Zhodnocení působení lýkožrouta severského v Polsku

Výskyt smrku na polském území

Výskyt smrku je na polském území nerovnoměrný (obr. 1). Obvykle platí, že se vyskytuje ve dvou hlavních oblastech – severovýchodní a jižní, které jsou v centrální části území rozděleny „bezsmrkovou“ oblastí. Diskutabilní zůstává otázka přirozenosti tzv. jihovýchodní oblasti zahrnující Bieszczady. Někteří autoři se přiklánějí k názoru, že je třeba rozlišovat oblasti souvislého výskytu smrku, které odpovídají výše zmíněným oblastem, a oblasti s rozptýleným výskytem, které zahrnují zbývající území Polska.

Rozšíření lýkožrouta severského

I. duplicatus se vyskytuje téměř v celé Evropě, na Sibiři, v Japonsku a severní Číně, tedy prakticky na celém území s výskytem smrku. Donedávna byl, na základě údajů z Fauny Polska (  Burakowski B., Mroczkowski M., Stefańska J. 1992: Katalog fauny Polski, cz. XXIII t. 16, Chrząszcze Coleoptera, Ryjkowcowate prócz ryjkowców Curculionoidea prócz Curculionidae. Muzeum i Instytut Zoologii PAN, Warszawa) považován za běžný druh v severovýchodní části a na ostatním území byl jeho výskyt vzácný, přičemž některé údaje byly mylné. V polské literatuře existují zmínky o přemnožení tohoto škůdce v severovýchodním Polsku z meziválečného období a z padesátých let, a následně z osmdesátých a devadesátých let 20. století. Výskyt I. duplicatus na tomto území může být nerovnoměrný nebo kolísat z neznámých důvodů. Nárůst jeho početnosti mohl souviset s nedostatkem vody, stejně tak jako u lýkožrouta smrkového I. typographus (L.), který se např. v Bělověžském pralese pravidelně přemnožuje. Všechny dostupné údaje ukazují na to, že se v této oblasti I. duplicatus vyskytoval na stromech napadených I. typographus, na kterých obsazoval horní části korun a nebyl tedy hlavní příčinou odumírání stromů.

Co se týká jižního výskytu smrku, z dostupných informací vyplývá, že je zde méně početný. V „Prognóze výskytu lesních škůdců v roce 1965 na území lesů Polska“, kterou vypracoval Instytut Badawczy Leśnictwa, je možné najít informaci o zvýšeném výskytu lýkožrouta severského v oblasti Slezské vysočiny, kde byl zaznamenán už na počátku století jak na polské, tak na české straně. Jako vzácný druh (v roce 1948 byl jeho výskyt označován za „sporadický“) zde byl předmětem spíše faunistického výzkumu.

Škodlivý výskyt Ips duplicatus

Od roku 1991 do roku 1995 došlo v ob-lasti Slezské vysočiny ke značnému nárůstu počtu usychajících stromů, což se projevilo i v množství smrkového dřeva získaného při nahodilých těžbách (graf 1). V důsledku prováděných nahodilých těžeb došlo ke zmenšení rozsahu smrkových porostů starších 20 let, které byly – jako nevyhovující stanovištím – odstraněny. Množství dříví napadeného kambiofágním hmyzem se rovněž zvýšilo úměrně rozsahu nahodilých těžeb. Hlavní příčinou odumírání smrků v této oblasti byl I. duplicatus, který účinně prostorově konkuroval I. typographus a napadal kmeny stromů po celé délce včetně oddenkové části. V důsledku jeho rychlého populačního růstu a významnému podílu na nahodilých těžbách, je I. duplicatus považován za jednoho z nejnebezpečnějších druhů kambiofágů. Pravděpodobně našel v oblasti vysočin česko-polského pomezí velmi příznivé podmínky pro svůj vývoj, zejména co se týká teplot, délky vegetačního období a také menší rezistence umělých smrkových porostů, které již byly oslabené suchem a houbovými chorobami kořenů. Systém evidence používaný v Polsku však neumožňuje určit, jaký je podíl objemu odumřelých stromů napadených jednotlivými druhy kůrovců. Od té doby nebyl v jižních oblastech smrkových porostů pozorován zvýšený výskyt I. duplicatus, místo toho bylo zjištěno, že se sporadicky vyvíjí na borovici lesní.

Během této gradace byl zaznamenám jiný průběh výskytu I. duplicatus, než bylo zatím známo ze severovýchodní oblasti smrkových porostů. Byl to nový jev, zvláště proto, že I. duplicatus zde působil jako faktor odumírání smrků. Pro tento nový „jižní“ typ výskytu je charakteristické, že I. duplicatus napadá spodní části kmene stromů a také to, že se vyskytuje společně s I. typographus. Lze předpokládat, že tento typ výskytu I. duplicatus má dočasný charakter a souvisí s jeho vysokým počtem ve fázi progradace a kulminace gradace. To potvrzují i výsledky genetického testování, které neprokázaly žádný rozdíl mezi populacemi z obou oblastí výskytu smrkových porostů v Polsku.

Shrnutí

Na základě výsledků nedávného výzkumu je nutno předpokládat, že výskyt I. duplicatus v Polsku zahrnuje celé území s výskytem smrku, přičemž v severový-chodní části nedošlo ke změnám ve vztahu ke stávajícím znalostem, naopak v jižní části se frekvence výskytu tohoto druhu zvýšila ve výše položených oblastech a nově se rozšířil do horských oblastí (od západní části Beskidu Żywieckiego po Gorce, a také v jiných částech hor).

V posledních letech byl zaznamenán zvýšený výskyt I. duplicatus také v oblastech, které se nacházejí mimo přirozené území výskytu smrku, a to v Kaszubach - jižně od Gdaňska (obr. 1). V prvním desetiletí 21. století zde došlo ke gradaci kambio- a xylofágů na smrku, během níž byl zjištěn zvýšený výskyt I. duplicatus. Tento problém je v současnosti předmětem studia.

Autor:

dr. hab. Wojciech Grodzki, prof. IBL

Instytut Badawczy Leśnictwa

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Přeložil:

doc. Ing. Jaroslav Holuša, Ph.D.

LOS, VÚLHM, v.v.i.

KOLE, FLD, ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.