Stav lesních kultur v době zajištění porostů

Při realizaci umělé obnovy stále platí základní lesnické pravdy:
- Porost obnovený bez vylepšování bývá porostem nejkvalitnějším a i z hlediska další výchovy bezproblémovým.
- Kvalita užitého sadebního materiálu a pečlivost vlastní biotechniky obnovy ovlivňují kvalitu a stabilitu založených porostů desítky let – často více než vlastní výchovné zásahy.
- Volba dřevinné skladby a její rozmístění po ploše ovlivňují stabilitu porostů (ekosystému) a kvalitu vytěženého dříví.
- Obnova jako technologický proces je vždy kompromisem mezi aspekty technickými, ekonomickými a biologickými. Biologické aspekty však musí být prioritní, neboť jejich porušením nikdy nevypěstujeme kvalitní porost.
- Obnovu lesa neděláme pro současné vlastníky a uživatele, ale pro generace příští.
V současné době dochází k velkoplošnému chřadnutí a odumírání řady dřevin, mechanicky labilní porosty jsou rozvráceny sněhem, větrem, námrazou a napadány biotickými škůdci. I když predispozičních faktorů může být více, mezi nejvýznamnější patří špatný kořenový systém stromů a nevhodné prostorové rozmístění dřevin po ploše.

Kvalita kořenového systému v době zajištění porostů
Nepečlivou sadbou (vyvolávající deformace kořenového systému) nebo užitím sadebního materiálu s deformovaným kořenovým systémem strom vždy vytváří pouze malý kořenový systém s nepřirozenou architektonikou. Deformace kořenového systému jsou ireverzibilní, v dalším růstu je potom strom málo vitální, je negativně ovlivňován téměř jakýmkoliv stresorem, napadán parazitickými houbami a je mechanicky velmi nestabilní. I když deformace kořenového systému mohou být vyvolány i po pečlivé výsadbě, ve většině případů jsou způsobeny nevhodnou biotechnikou výsadby.
Cílem ověřování bylo zjistit, jak vypadá kořenový systém uměle vysázených kultur v době zajištění porostů. Analyzováno bylo 164 kultur (porostů) v době 2 roky před zajištěním až 2 roky po zajištění. Analyzovány byly kultury u všech majitelů lesa, od 2. do 7. lesního vegetačního stupně včetně, na všech rozhodujících stanovištích hospodářského lesa. V každé kultuře bylo analyzováno 30 stromků ve třech odběrech (v tabulkách výsledků označených měření 1, 2, 3), při každém odběru bylo analyzováno 10 stromků. Odběry 1 a 2 byly vedeny po úhlopříčkách (šikmo na směr řad vysázených stromků), odběr 3 byl veden ve třech přímkách kolmo na směr řad vysázených stromků. Při jednom odběru byl analyzován jeden stromek z jedné řady, při žádném měření nebyly odebírány stromky z krajních řad a začátků a konců řad (zde je obecně kvalita výsadby nedobrá). K analýzám byly vybírány průměrné stromky v kultuře (nebyli vybíráni předrostlíci, stromky poškozené – netvárné a stromky výrazně výškově nižší). Vzhledem k tomu, že cílem bylo zjistit, zda stromek má deformaci kořenového systému, kořenové systémy byly vyzvednuty ručně. Ostrým rýčem cca 15 cm od kmene byl stromek obryt a kořenový systém vyzvednut. Po jeho očištění byly zjišťovány tyto parametry a znaky – deformace do strboulu, deformace do písmene L a J, u každého stromku byla měřena délka nadzemní části, délka posledního přírůstu nadzemní části a tloušťka kořenového krčku (cca 5 cm nad půdním povrchem). U řady kultur byly archeologickým způsobem ručně vyzvednuty celé kořenové systémy, které byly podrobeny speciálním analýzám – v práci neuváděno.

Analyzováno bylo
7 druhů dřevin obnovených prostokořenným sadebním materiálem, u smrku ztepilého a buku lesního byly analyzovány i kultury obnovené krytokořenným sadebním materiálem.
Výsledky jsou více než alarmující. Tabulka č. 1 dokladuje, že 67,5 % vysázených stromků v analyzovaných kulturách mělo nejzávažnější deformace kořenového systému. Existují sice rozdíly mezi jednotlivými dřevinami (tyto jsou vyvolány větším či menším užitím prostokořenných semenáčků, neboť prostokořenné semenáčky s výrazně zkráceným kůlovým kořenovým systémem lze při výsadbě jen obtížně deformovat), u všech dřevin jsou však deformace větší než 50 %. Kdybychom připustili, že deformace je přípustná do 50 % vysázených stromků, potom by ze 164 hodnocených kultur vyhovovalo pouze 31 kultur.
V tabulce 2 jsou uvedeny výsledky analýz podle jednotlivých měření. Z tabulky vyplývá, že rozdílný počet deformací mezi jednotlivými měřeními (mezi jednotlivými desítkami analyzovaných stromků) je minimální (totéž potvrzuje tabulka č. 3). Z tabulky 2 dále vyplývá, že naprosto převažující deformací je deformace do strboulu, u dřevin s výrazným kůlovým kořenovým systémem mají velký podíl i deformace do písmene L a J. U mnoha analyzovaných stromků nebyl zjištěn pouze jeden typ deformace, ale i typy dva (strboul + deformace do L nebo J.). Měření biometrických parametrů nadzemních částí stromků mělo za cíl zjistit, zda lze deformace kořenového systému poznat podle růstu nadzemní části. Tabulka 2 dokladuje, že nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly v růstu nadzemní části mezi stromky s deformací a bez deformace kořenového systému. (Ke stejnému závěru, cca do 15 let odrůstají stromky s deformací kořenového systému stejně jako stromky bez deformace, dospěli nejen autoři příspěvků již v celé řadě jiných analýz).
Vypěstování stromů s velkým a nedeformovaným kořenovým systémem je jedinou lesnickou možností, jak minimalizovat vliv stresorů na kvalitu stromů. Připustíme-li současný stav kvality výsadeb, vytváříme podmínky pro problémy stromů a porostů v dalších letech. Domníváme se proto, že deformace kořenového systému by se měly stát jedním z kritérií zajištěného porostu. Při jejich zjišťování lze postupovat stejným způsobem – tzn. analyzovat 10 stromků na úhlopříčce. Snížíme-li nároky na minimum, za přijatelné lze považovat deformace do 5 stromků. V případě, že bude zjištěna deformace u 6 a více stromků, je třeba celou kulturu přesázet, nebo znovu prosadit takovým počtem stromků jiné dřeviny, které zajistí novou kvalitní kostru porostu.

Užití melioračních a zpevňujících dřevin
Myšlenka legislativně stanovit podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnovách, dále jen MZD, byla jistě velmi správná – zamezit tvorbě monokultur. Její legislativní určení a navazující výklad však předpokládají dobré lesní hospodáře. V průběhu času se totiž ukazuje, že MZD se spíše a stále více stávají něčím, co slouží k tvorbě nekvalitních lesních porostů za minimálních ekonomických nákladů.
Pro posouzení současného stavu bylo analyzováno 258 kultur v době 2 roky před zajištěním až 2 roky po zajištění. Analyzovány byly kultury u všech majitelů lesa od 2. do 7. lesního vegetačního stupně včetně, na všech rozhodujících stanovištích hospodářského lesa.
Výsledky hodnocení a použitá kritéria pro hodnocení jsou uvedeny v tabulce 4. Užitá kritéria vycházela z kritérií stanovených legislativou, byla však doplněna i o některé další aspekty, které legislativa přímo nestanovuje, ale kvalitu nových porostů výrazně ovlivňují (např. MZD výrazně výškově převyšují dřeviny vysázené kultury, MZD jsou vegetativního původu). Pro hodnocení „bez chyby“ byly v kritériu počet vysázených rostlin MZD brány ty situace, kdy byl vysázen počet MZD dle legislativy (Příloha č. 6 k Vyhlášce č. 139/2004 Sb. – Meliorační, zpevňující, přimíšené, vtroušené a pomocné dřeviny – Sazenice, označeno MZD na počty MZD) nebo počet vyšší (až plné hektarové počty – Příloha č. 6 k Vyhlášce č. 139/2004 Sb. – Základní dřeviny sazenice, označeno MZD na plné hektarové počty). V kritériu podíl vysázených dřevin MZD na ploše „bez chyby“ byly za správné brány situace, kdy podíl MZD byl velký jako minimální podíl MZD určený legislativou (Příloha č. 3 k Vyhlášce č. 83/1996 Sb.), podíly větší nebo menší byly brány jako chybné.
Subjektivně hodnocenými kritérii byly, zda MZD odpovídá své funkci a zda je MZD vhodně rozmístěna v porostu. Obecně za poměrně nešťastné považujeme, že současná legislativa nerozděluje tyto dřeviny zvlášť na dřeviny meliorační a zvlášť na dřeviny zpevňující. Dřevina meliorační většinou nemůže splnit funkci zpevňující a má být v porostu jinak rozmístěna než dřevina zpevňující. (Cílem hodnocení nebyla ani skutečnost, že podle současné legislativy v některých hospodářských souborech některé určené dřeviny MZD mohou jen málo plnit funkci meliorační nebo zpevňující, nebo tam některé vhodné dřeviny chybí.) Pro hodnocení „bez chyby“ byly vybrány situace, kdy na stanovištích s málo vhodnými půdními podmínkami byla dřevina meliorační rozmístěna po celé (nebo větší části) plochy, na stanovištích ovlivněných větrem byla dřevina zpevňující (dřevina s hlubokým kořenovým systémem, v úrovni porostu) rozmístěna tak, aby rychlost větru minimalizovala.
Výsledky hodnocení stavu MZD nejsou dobré. Z 258 hodnocených kultur pouze 78 bylo založeno správně, přičemž řada z nich nemá pouze jednu chybu, ale i chyb několik. Za největší problémy považujeme:
- Podíl MZD je plněn jakoukoliv dřevinou, bez ohledu na její funkci a rozmístění (velmi častá je její výsadba do jednoho kotlíku).
- Za nejzávažnější problém však považujeme to, že legislativa stanovuje minimální podíl MZD a nestanovuje jejich maximální podíl. Ve stále větším měřítku jsou proto zakládány nové kultury – celoplošně, na počty MZD a dřevinami MZD. Někteří pěstitelé si povolení snížených počtů vysvětlují i tak, že v kultuře mohou nastat až 50% ztráty, dřeviny na okraji děr jsou prý pak dřeviny MZD. Za extrémní, ale stále se rozrůstající, je třeba považovat skutečnost, že nové kultury jsou zakládány celoplošně poloodrostky v počtu 800 ks.ha-1.
Ani stav, kdy podíl MZD nemusí být splněn s ohledem na okolní porosty, není vhodný. Bez problému jsou tímto způsobem přeměňovány např. bučiny na téměř čisté smrčiny.
- Specifickým výkladem legislativy (obzvláště tím, že všechna kritéria zajištěné kultury nejsou ve vyhlášce soustředěna do jednoho bloku) někteří majitelé tvrdí, že v době zajištění v kultuře nemusí být žádná MZD.
Stav MZD není dobrý, ale často neodporuje současné legislativě, která je stále více zneužívána (hodnocené kultury byly založeny před více než pěti lety, v současné době je situace ještě horší). I když opatření ke zlepšení současného stavu by mohla být celá řada, za naprosto nezbytnou považujeme změnu legislativy v těchto bodech:
- MZD bez ohledu na jejich funkci a rozmístění v porostu vysazovat (obnovovat) na plné hektarové počty (stejně jako dřevinu hlavní, výjimkou mohou být záměrně zakládaná zpevňovací žebra).
n Stanovit maximální podíl MZD v době zajištění porostu.
Hodnocení stavu MZD bylo realizováno, a proto i návrhy na opatření jsou určeny pro hospodářský les. Hodnocení bylo uskutečněno v uměle založených kulturách, v porostech založených přirozenou obnovou je situace obdobná a z hlediska stavu hlavní dřeviny často i horší.

Příspěvek je součástí projektu KUS QJ 1230330.
Autoři:
Prof. Ing. Oldřich Mauer, DrSc.
Ing. Petr Vaněk
Ústav zakládání a pěstění lesů, Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.