Úvodník 1/2011

V úvodníku ve Světě myslivosti č. 9/2008 jsem vyjádřil opatrný optimismus týkající se stavů drobné zvěře, neboť v r. 2007 překročil celostátní úlovek zajíce po mnoha letech 100 000 kusů. Po třech letech tu pro změnu máme sezónu, která tento optimismus opět kazí. Největší propad zaznamenala jižní Morava, v českých krajích byl pokles menší. Úlovky zajíce zřejmě půjdou přibližně na polovinu optimistických let 2007 a 2008. Přesto nejsem do budoucna pesimistou.

V dohledné době se jistě nevrátíme do první poloviny 70. let minulého století, kdy úlovky překračovaly milion kusů zajíce ročně. Zemědělská krajina je zcela jiná a k drobné zvěři nepřátelská, stouply stavy všech predátorů (včetně myslivecky atraktivní černé zvěře), zvýšil se provoz na silnicích a jistě bychom našli i další dlouhodobé změny negativně ovlivňující stavy drobné zvěře. A právě zde leží důvod mého opětovného opatrného optimismu: musíme totiž velmi dobře rozlišovat dlouhodobé trendy a krátkodobé výkyvy okolo tohoto trendu. Shora uvedené důvody jsou příčinou dlouhodobého trendu poklesu stavů drobné zvěře, ale loňský výkyv je podle mého názoru jednoznačně způsoben vlivem počasí. To se ve střední Evropě pohybuje v krátkodobých oscilacích, které mají velký vliv na stavy drobné zvěře, ale třeba i hlodavců, ptáků a hmyzu. V posledních deseti letech můžeme identifikovat přibližně dvou- až tříletý cyklus poklesu a opětovného vzrůstu stavů drobné zvěře. Drobná zvěř negativně reaguje na dlouhé, na sníh bohaté zimy a horká suchá léta. Proto byly stavy a úlovky nízké v r. 2003 – po extrémně suchém a horkém létě, další pokles přišel v r. 2006 – po dlouhé zimě, v letech 2009 a 2010 bylo studené deštivé léto a v r. 2010 byla navíc dlouhá zima bohatá na sníh. Naopak dobré roky byly 2001, 2005, 2007 a 2008. Domnívám se, že nyní jsme na „dně“ tohoto krátkodobého cyklu, a pokud se počasí „umoudří“, příští roky by měly být pro drobnou zvěř příznivější.

Zcela jinou kapitolu tvoří dlouhodobé příčiny tristního stavu drobné zvěře. Hlavní důvod vidím v moderním způsobu zemědělského hospodaření, struktuře zemědělské krajiny, ale i v myslivecké péči. „Nové“ zemědělství charakterizuje naprostá bezohlednost k jiným složkám krajiny než je cílová plodina. Přestože se Evropa potýká s nadprodukcí, české a moravské zemědělství bohužel kráčí k ještě větší bezohledné intenzitě, než tomu bylo v dobách socialistické velkovýroby.

Myslivci však bohužel sami často rezignovali na podporu drobné zvěře. Dnešní myslivost je založena především na spárkaté zvěři, drobná ztratila někdejší dlouhodobé výsadní postavení. Drobná přitom velmi dobře reaguje na mysliveckou péči, a v honitbách, kde se myslivci její podpoře cíleně věnují, jsou – v rámci možností – obvykle výborné výsledky. Z vlastní zkušenosti mohu jednoznačně říci, že k menšímu poklesu jejích stavů (i úlovků) došlo tam, kde se drobná zvěř těší podpoře myslivců a kde se zodpovědně loví.

Bohužel drobnou nepodporuje ani myslivecká legislativa. Jarní stavy uvedené ve vyhlášce jsou velmi nízké, a vůbec neodpovídají skutečně nutným stavům. Každá honitba s udržitelnými stavy drobné porušuje legislativu, protože má stavy vyšší než nesmyslně nastavené minimální a jarní stavy. Pokud by uživatelé snížili stavy na normované, mohou se s drobnou v podstatě rozloučit.

Dalším problémem je zcela odlišný přístup třeba jen v sousedních honitbách. V jedné honitbě, kde je péče a lov na odborné výši, jsou stavy vcelku dobré, ale již v sousední jsou takřka tragické. Přesto uživatelé honiteb z druhé uvedené kategorie neváhají uspořádat velký hon s 60 střelci a téměř vybít zbytek zvěře. Legislativně je to zcela v pořádku – dostat se pod minimální stavy je, vzhledem k jejich neuvěřitelně nízkým hodnotám, téměř nemožné.

Neexistuje skutečná kontrola lovu a stavů zvěře, honební společenstva tuto funkci neplní. Drobné by prospělo vytvořit oblasti chovu s koordinovanou péčí a lovem, změnit plánovací vyhlášku a změnou zákona o myslivosti uložit kontrolu stavů a lovu státní správě. Tomu se však odpovědné ministerstvo zemědělství dlouhodobě brání s poukazem na to, že vše je v pořádku. Kdo na to doplácí, je zvěř a zodpovědní myslivci, kteří mají chuť se drobné zvěři věnovat. Ta si to určitě zaslouží.