Výměra lesní půdy a zásoby dříví v porostech

Vývoj
Lidé se v české kotlině trvale usídlili ve 4. tisíciletí př. n. l. a jejich přítomnost ovlivňovala rozlohu i druhovou skladbu lesů, a to zejména od 7. století n. l., kdy zintenzivnila zemědělská činnost. Obdělávané pozemky se postupně stávaly osobním majetkem, zatímco lesy zůstávaly občinovým vlastnictvím, chráněným zemským právem, garantovaným panovníkem. Ve 12. století se ještě hranice lesů v darovacích listinách popisovaly slovně, ale od 13. století se lesní půda i měřila. První doložené vyměření lesů pochází z roku 1369, kdy byly vyměřeny lesy na rožmberských statcích. Pozemková držba byla od poloviny 13. století evidována v Deskách zemských, které byly od roku 1346 jednotné pro Čechy i Moravu a zanikly až v roce 1869. Podle Druhé berní ruly bylo v Čechách v roce 1684 lesem zarostlé poddanské půdy 107 436 ha, ale lesy vrchnosti tehdy evidovány nebyly. Tereziánský katastr (1749–1757) sloužil daňovým účelům, proto jistě část lesů vlastníci nepřiznali, a jeho údaje jsou tak podhodnocené. Věrohodnější je Josefský katastr (1785–1790) zřízený berním regulačním patentem v roce 1785, ve kterém ale byly některé vzdálenosti jen odkrokované, a tak má spolehlivé údaje až Stabilní katastr, nařízený Františkem I. v roce 1817. Vytvořená jednotná trigonometrická sít s měřítkem 1:2 880 vycházela z požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (čtverec o straně 40 sáhů) zobrazilo na mapě jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 72 palců). Zaměřování pomocí měřičských stolů, včetně vyznačení a zajištění hranic parcel v terénu, proběhlo v létech 1824–1843. Pro část ČR, nepatřící tehdy Rakousko-Uhersku, existují katastrální mapy pruské v měřítku 1:2500. Nyní poskytuje data o výměře lesních pozemků Katastr nemovitostí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, a také Národní inventarizace lesů (nyní probíhá NIL 2011–2015).
První oficiální údaj o výměře lesní půdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pochází z roku 1920, a v prvních deseti letech existence republiky (do roku 1930) výměra lesní půdy poklesla o 0,6 %. Nejvýraznější růst výměry lesní půdy byl v poválečných letech, kdy proti roku 1930 vzrostla do roku 1960 výměra lesní půdy o 6,4 %. Od roku 1960 trvá mírný, ale pravidelný nárůst. Poválečný nárůst výměry lesní půdy byl způsoben jak zpřesněním evidence lesů malých vlastníků (do roku 1950), tak zalesněním nevyužívaných zemědělských půd, zejména v pohraničí (po roce 1950). Od konce 2. světové války do současnosti bylo zalesněno cca 200 tis. ha nelesních půd, což je 7,5 % současné výměry lesní půdy!  
Právní normy týkající se majetkové držby lesů vznikaly až po roce 1918, a před tímto rokem žádná legislativní norma neomezovala rozsah držby. Impulzem pro legislativní úpravy po roce 1918 byla skutečnost, že ve statistických výkazech docházelo k velkým rozdílům, vznikajícím možností různého výkladu držby církevní, nadační a obecní. Nízký podíl státních lesů v 19. století byl pak ovlivněn masovým prodejem státních lesů na Moravě a ve Slezsku.

Současná lesnatost
Nynější výměra lesní půdy v ČR (2 659 837 ha v roce 2011) představuje lesnatost k výměře lesní půdy (jeden z mezinárodně srovnávaných údajů) 33,8 %, a lesnatost vztažená k porostní půdě je 32,9 %. Nejvyšší lesnatost v Evropě má Finsko (73,9 %) a nejnižší Irsko (9,7 %), následované Moldavskem (10,0 %), Nizozemskem (10,8 %), Dánskem (11,8 %) a Spojeným královstvím (11,8 %). Lesy nevykazuje Island, Vatikán, Gibraltar a Monako. Poměrně častou chybou bývá srovnávání českého lesnictví se státy s minimální lesnatostí (Dánsko), nebo naopak se státy s výjimečně vysokou lesnatostí (Finsko, Švédsko), protože v obou extrémech mají lesy výrazně jinou váhu jednotlivých funkcí, než naše. Jinak jsou vnímány lesy v zemích s minimální lesnatostí, nemajících šanci ani na dílčí soběstačnost dřívím; a jinak v zemích, jejichž národní ekonomiky spočívají na lesnictví a zpracování dřeva, a na strojírenství pro tyto resorty. Vhodné je proto srovnávat jen srovnatelné státy.
Nejnižší doložená lesnatost území ČR byla v roce 1880 (28 %) a pak v meziválečném období, kdy dosáhla 29,9 %. Lesnatost jednotlivých krajů přibližně koresponduje s jejich hornatostí a způsobem převážného využití krajiny (zemědělství, průmyslové aglomerace).

Zásoby dříví
Zásoby dříví v porostech jsou v současné době více než dvojnásobné proti roku 1930, na čemž se v menší míře podílí nárůst výměry lesů, a ve větší míře dlouhodobé nedotěžování přírůstu. Zásoby dříví zjištěné Národní inventarizací lesů v roce 2004 činily 907 mil. m3 b.k., což je dokonce o cca 33 % více, než statistický údaj. (Nutno však připomenout, že byly zjištěny jinou metodikou). Nejvyšší tempo růstu zásob bylo v letech 1960–1980 a mírnější v letech 1990–2010. Současný stav zatím naznačuje stagnaci, ovlivněnou do určité míry i dlouhodobým vlivem imisí na lesní půdu.
Zatímco se v ČR od roku 1930 do současnosti zvýšily zásoby dříví v porostech 2,2krát, výměra lesní půdy se zvýšila jen o 13,6 %. Pokud zásoby dříví markantně vzrostly při nepříliš podstatném zvýšení výměry lesů, znamená to, že lesy zestárly.
Relativní výši ročních těžeb lze vyjádřit jako těžební procento, tj. jako počet procent ze zásoby, odejmutých z porostů roční těžbou. Z grafu je zřejmé, že v poválečném období se jen koncem 50. let pohybovalo těžební procento výrazněji nad 2,5 %, a tato hodnota se opět objevila až v roce 2008 (a po něm), jako důsledek vysokých nahodilých těžeb. Přestože je vyrovnaný trend těžebního procenta relativně vysoký (cca 2,3 %), zásoby dříví v porostech dále rostou. To je určitý paradox, stojící za podrobnější rozbor – do kterých porostů jsou umisťovány těžby, a ve kterých porostech se zásoby hromadí.

Pěstování a výměra lesů
V historii ovlivňovala výměru lesů a jejich druhovou skladbu, ale i hospodářský tvar lesa a bohatost struktury porostů poptávka po energetickém dříví. Extrémně vysoká spotřeba energetického dříví (výrazně vyšší, než byl přirozený podíl palivového dříví) vedla v minulosti k častému pěstování lesa nízkého, s krátkou dobou obmýtí, který se po smýcení samovolně obnovoval z výmladků. Tržby za vyprodukované dříví byly sice relativně nízké, ale v časté periodicitě a při minimálních nákladech na obnovu porostů. Z pohledu výše a častosti tržeb za energetické dříví tak bylo pro vlastníka lesa nevýznamné, že takto obhospodařovaný les nevyužíval svého produkčního potenciálu, neboť nejcennější sortimenty nebylo možné za krátké obmýtí dopěstovat. Z lesnického hlediska je proto logické, že po poklesu poptávky po energetickém dříví byly lesy nízké postupně převáděny na les vysoký. Přitom je třeba si přiznat, že k vyrovnání nabídky s poptávkou po energetickém dříví nemohlo dojít jen zvýšenou produkcí dříví, ale že se na tom ve stejné míře podílel i přechod na fosilní paliva. Například jediná sklářská huť v Krkonoších, Jizerských horách a na Šumavě spotřebovávala 1 600 sáhů tvrdého dříví ročně, což je cca 4 500 m3; císařský patent z roku 1754 ukládal využívat rašelinu pro snížení spotřeby palivového dříví; a až spojení Ostravy s Brnem a Vídní v roce 1847 Severní dráhou císaře Ferdinanda umožnilo levnou dopravu uhlí a snížení tlaku na lesy v okolí Brna, Adamova a Blanska. Objevná prohlášení některých autorů z posledních let, že les nízký může být ekonomicky zajímavý, vycházejí ze současné poptávky po energetickém dříví. Dovoluji si naléhavě upozornit na fakt, že nyní se na českém trhu setkává „nedotovaná“ poptávka po užitkovém dříví s „dotovanou“ poptávkou po energetickém dříví. Výsledkem je, že se v současné době v ČR pálí přes 40 % vyprodukovaného listnatého dříví, a tento podíl má trend prudkého růstu! Na této patologické deformitě ale nemůže dlouhodobě stát energetická koncepce státu a EU. Proto masové převody na les nízký nedoporučuji. Snad zvítězí zdravý rozum, a dříví se bude opět využívat podle jeho technologické jakosti.

Zpracováno s použitím materiálů ČSÚ, MZe a ÚHÚL.  
Autor: Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.