Severské taxační inspirace...

Zpracování LHP
- Tuzemské taxační kanceláře teď neprožívají zrovna nejlepší období. Ceny za zpracování LHP klesly na samou hranici rentability. Jak jsou na tom švédské taxační kanceláře?
Já se spíše domnívám, že se ceny plánů a osnov v ČR už dostaly pod onu pomyslnou hranici rentability. Taxační kanceláře jsou tlačeny do úspor, jejichž důsledkem je jen další pokles kvality plánů. Především je ale omezen jakýkoliv další rozvoj této disciplíny, která tu měla v minulosti celkem slušné renomé. Nelze asi ani očekávat žádný zřetelný posun směrem k novým nástrojům, o nichž bude řeč. Nejen proto, že jej brzdí legislativa, ale především proto, že chybí prostředky jak na nové technologie, tak na potřebný personální rozvoj oboru. To jen předesílám jako neveselý úvod k tomu, o čem budeme mluvit dál.
Švédská taxace podobnými problémy opravdu netrpí. Lesnictví je zde dominantní a tamní „hospodářská úprava lesů“ není a nikdy nebyla organizována, či spíše regulována jako u nás. Plynulý vývoj průběžně reflektuje aktuální rozvoj celého lesnicko-dřevařského sektoru a vstřebává dostupné progresivní technologie. Podle mého názoru jsou tam trh i ceny utvářeny spíše kvalifikovanou poptávkou vlastníků a snahou „konzultantů“ jim nabízet zajímavé služby, a ne jako u nás, kde jde o vzájemný konkurenční boj dodavatelů LHP.

- Jaká je tedy role konzultantů při zpracování LHP?
Řadu činností, které u nás obstarávají v desetiletých cyklech taxátoři, si švédští lesníci efektivně a průběžně zajišťují sami. Konzultační firma tudíž musí vlastníka spíš přesvědčit, že „plán“ - tedy její služby - vůbec potřebuje. Trh tam nedeformují žádné povinné náležitosti, schvalovací procedury, datové standardy ani dotace. A už vůbec ne výběrová řízení preferující nesmyslnou nejnižší cenu, která je v každém oboru likvidační, bez jakékoli šance na investice a rozvoj. V tom tkví, myslím, základní rozdíl.
Vlastník či jejich uskupení od plánů očekávají přesné a komplexní informace vesměs ekonomického charakteru. Kdo jim je dodá v požadované kvalitě, využitelné podobě a za přijatelnou cenu, má šanci se taxací docela slušně uživit.

Novinky v taxaci
- Raději nezkoušejme srovnávat nesrovnatelné. Vraťme se k veletržním novinkám v oblasti taxačních nástrojů.
Opět se potvrdil tamější letitý trend - propojení grafických a numerických dat v dynamických systémech a snaha tvůrců reflektovat potřeby stále sofistikovanějšího trhu se dřívím při využití všech dostupných technologických vymožeností.
Prezentované systémy snižují časovou, a tím i finanční náročnost terénních prací spojených s jejich pořizováním. Nikoliv ale za cenu snižování jejich kvality, tedy přesnosti. Spíše naopak.
Aktualizaci map a rychlé kalkulace porostních zásob umožňují jednoduché a účelně řešené geografické informační systémy (GIS), pracující nad dostupnými rastrovými daty. Aplikace využívající GPS jsou samozřejmou součástí.
V kombinaci s terestrickým sběrem ekonomicky významných taxačních dat pak vše směřuje k obchodně zaměřeným výstupům pro vlastníka. Ty krátkodobé slouží k operativnímu plánování těžeb a zalesnění, dlouhodobě hlavně k predikci či modelování budoucí produkce a optimalizaci těžeb v závislosti na přírodních a ekonomických podmínkách. Časovým horizontem pro tyto dlouhodobé výstupy bývá obvykle několik příštích decennií, případně celé obmýtí. V tomhle jsou tam plány tradičně jinde než u nás.

- Překvapila vás nějaká zajímavá novinka, která by našla uplatnění i u nás?
Zaujalo mne rychlé a přesné mapování pomocí malých řiditelných letadélek nebo oktokopter. Dokáží nést špičkovou snímací techniku a poskytují ortorektifikovaná data v HD rozlišení. Zpracování a využívání těchto dat následuje prakticky okamžitě po jejich pořízení.
Precizní rastry ovšem neslouží jen k aktualizaci map, ale jsou využívány například pro sledování kvality zalesnění na rozsáhlých holinách. Významně tak zefektivňují doplňování mezernatých nárostů a kultur.
Překvapil mne právě důraz kladený na dostatečný zápoj nejmladších porostních stadií v souvislosti s maximalizací budoucí produkce. Ve Švédsku bych to trochu nečekal.
Navigace pěstebních dělníků vybavených ručními sazeči osazenými GPS jednotkou na místa potřebné dosadby pak můj dojem z průniku moderních technologií do praktického lesnictví už jen umocnila. Pokud jde o uplatnění u nás, napadá mne využití podobné technologie spíše po kalamitách nebo při kontrole výskytu škůdců.

- V minulé LP jsem v reportáži z Elmia Wood upozornil na novou generaci elektronických průměrek firmy Haglöf. Čím se liší od modelů již používaných u nás?
Novinka označovaná jako DPII je inovací osvědčeného modelu Digitech Professional. Tedy opět jde o samostatný terénní terminál, jenž lze používat se stupnicí, ale i bez ní, jako nezávislou počítačovou jednotku. Novinka je menší, upevněna k pravému pohyblivému rameni průměrky. Displej je skloněn šikmo k očím obsluhy.
Celkově tato průměrka někomu možná trochu připomene dnes už legendární Mantax Computer Caliper z počátku
90. let. Nejde ovšem o nostalgický návrat k původní koncepci, ale o nejmodernější průměrku na trhu. Je osazena řadou inovativních prvků, zaměřených především na ergonomii obsluhy. Osvědčená pětice tlačítek zůstává, ale na rukojeti pohyblivého ramene přibylo praktické šesté „ENTER“ pro ukazovák. Průměrka je celkově odlehčena a lépe vyvážená.
Novinkou je možnost měřit bez terminálu samostatnou stupnicí patentovanou jako SmartScale™. Funguje trochu jako u nás dnes nejpoužívanější Mantax Digitech. Změřené tloušťky lze z takto „odlehčené“ průměrky posílat online buď do terminálu DP (umístěného třeba na zápěstí měřiče), nebo do PDA v datovém formátu známém z Digitechu. Beze změny zůstávají osvědčené a praktické „transportní“ sklápění ramen, IR port pro import výšek i univerzální port pro připojení všech současných i některých nových typů volitelného příslušenství.

- Co si máme představit pod „volitelným příslušenstvím“ této průměrky? Jaké má výhody?
Požadavky, kladené dnes na elektronické průměrky, jsou dost různorodé: Někdo jen měří tloušťky a ukládá si data, další si plánuje a hned počítá v lese těžby, nebo eviduje objemy vytěženého dříví a tiskne odvozní lístky. Jiný začleňuje průměrku do složitého systému dalších vzájemně propojených přístrojů, jiný si průměrkované seče hned zaměřuje a přenáší do těžebních map. Další s ní kalibruje měřidla harvestoru. Aby průměrka tohle všechno zvládala, a přitom se nestala zbytečně komplikovaným a drahým zařízením s řadou pro někoho nadbytečných funkcí, lze si z ní pomocí adaptérů nebo jejich kombinací vytvořit přesně takové zařízení, jaké zrovna potřebujete.
Vše je založeno na principu stavebnice. Příkladem je držák vyznačovací patrony na „tečkování“ změřených stromů nebo relaskopický adaptér, numerická klávesnice, laserové čelisti pro distanční měření či elektronické pásmo, GPS jednotka, přenosná tiskárna a další. Výrobce přitom drží pro DPII stejnou programovou platformu, jako má současný Digitech Professional. Všechny programy jsou tudíž vzájemně kompatibilní.

- V reportáži jsem se zmiňoval o pomůcce k vytyčování kruhových zkusných ploch DME.
Ano, to je další důležitá novinka, která mne rovněž nadchla tak, že jsem si ji dokonce hned objednal. Jde o ultrazvukový adaptér DME DP. Připojuje se také k terminálu a jeho význam spočívá v dalším zefektivnění zjišťování porostních zásob.
Využívá osvědčený princip přesně vytyčených reprezentativních kruhových zkusných ploch. Ke zjištění, které stromy do dané plochy spadají (ty se označí a následně změří) se dnes používají ultrazvukové dálkoměry vestavěné do některých výškoměrů a aktivní středová odrazka. Upevníme-li DME adaptér přímo na průměrku, vzdálenost osy měřeného kmene od středu plochy (odrazky) se nám při měření jeho výčetní tloušťky rovnou zobrazuje na displeji průměrky. Můžeme ji vložit do datového souboru nebo program pojmout tak, aby signalizoval a registroval jen kmeny spadající do plochy o předvoleném poloměru.  

Děkuji za odpovědi (22. 7. 2013),
Oto Lasák