Úvodník 7/2011
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři,
květnové dění na naší – většinou velmi poklidné – myslivecko-politické scéně, jemuž je věnována pozornost o několik stránek dále, možná vyvolá u těch, kteří na současný stav ještě zcela nerezignovali, nejeden otazník.
Pozoruhodnou událostí je především vznik Mysliveckého fóra při Ministerstvu zemědělství ČR, který společně a dobrovolně iniciovala Agrární komora ČR a dvě naše myslivecké organizace – Českomoravská myslivecká jednota a Řád sv. Huberta. Čtenář se musí přinejmenším pozastavit nad některými body deklarace o založení Mysliveckého fóra. Co např. znamená, že „vstup na fórum je volný, …, podmíněný dostatečnou odbornou orientací v projednávání diskutované problematiky“? Kdo a podle čeho bude posuzovat zmíněnou dostatečnou odbornou orientaci? O něco dále čteme: „Tvůrčí demokratickou diskusi moderuje a směruje MZe ČR …“ Proč? Zmíněné organizace se nedokáží samy sejít a moderovat si demokratickou diskusi? Nebo: „Řízení diskuse státní správou myslivosti zabrání prosazování neoprávněných partikulárních či klientelistických zájmů v práci fóra …“ Bez urážky, ale jediné, čemu takto řízená diskuse spolehlivě zabrání, je, že se nebude diskutovat o některých nepohodlných věcech.
O něco méně pozoruhodný, zlí jazykové by možná použili slovo očekávaný, je vývoj v Myslivecké unii. Kdo zná scénáře, podle nichž v minulosti vznikaly a zanikaly různé iniciativy a projekty kolem Asociace profesionálních myslivců ČR, resp. Ing. Libora Řeháka, Ph.D., asi nebude z vývoje uvnitř Myslivecké unie příliš překvapen. Bohužel se zdá, že podobný osud čeká i tuto platformu, byť jsme ujišťováni, že se nic neděje.
Celá situace s Mysliveckým fórem při MZe a Mysliveckou unií působí navenek poněkud komicky. Budí to dojem, jako by se dva kamarádi z jedné party již nechtěli bavit s jejím dalším členem, který se jim snaží šéfovat, a tak si s jiným kamarádem, jenž se jim dosud poškleboval, založili novou partu, přičemž uctivě požádali velkého kluka, s nímž se chtějí hodně kamarádit, aby jim šéfoval. Jaký výsledek lze očekávat?
Dění v naší myslivecké politice nápadně připomíná to, o čem každý den čteme v novinách či na internetu, slýcháme v rádiu nebo vídáme na televizní obrazovce: reálnou politiku. Téměř denně jsme svědky nejrůznějších půtek politických oponentů ohánějících se vznešenými hesly o boji za blaho společnosti. Abychom našim mysliveckým politikům nekřivdili, je třeba přiznat, že nás naštěstí přece jen trochu „šetří“, takže nemusíme sledovat nechutné kauzy nejrůznějších odposlechů, sledování atd. Výsledný efekt jejich činnosti však vyvolává to, co u normálních občanů politika: nezájem a znechucení. Existuje vůbec něco, co by vrcholné představitele všech našich mysliveckých organizací přimělo usednout k jednomu stolu, smysluplně a férově jednat o skutečných problémech naší myslivosti a dokázat přijímat účinné kompromisy?