Z hľadiska ochrany lesa je nevyhnutné zamerať sa na novovzniknuté kalamitiská, ktoré dávajú predpoklad razantnému nástupu ďalších hmyzích škodcov, ako je tvrdoň smrekový a lykokaz sadenicový. V roku 2012 sme zaznamenali cca 270 ha poškodených mladých lesných porastov a cca 111 ha zničených mladých lesných porastov. Okrem vykonávania potrebných preventívnych opatrení v zmysle STN 482712 (asanácia zvyškov po ťažbe, odklad zalesňovacej povinnosti o 1 až 2 roky, kladenie lapacích kôr, ošetrenie sadeníc namáčaním v roztoku insekticídom pred výsadbou, individuálny postrek sadeníc insekticídom hneď po výsadbe) sa chceme tento rok zamerať i na ochranu sadeníc ich voskovaním. Ide o ochranu sadeníc proti vyššie uvedeným škodcom na prírodnej báze, ktorú chceme prednostne v roku 2013 uplatniť hlavne v 3. stupni ochrany, kde máme problémy s pou-žitím chemickej ochrany.

Děkuji za odpovědi (29. 5. 2013)

Petra Kulhanová