Archiv časopisu Svět myslivosti

Josef Figura

V poslední době se poměrně často v našich médiích věnuje pozornost problematice chovu siky japonského. Největší pozornost se soustřeďuje na jeho hybridizaci s jelenem evropským ve volné přírodě a v případě vysokých početních stavů siků také na škody, které působí v lese a na polních kulturách. V této souvislosti docházelo k výzvám po zavedení oblastí chovu (OCH) jako nástroje k řešení problémů. V současné době funguje na území ČR jediná OCH siky japonského, která uvedenou problematiku řeší. Rozkládá se na území tří krajů (Olomoucký, Pardubický a Jihomoravský) a její název je spojen s dominantou, kterou najdeme na jejím území – hradem Bouzov.

Jan Dvořák, Milan Bartoš a David Vaca

V třetím díle seriálu o oblastech chovu (OCH) zvěře na území ČR budeme věnovat pozornost introdukovaným druhům spárkaté zvěře. V současné době je u nás zřízeno devět OCH daňka evropského, jedna OCH siky japonského a jedna OCH kamzíka horského. Pro další druhy nepůvodní spárkaté zvěře (muflon, jelenec běloocasý) nebyly v ČR po r. 2002 OCH vymezeny.

Redakce

Redakce Světa myslivosti požádala v souvislosti s úmyslem Ministerstva životního prostředí (MŽP) vyjmout kormorána velkého ze seznamu ohrožených druhů o stanovisko Ministerstvo zemědělství (MZe), kterého se celá problematika bezprostředně dotýká.

David Vaca

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravilo vyhlášku, podle níž nebude kormorán velký od 1. září t. r. spadat mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Změna dosavadního statutu přináší řadu otázek souvisejících především s managementem tohoto druhu a s hrazením škod, které kormorání působí rybářům. Co k uvedenému říká Ing. Tomáš Tesař, náměstek ministra a ředitel sekce ochrany přírody a krajiny MŽP?

Karel Šťastný

Kormorán velký u nás odedávna platí za velmi rozporuplný druh ptačí fauny. Vždy byl pokládán za obávaného nepřítele ryb a jako „škodná“ byl na rybnících neúprosně huben. Přesto se podle starých zpráv ve druhé polovině 17. století vyskytovala kolonie kormoránů na ostrůvcích Labe u Litoměřic. Pozdější věrohodné zprávy o hnízdění však neexistují, až v r. 1938 zahnízdilo několik párů na Mlýnském rybníku na jižní Moravě. Ještě ve 40. a 50. letech minulého století se kormoráni pokoušeli hnízdit na více místech jižní Moravy, ale jejich hnízda byla ustavičně ničena.

Dalibor Pačes

Jak jsme informovali ve Světě myslivosti č. 6/2012, 20. dubna t. r. se v rekreačním zařízení Horka nad Moravou poblíž Olomouce konala konference Zajíc a králík v současné krajině. V červnovém čísle dostaly prostor referáty přednesené v dopoledním bloku, nyní přiblížíme příspěvky, které se dostaly na pořad jednání po obědě.

Jakub Hruška

Současný stav zemědělské krajiny nevyvolává v jejích návštěvnících příliš optimismu a ty, kteří se o přírodu zajímají více, nenechává v klidu. Hlavním důvodem je snižování druhové pestrosti v krajině, a to jak její rostlinné, tak živočišné složky. I to bylo důvodem, proč se nejprve několik jednotlivců a posléze několik subjektů (zejména Česká společnost ornitologická, redakce Světa myslivosti, připojila se i Českomoravská myslivecká jednota) spojilo a připravilo petici „Za obnovu zemědělské krajiny“, s níž chtějí (i prostřednictvím Světa myslivosti) oslovit všechny, kterým není osud naší krajiny lhostejný.

Petr Koubek

Jsou zprávy, jimž se pudově bráníte uvěřit a doufáte, že jde o omyl, že věc, kterou popisují, se nestala. Zprávy, které vás zasáhnou nepřipravené, a s o to větší intenzitou. Přesně to jsem zažil 12. června ráno, když se rozšířila informace o úmrtí prof. Hromase. Pro mě osobně bylo toto sdělení ještě smutnější, neboť jsem měl v ten den v plánu pana profesora navštívit. K tomuto účelu jsem si připravil několik fotografií trofejí srnců ulovených v Maďarsku, které mi poslal kamarád, a chtěl jsem jimi potěšit profesorovu mysliveckou duši. Teď na ně civím a hlavou se mi honí vzpomínky na přítele, s nímž jsem prožil mnoho nezapomenutelných chvil. Třídím je a přemýšlím, jak co nejlépe vyjádřit svůj vztah k němu a připomenout alespoň zlomek toho, co pro nás myslivce za svůj život udělal.

Jakub Hruška

Vážení čtenáři,

naše zemědělská krajina není v dobrém stavu. Na tom se shodnou téměř všichni, kdo se v ní pohybují, ať to jsou myslivci, ornitologové, botanici, půdní biologové nebo obyvatelé venkova. Dokonce mnozí zemědělci nepovažují dnešní stav za uspokojivý, stejně jako starostky a starostové obcí, které musí každoročně vynakládat nemalé prostředky z hubených obecních rozpočtů na odstranění erozí splavené ornice z obcí. Čím úrodnější kraj, tím větší intenzita zemědělství a rozlohy lánů.