Úvodník 5/2011
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři, letošní jaro bylo u nás a na Slovensku neobvykle bohaté na různé odborné semináře a konference, a to jak regionálního, tak celostátního charakteru. O některých informujeme v tomto čísle našeho časopisu, informace o dalších budou zveřejněny příště. Je dobře, že se takové akce konají, neboť myslivec prahnoucí po aktuálních informacích nejen z vědy a výzkumu, ale i z myslivecké praxe, historie atd., které by mu rozšířily obzor a přinesly nejen poučení a poznatky pro jeho praxi, má příležitost k průběžnému doplňování svých vědomosti.
Smutnější bývá relativně častá nízká návštěvnost těchto akcí. Když si člověk vzpomene např. na zájem o konference pořádané před 10 až 15 lety, věnované jednotlivým druhům spárkaté zvěře, musí mu být jasné, že došlo ke změně. Je samozřejmé, že účast každého jedince je podmíněna mnoha různými faktory – termínem a místem konání akce, jejím zaměřením, finančními náklady atd. Dříve byli pravidelnými a hojnými účastníky odborných akcí pracovníci státní správy myslivosti, státních lesů a lesnických škol, což dnes již bohužel neplatí. V případě jednotlivců – myslivců z honiteb, kteří si účast platí ze svého a musí si brát dovolenou, je situace ještě složitější. Přesto se domnívám, že pouze několik desítek účastníků na akcích celostátního charakteru je – s ohledem na to, že naše myslivecká obec čítá přes sto tisíc osob – dost málo. Organizátoři pak zvažují, zda má smysl vkládat energii do přípravy odborné akce, shánění finančních prostředků a dojednávání přednášejících, jimž mnohdy nemohou poskytnout ani cestovné.
Na jaře se po celé republice konají též přehlídky loveckých trofejí. V různých okresech mají různou úroveň odvíjející se od výběru místa konání, úpravy přehlídky, provedení katalogu atd. I jejich společným znakem bývají stesky pořadatelů na nízkou účast myslivců. Přitom, jak před lety napsal prof. RNDr. Petr Koubek, CSc., v jednom z úvodníků ve Světě myslivosti, co je v našich zeměpisných šířkách myslivečtějšího než trofej? A co by tedy mělo mít větší potenciál upoutat pozornost myslivců než výsledky lovu, jemuž se s chutí věnuje většina z nich? Návštěva přehlídky navíc nabízí možnost setkat se s přáteli, někde bývá součástí prodejní stánek některé z regionálních firem nabízejících lovecké potřeby. Není to vždy pravidlem, ale sály s trofejemi často zejí prázdnotou a počet podpisů v návštěvních knihách se zdaleka neblíží počtu členů příslušných okresních mysliveckých spolků.
Myslivci si mnohdy stěžují, že se pro ně nic nedělá. Výtky míří nejčastěji k Českomoravské myslivecké jednotě coby tradičnímu organizátorovi a garantovi mysliveckých akcí a subjektu s velkým vlivem na dění v naší myslivosti. Odmyslíme-li si různé nerealistické požadavky a představy, které by nedokázal zajistit ani sv. Hubert, je právě pořádání nejrůznějších akcí, přednášek, seminářů a konferencí tím, co lze chápat jako pozitivní aktivitu pro mysliveckou veřejnost. A je úplně jedno, kdo je jejich organizátorem. Malý zájem o tyto akce o něčem svědčí a myslivci by si v tomto ohledu možná mohli trochu sáhnout do svědomí.