Úvodník 11/2011

Jak jsem zjistil, situace je všude stejná. Uživatelům lesních honiteb současný stav vyhovuje, protože nemusí řešit škody působené divočáky a lov na černou je atraktivní a žádoucí. Uživatelé smíšených honiteb černou zvěří nahradili úbytek zvěře drobné, takže jí chtějí mít co nejvíce. Všichni myslivci jsou tedy spokojeni a není důvod nic měnit. Jediný, kdo je nespokojen, jsou uživatelé zemědělských pozemků, na nichž zvěř působí neúnosné škody. Je zcela běžné, že v honitbách v exponovaných oblastech mohou škody ročně dosáhnout zcela běžně stovek tisíc až několika milionů korun. To je skutečnost, kterou potvrdila ve svých vystoupeních řada účastníků semináře.

Proč se s tím nic nedělá? Podle mého názoru je za tím několik důvodů:

- myslivcům vysoké stavy černé zvěře (a nejen její) vyhovují, protože hrazení škod způsobených zvěří po nich nikdo (s výjimkou několika případů) „natvrdo“ nepožaduje; lov černé zvěře nahradil úbytek drobné, je atraktivní a díky němu se rychle plní mrazáky …,

- uživatelé zemědělských pozemků jsou zčásti členy mysliveckých sdružení (MS), mnozí žijí na „dědině“ a myslivci jsou jejich známí a sousedé; hlavně si však uvědomují, že uplatnění náhrad za škody je pro myslivce jednoznačně likvidační, a to nejen na úrovni spolku, ale mnohdy i osobně (zabavení majetku atd.),

- státní správa na obcích s rozšířenou působností „na to kouká“, a i kdyby chtěla, problém účinně řešit nemůže (plán lovu tvoří uživatel honitby s jejím držitelem, normované stavy se stanovují na žádost držitele honitby, nařízený odstřel nelze účinně kontrolovat a postihovat, změna hranice pole – les z moci úřední je nereálná, …),

-       plán lovu není závazný, sestavuje ho a upravuje uživatel honitby se souhlasem jejího držitele, kterého však škody způsobené zvěří většinou nezajímají; v mnoha případech členové MS „sedí“ v orgánech honebního společenstva (HS; často je předseda MS současně honebním starostou),

- odchytová zařízení postavená za dotace se mnohde nepoužívají a berou se pouze jako relativně snadný zdroj finančních prostředků a důkaz, že se proti škodám „něco dělá“.

Existuje nějaké řešení? Snad ano, ale pouze za splnění více opatření současně. Tím základním je zintenzivnit lov ve všech honitbách, kde se černá zvěř vyskytuje, při dodržování chovatelských zásad a využití všech způsobů lovu, a umožnit lov uživateli pozemků. Ke snížení stavů černé zvěře kromě toho navrhuji další opatření:

- z pozice zřizovatele Lesů České republiky, s. p., (LČR) nařídit, aby tam, kde je více než 1000 ha souvislých lesních porostů ve správě LČR a kde jsou dnes dvě a více vlastních honiteb LČR, došlo k jejich sloučení, stanovení normovaných stavů černé zvěře a důslednému vyžadování jejich dodržování,

- zakázat přikrmování černé zvěře (snad s výjimkou odváděcího krmení ve velkých lesních komplexech od jara do sklizně polních plodin), pro vnadiště zavést přesné podmínky (omezení počtu a množství vnadidla, umístění od hranic honitby …),

- umožnit státní správě nařídit odstřel zvěře i z jejího podnětu, pokud zjistí větší škody (porušení § 3 zákona); stanovit povinnost předkládat dolní čelist jako důkaz ulovení a při neplnění možnost udělovat sankce,

- opět zavést rozhodčí komise, které pružně řešily náhrady škod i s drobnými vlastníky a uživateli jak zemědělských, tak lesních pozemků (problém není jen černá zvěř), protože v současnosti nemá cenu škodu do přibližně 20 000 Kč uplatňovat (čas, náklady na soud a znalecké posudky, zdlouhavost procesu, nejistý výsledek atd.),

- dočasně zrušit všechny dotace do myslivosti a uvedené prostředky použít na snížení stavů černé zvěře:

1. po předložení čelisti vyplácet zástřelné (např. 200 Kč za sele, 500 Kč za lončačku);
2. za vybudované odchytové zařízení používané po dobu min. tří let (kontrola pracovníky státní správy) vyplácet motivační odměnu (např. 20 000 Kč),

- zkontrolovat odchytová zařízení postavená za dotace a ověřit, zda má uživatel příslušné honitby vyřízenou výjimku na odstřel zvěře v odchytovém zařízení a jestli je používá; pokud není výjimka vyřízena do tří měsíců od vybudování zařízení a zařízení se nepoužívá, najít cestu k vrácení dotace, protože peníze nebyly využity účelově (snížení stavů černé zvěře),

- změnit v zákoně o myslivosti vzdálenost 200 m zákazu lovu na čekané a umísťování mysliveckých zařízení od hranice honiteb na 100 m a umožnit (v případě písemné dohody mezi uživateli sousedních honiteb) zkrácení této vzdálenosti; v případě zjištěných škod dát státní správě možnost rozhodnout o tom na omezenou dobu max. jednoho roku,

- prohlásit za střet zájmů členství v honebním výboru a současně v orgánech uživatele příslušné honitby a zákonem to zakázat (schvalování plánů lovu, sčítání zvěře, rozhodování o nájmu honitby); zároveň zrušit možnost přenášet kompetence o pronájmu honitby z HS na výbor HS (u tříčlenného výboru mohou o pronájmu rozhodnout dva lidé za několik set vlastníků pozemků/členů HS, a ještě to mohou být myslivci, kteří mají o pronájem honitby zájem),

- uložit státní správě u schválených honiteb prověřit hranici pole – les a dát jí kompetenci, aby tam, kde je to možné, ji mohla z moci úřední změnit na přirozenou (max. do 10 % výměry menší z honiteb).

Uvedené náměty by měly vést k zamyšlení a hledání dalších možností, jak současnou situaci řešit. Nehledejme důvody, proč to nejde, hledejme způsoby, jak problémy zvládnout.

Na závěr řečnická otázka: jsou myslivci a kompetentní a zodpovědné orgány ochotny na tyto a další návrhy, které zazněly na semináři a jistě budou obsahem mnoha dalších příspěvků, přistoupit a prosadit je, nebo budeme čekat na zázrak, že se problém vyřeší sám?