Zimolez obecný a černý (Lonicera xylosteum a Lonicera nigra)

Popis druhu

Zimolez obecný

Zimolez obecný je vzpřímený keř vysoký až tři metry, bohatě křivolace větvený. Ve všech znacích se jedná o velmi proměnlivý taxon. Letorosty jsou krátce šedavě chloupkaté, starší duté s hnědým okrajem dřeně, lysé, tenké a ohnuté, barvy temně šedohnědé. Kmínky mají šedohnědou, podélně rozpraskanou borku. Pupeny jsou dlouze kuželovité, chlupaté, umístěné v paždí listů po dvou až třech nad sebou. Spodní pupen je největší. Všechny mohou vyrašit najednou – letorosty jsou pak vějířovité. Listy jsou vstřícné, bez palistů, měkké, až 7 cm dlouhé a 5 cm široké, zpravidla široce elipčitě vejčité až okrouhlé, někdy úzce elipčité až opak vejčité, na bázi lehce zaoblené. Jsou celokrajné, brvité, na líci temně šedozelené s roztroušenými chloupky, na rubu hustě chlupaté a světlejší. Chlupy přesahují přes okraj listu. Chlupatý je i cca 0,2–0,6 cm dlouhý řapík. Květy jsou pětičetné se dvěma pysky, žlutobílé (zpočátku bílé, při odkvětu žloutnou), umístěné v paždí listů v párech, velké 1–1,5 cm. Jedna květní stopka je společná pro dva květy. Podpůrné listeny jsou stejně dlouhé jako semeníky, přední listeny jsou kratší. Kvete v květnu až červnu – v teplejších oblastech již v dubnu, plodem jsou kulovité a světle červené, sklovitě lesklé bobule, velké 0,6–0,8 cm. Na jedné stopce jsou dvě bobule. Dozrávají koncem června až v červenci. Uvnitř bobule jsou 4 hnědožlutá semena elipsoidního tvaru, prohnutá. Bobule jsou nejedlé, hořké a vyvolávají zvracení.

Zimolez černý

Zimolez černý je opadavý keř, maximálně 2 m vysoký, řídce větvený s lysými letorosty s bílou dření. Větve jsou často obloukovitě zahnuté. Opět se jedná o velmi proměnlivý taxon, zejména tvarem a oděním listů a délkou květních stopek. Starší větévky jsou hnědošedé s odlupčivou kůrou. Pupeny jsou podobné druhu předchozímu, ale jsou lysé. Listy jsou eliptické až obvejčité, velké až 7 cm, v mládí na rubu i líci chlupaté, později olysávající, na rubu s vyniklou žilnatinou. Řapík je dlouhý jen 0,2–0,8 cm. Květy s dvěma pysky, velké do 1 cm, růžově bělavé až nafialovělé, s hrbatou korunní trubkou, která je kratší než korunní cípy, květní stopky dlouhé do 3 cm. Kvete v květnu až červnu. Plody černé, kulovité 0,6–0,8 cm v průměru, na bázi srostlé.

Rozšíření

Zimolez obecný

Zimolez obecný najdeme v celé Evropě mimo nejsevernější a nejjižnější části, dále v Malé Asii, na Kavkaze a přes jihozápadní Sibiř dosahuje až na Altaj. Ve Velké Británii je zplanělý. U nás hlavně v severních a středních Čechách a na jižní a střední Moravě. U nás roste v nadmořských výškách mezi 300 a 500 m n. m. roztroušeně až hojně s těžištěm rozšíření v termofytiku v Čechách a v mezofytiku na Moravě. Maximálně ho najdeme ve výšce 850 m n. m. v Javorníku. Na Slovensku zasahuje až do 1 500 m n. m.

Zimolez černý

Zimolez černý je dřevinou střední a jižní Evropy, od Pyrenejí až po Karpaty a Bulharsko. Maximální výskyt je v 1 600 m n. m. v horských lesích a houšti-nách na čerstvých, vlhkých a kamenitých půdách. U nás ho najdeme v horských oblastech celého státu, s těžištěm v oreofytiku. V nížinách zcela chybí. Nejníže se vyskytuje ve výšce kolem 200 m n. m. u Jaroměře, nejvýše v 1 300 m n. m. v Obřím dole v Krkonoších.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů

Zimolez obecný

Bobule zimolezu obecného jsou považovány za jedovaté, ale jak bylo uvedeno, jsou pouze nejedlé. Druhové jméno xylosteum pochází z řečtiny a charakterizuje velmi houževnaté a tvrdé dřevo vhodné pro řezbářství – osteum znamená kost. Těžiště využití celého rodu je ale v zahradních výsadbách – jedná se o nenáročné druhy, v noci při květu intenzivně voní. Ačkoli je to vhodný druh jak pro živé ploty, tak i jako nenáročná pokryvná dřevina, není tak často využíván, přednost se dává cizokrajným druhům. To zřejmě souvisí s jeho údajnou jedovatostí.

Zimolez černý

Zimolez černý nemá hospodářské ani jiné využití. Dokonce i ve sbírkách se vyskytuje velmi zřídka. Spolu se zimolezem obecným je taktéž považovaný mnoha autory za jedovatý. Ačkoliv je nejedlý, mnoho autorů doporučuje po požití více než 10 bobulí (u dětí) vyhledat lékaře.

Pěstební nároky

Zimolez obecný

Zimolez obecný roste na suchých, živných a často vápenatých půdách, kde může být sezónně omezen přísun vláhy. Najdeme ho ve světlých lesích, nebo na okrajích porostů a v houštinách až do nadmořské výšky 1 600 m n. m. Má dobrou výmladnost a rozšiřuje se i zakořeňováním poléhavých větví.

Druhotně je často vysazován na slunná místa, ale snáší i silný zástin. Na paseky a světliny je často roznášen ptáky, což platí i pro druh následující.

Zimolez černý

Zimolez černý roste zejména v podrostu horských a podhorských lesů, na prosvětlených místech smrkových porostů, na pasekách, nebo dokonce mezi klečí. Někteří autoři uvádí jeho častější výskyt v horských listnatých lesích a spíše zřídkavý výskyt v lesích jehličnatých. Řidčeji ho najdeme v pahorkatinách. Upřednostňuje kyselý podklad, nejčastěji je součástí vysoko bylinných kapradiných niv. Snáší zástin a je náročný na vláhu. Je zcela mrazuvzdorný.

Škůdci

Ani jeden z druhů netrpí škůdci, ani není jinak poškozován. V literatuře je popisováno maximálně napadení mšicemi.

Současný stav a opatření k podpoře

Oba druhy jsou u nás poměrně hojné a není u nich nutné zavádět nějaký stupeň ochrany.

Autoři:

Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.

Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.

KDŠLD FLD ČZU

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Václav Bažant