Úvahy o bezzásahovém lese na Šumavě

Pohled do historie lesa a využívání dříví na Šumavě
Kdo se zabývá historií lesa a dopravou dřeva tohoto území, musel se setkat se jménem Simon Maier-Löwy (také je uváděno jméno Maier-Löwi, Meier-Löwy nebo Mayer-Loewy). Žil v letech 1807–1868, byl židovského náboženství a plavbu dřeva organizoval nejprve jako velkoobchodník se dřevem a později i jako majitel lesa a několika pil. Jeho jméno je často uváděno při organizaci plavby na horním toku Velké Řezné v Železné Rudě a v dalších městech při řece až do Regensburgu (Řezno). Po něm jsou jeho tehdejší závody pojmenovány jako „Židovská pila“ (Judensäge) ve Zwieselu, Reinhausenu, Pielmühle a v Regensburgu. Stejný název má po něm i „Židovská cesta“ (Judenweg), vedoucí z Židovského lesa od hranice s Českou republikou pod Roklanem směrem k městu Frauenau, vrchol Medvědí hory jako „Židovské skály“ (Judenfelsen) i „Židovský les“ (Judenwald) na českém území. Maier-Löwy netoužil stát se majitelem velkých pozemků nebo lesů, jeho cílem bylo využít lesního bohatství této části Šumavy k obchodování se dřevem. Narodil se ve Fürthu-Adelsdorf v bavorských Frankách, kde si na plavbě dřeva vydělal větší jmění a v oblasti Zwieselu začal podnikat v r. 1844. Rok nato se obrátil dopisem na bavorského krále a v dubnu 1845 se 17 stránkovým dopisem také na magistrát města Řezno s návrhem, že volnou plávku palivového a užitkového dřeva po řece bude provozovat ve vlastní režii a na vlastní nebezpečí s podmínkami, že mlýny, pily, hamry, sklárny a další podniky na řece budou tuto plávku trpět a že bude dřevo během plávky přísně střeženo před krádežemi. Dřeva tehdy bylo v okolí Řezna velký nedostatek. Pro tuto plávku získal i dřevo z bavorských královských lesů ve Zwieselu.

Těžba dřeva v Židovském lese
Někdy před rokem l846 získal Maier-Löwy „Kamerální les“ na české straně Šumavy s úmyslem, aby získané dřevo splavil po Malé Řezné do Zwieselu. Šlo o velký a dobrý dospělý les, ze kterého nemohlo být dřevo dodáno do Čech vzhledem ke sklonu terénu. Na větší vzdálenost mohlo být dřevo dopraveno jen plavbou, ta byla však možná až od plavební nádrže Schachten, vzdálené odtud asi 3 km. K překlenutí velkého spádu na horním toku Malé Řezné vybudoval Maier-Löwy dřevěný smyk a v prudším spádu i zpevněný vodní smyk. Tyto práce však byly provedeny na pozemcích velkostatkáře a majitele skláren Michaela Poschingera. Těžbou dřeva na českém území a jeho dopravou vznikly mezi nimi velké právní spory, které byly řešeny po dobu delší než 20 let u všech instancí tehdejších soudů. Z těchto soudních zápisů lze odvodit, jak tehdejší těžba, doprava, plavba a prodej dřeva probíhaly. Dne 3. dubna 1848 oznámil Maier-Löwy na lesním úřadě ve Zwieselu, že příští středu nebo čtvrtek započne s plávkou dřeva z lesa pod Roklanem z českého „Kamerálního lesa“. Přitom žádal, aby Michaelu Poschingerovi byla o tom podána zpráva a aby byl vyzván uzavřít během plavby kanál, vedoucí z Malé Řezné do jeho skláren. Od české hranice až k plavební nádrži Schachten v délce cca 1 800 m byla upravena cesta, nebo tehdy spíše zemní smyk pro stahování dřeva. S odlesňováním Kamerálního lesa začal ve velkém stylu. Šlo o 65 000 m3 zdravé a technicky dobře využitelné dřevní hmoty. Jednalo se o velké množství, které se muselo vytěžit a dopravit k řece ještě před zimou 1847/1848 a před vysokým sněhem. Rovnané, krácené dřevo se těžilo i jeden rok před plavbou, tedy možná již v r. 1846, aby dobře vyschlo. Bylo proto vyrovnáno na březích řeky ve vysokých hráních. Na jaře r. 1848 se již nahromaděné dřevo naházelo do řeky ihned, jakmile bylo koryto plné „sněhové“ vody. Takové vody byly pro plavbu nejvýhodnější. V r. 1848 dopravil Maier-Löwy po vodě
18 000 m3 dřeva až do Regensburgu. Další dřevo bylo využito ve Zwieselu a ve městech na břehu Velké Řezné. Kronika města Zwiesel uvádí, že se i v dalších letech plavily dobře placené tak zvané „Holandské kmeny“, většinou 10–90 stop dlouhé (3–29 m).
Velká délka splavovaných kmenů je dokladem dobrého růstu a dobré bonity smrků i v Židovském lese. Později se začal Maier-Löwy věnovat plavbě kulatiny a řeziva po vorech. K tomu si vybudoval v okolí Zwieselu nádrže, zařízení pro vytahování dřeva z řeky a vlastní pily. Nejen dřevo z českého Židovského lesa, ale i další obchodní činnost mu vynášela. Tuto činnost provozovali po jeho smrti jeho synové až do r. 1872, kdy prodali svůj majetek knížeti Hohenzollernovi.
„Židovský les“ nebyl po svém totálním zmýcení zalesněn a nebyly na něm ani ponechány semenné stromy. Několik desetiletí byl holý Židovský les znám jako obrovský bývalý lesní pozemek pro sběr malin, brusinek a borůvek. Těch se zde a také v okolí sbíralo takové množství, že se expedovaly po vybudování železnice v r. 1877 nákladními vagony ze Zwieselu do celého Německa, do Frankfurtu, Badenu, Mnichova, Aachenu, Wuppertalu, Osnabrücku a Hamburgu a to až do roku 1912. V kronikách města Zwiesel se uvádí, že na sběr do Židovského lesa pěší cesta trvala 4 hodiny. Po vyčerpání půdních živin z původního lesa produkce těchto lesních plodin poklesla. Dnes zde roste hlavně tráva, smilka, ostřice, metlice, třtina, některé mechy a řídké trsy borůvek a kapradin.

Současný stav Kamerálního lesa
Jak již bylo zmíněno, v letech 1846 a v letech následujících byl „Kamerální les“ vykácen. Nevhodné dřevo, shnilé, křivé, na zemi ležící polomy a vývraty a dřevo tenké v množství asi 7 000 m3 bylo ponecháno na místě a zetlelo. Plocha byla od té doby ponechána svému osudu. Lesní pozemek v nadmořské výšce nad 1 100 m je nyní porostlý jednotlivými smrky nebo jejich malými řídkými skupinami. Stromy jsou nízké, hluboko zavětvené. Rostou zde převážně smrky, jen jednotlivě vyrůstá kleč a jeřáb. Po odstranění původních starých stromů nový les nevzniká, chybějí k tomu plodící dospělé stromy, vhodná půda a příhodné vlhkostní a teplotní mikroklima. Při tehdejším odlesnění zůstaly jen na čtvrtině plochy stromy zcela mladé a tenké, které nebylo možné zpeněžit. Nové stromy začaly jednotlivě vznikat až po 140 letech jen v nejbližším sousedství starších stromů a v jejich přímém zástinu. Samovolná obnova lesa zde neprobíhá, za uplynulých 163 let na ploše 434 ha vyrostly nové stromy ve stáří do 20 let jen na ploše 3,77 ha. Ročně se obnovilo přirozeně průměrně 0,02 ha. Tímto tempem bude přirozená obnova celé plochy trvat nekonečně dlouho. Podmínky pro existenci stromů, které na ploše zůstaly při odlesnění v letech 1846, 1847 a v letech dalších se podstatně zhoršily. Na jejich vznik a růst působí řada škodlivých činitelů, z nich největší vliv má ztráta úrodného humusu, mineralizace a odplavování jeho povrchových vrstev, úporná travní buřeň, vysoká a dlouhotrvající sněhová pokrývka, pohyby sněhu při odtávání, mráz a námraza, zamokření půdy po odstranění vysokých stromů, nepříznivé větrné podmínky v přízemní vrstvě, velké teplotní rozdíly, celkově vyšší průměrná teplota s častými přísušky, přímé sluneční záření, okus srnčí a jelení zvěří, loupání a ohryz, stromy poškozují nosatci i drobní hlodavci a na stromech je znatelné napadení hnilobami. Nynější stromy na ploše nejsou odolné ani proti kůrovci, který se tu vyskytuje, vítr a sníh zde působí kmenové a vrcholové zlomy i vývraty. Životnost stromů je výrazně nižší než v okolních porostech, stromy usychají stářím již při dosažení výšky 10 m. Nepříznivé stanovištní a klimatické poměry na ploše bez dospělých stromů vedly v minulých desetiletích k tomu, že holá plocha se rozšířila o 40 %. Z původní výměry 309 ha má nyní Židovský les 434 ha. Ke zlepšení stavu Židovského lesa nevedla ani snaha plochu uměle zalesnit smrkem a bukem. Z nových výsadeb před 50 lety nezůstalo nic. K samovolné obnově lesa nedošlo. Tvrzení některých ekologů, že se pod bývalým lesem hojně zmlazuje smrk a jeřáb neodpovídá skutečnosti. Na ploše nevznikl ani přirozený nálet břízy, osiky, vrby, olše a borovice, které jinde zpravidla vytvářejí přípravný lesní porost. Přirozený nálet smrku se vyskytuje pouze tam, kde existoval již za existence starého porostu a nyní je během svého života vystaven více než dvaceti škodlivým vlivům.

Paralela do současnosti
Velké plochy bezzásahového lesa na hřebenech Šumavy po kůrovcovém žíru bez dospělých stromů se mohou vyvíjet podobně jako Židovský les. Zhoršují se hydrologické funkce lesa, lesy zadržují méně zimních srážek, sníh rychleji odtává, klesá zadržování horizontálních srážek, zvyšují se povodňové odtoky, zmenšuje se vsak vody do půdy, v odtékajících vodách se zvyšuje obsah dusičnanů a fosforečnanů, což vede k postupnému zhoršení jakosti vod v údolních nádržích na řekách Otavě a Vltavě. Snižuje se transpirace a vzdušná vlhkost. Naopak plochy na neprostupných podložích se mohou zabahnit a tím znemožnit budoucí obnovu. Řídké skupiny dřevin a nízké stromy svými zmenšenými korunami snižují poutání oxidu uhličitého a přispívají tak k sekundárnímu oteplování atmosféry. Řídké a jednotlivé stromy na ploše nemohou účinně filtrovat ovzduší od atmosférických prašných a plynných nečistot a produkují rovněž méně kyslíku. Zhoršují tak smogovou situaci i ve vnitrozemí. Nedošlo ke zlepšení biodiverzity, nově vzniklý les je stále jen smrkový a zhoršila se podstatně i věková diverzita. Zatímco původní les vykazoval věkové rozpětí až 300 let, věkové rozpětí nových stromů je o 150 let menší. Přirozená obnova se nemůže zlepšit, protože plodících stromů je málo. Velmi nepříznivě působí, že byly vytěženy původní šumavské odolné smrky a nebyly z nich vypěstovány odpovídající sazenice. Jak se chová skutečný bezzásahový les je na příkladu Židovského lesa doloženo historicky, současnými popisy porostů i porostními mapami.
Židovský les není v tomto kraji výjimkou. Na bavorské straně Šumavy v okolí Roklanu a Falkensteinu je asi tucet takových ploch, kde byl původní les vykácen a nebyl vysázen nový. Takové plochy byly pojmenovány jako „Schachten“, např. Kohlschachten, Hochschachten, Großschachten, Schachtenau, Schachtenhaus. Na české straně Šumavy je tento název uváděn v bývalém revíru Březník jako lesní trať Kasperschachten. Výraz Schachten nelze dobře přeložit do češtiny. Jde o plochy bývalého lesa, které po vykácení nebyly obnoveny a ležely ladem. Půda se postupně zhoršovala a rozkládal se úrodný humus. Odlesněné plochy byly místy občas využívány jako pastviny, ale i po skončení pastvy před 80–100 lety se les neobnovuje. Bavorské plochy jsou o 200 až 300 let starší než Židovský les, jsou až desetkrát menší. Přesto se ani na nich dodnes les samovolně neobnovil a malé semenáčky se na nich nenacházejí.

Shrnutí
Židovský les ukazuje, že bezzásahovost nevytvoří přírodní prales ani „divočinu“. Tvrzení, že velkoplošné usychání lesů po žíru kůrovce povede k samovolnému nástupu nového lesa, vyplývá z laických a romantických představ. Bezzásahovost zhoršuje přírodní a životní prostředí pro lidi v národním parku i jeho okolí z hlediska teploty, záření, jakosti ovzduší, tvorby smogu, hydrologie, větrných podmínek, požární bezpečnosti, produkce biomasy, krajinářské estetiky a vede ke značným ekonomickým ztrátám. Uplatňování bezzásahového režimu se neosvědčilo a je třeba ho zásadně přehodnotit.   

Autor:
Ing. Ivo Vicena, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.