Archiv časopisu Svět myslivosti

Pavol Lenko

Před dvěma lety jsme ve Světě myslivosti (č. 10/2010) poprvé informovali o projektu telemetrického sledování medvědů v Tatranském národním parku (TANAP). Čas plynul a postupně se podařilo nashromáždit další zajímavé poznatky ze života sledovaných jedinců.

Petr Koubek

Ještě před 10 500 lety (koncem poslední doby ledové) žili na území dnešního Irska sudokopytníci s největší trofejí. Paleontologové, kteří popsali daný druh, mu dali vědecké jméno Cervus (později ho přejmenovali na Megaceros) giganteus, což se do češtiny dá přeložit jako velejelen obrovský. Srovnáte-li základní tělesné rozměry velejelena s parametry jelena evropského, jistě uznáte, že jeho pojmenování není vůbec nadnesené…

Redakce

Soutěž Rarita roku 2012 o nejzajímavější abnormální srnčí trofej se přehoupla do druhé poloviny. Ve IV. kole se představilo celkem 17 trofejí, z nichž do Velkého finále postoupily dvě – jedna na základě hlasování od poroty, druhou tam poslali čtenáři.

Pavel Šustr

Je tu září, léto na Šumavě pomalu končí a s ním i období hojnosti potravy zvěře. Na horách začínají klesat počty turistů, ale v lesích je stále ještě dost houbařů. Přichází jedna z klíčových částí roku jelení zvěře – říje, která určuje její chování v měsících září a říjnu. Protože období říje vrcholí na Šumavě na přelomu těchto měsíců, bylo by nelogické zabývat se jen jejím začátkem. Tento a příští článek tak bude věnován aktivitám jelení zvěře v průběhu obou měsíců. Na připojených mapách budou pro přehlednost údaje ze září zobrazeny vždy červeně, říjnové modře. Jak období říje prožívali naši satelitem sledovaní jeleni?

Karel Šťastný

Na celoevropském symposiu o kachnách, které se konalo v dubnu t. r. v Jindřichově Hradci (Svět myslivosti č. 8/2012), bylo předneseno několik příspěvků obsahujících zajímavé informace o populacích kachen v našich honitbách.

Jiří Kamler a Radim Plhal

Ve dnech 22.–24. června t. r. se v Bělehradu uskutečnila mezinárodní konference o myslivosti s názvem „Moderní aspekty trvale udržitelného managementu populací zvěře“. Konferenci hostila agronomická fakulta bělehradské univerzity. Organizátoři si vytkli za cíl oslovit zahraniční odborníky zabývající se myslivostí, navázat s nimi kontakty a umožnit vzájemnou výměnu zkušeností. Myšlenka konference se nám zalíbila, a tak jsme se vydali směrem na jih.

Jakub Hruška

O tom, že se výrazně mění skladba plodin pěstovaných na orné půdě, netřeba nikoho přesvědčovat. Přesto jsem ale začátkem srpna letošního roku nevěřil svým očím. Z vyvýšené odbočky z hlavní silnice Brno – Mikulov směrem na Znojmo se přede mnou otevřel pohled na přibližně 400 ha polí úrodné jižní Moravy. Na celé výměře byla pouze kukuřice. Nic jiného než kukuřice na širém obzoru. Tak až sem to dopracovalo naše „nezemědělské“ komerční zemědělství … Cesta k tomuto „úspěchu“ byla ovšem dlouhá. Pokusím se ji podrobněji popsat na základě údajů Českého statistického úřadu.

Miroslav Kvapil

Kamzík horský a Jeseníky – toto spojení vzbuzuje silné emoce, pozitivní i negativní. Kladně kamzičí zvěř vnímají pochopitelně především myslivci, a také veřejnost, pro kterou představuje setkání s kamzíky ve volné přírodě vždy silný zážitek. Záporně na kamzičí zvěř pohlížejí někteří odborníci, kteří si předsevzali uvádět člověkem narušenou přírodu do tzv. původního stavu. Co by k tomu řekl Darwin, na to se již zeptat nemůžeme. V současnosti se množí obavy o další osud této výjimečné zvěře v nejvyšším pohoří Moravy, protože prý alpský kamzík rozhodně nepatří do subalpínských společenstev Jeseníků. Myslivci v tom mají jasno – snaží se chovat celou jesenickou populaci kamzíka s využitím principů oblasti chovu (OCH) zvěře. Zatímco však v OCH většiny druhů spárkaté zvěře se dnes řeší převážně požadavky na redukci početních stavů, s kamzíkem horským v Jeseníkách je to naopak.

Petr Koubek

Vážení čtenáři,

v české myslivecké mluvě se velmi často používají expresivní adjektiva typu nežádoucí, odstřelový, nevhodný nebo průběrný. Pokud jimi označíme jedince či populaci, je jisté, že mají osud zpečetěn. Průběrně lovíme nebo redukujeme, abychom dosáhli požadovaných (zpravidla lepších) parametrů. To, že bychom měli v podstatě zlikvidovat (odstranit, vystřílet, eliminovat) jednu ze dvou populací spárkaté zvěře žijící na území ČR jen proto, že je nepůvodní, je však svým způsobem unikát. Této „pozornosti“, jak určitě víte, se dočkali kamzíci v Jeseníkách, jejichž populace byla ještě před 20 lety chloubou Jeseníků, aktuálně přežívá v malé části někdejšího areálu výskytu. Populace vzbuzující emoce, populace, kvůli níž jsou sepisovány petice, populace, pro kterou stojí za to pořádat vědecké semináře. Populace, jejíž existenci stojí za to bránit před samozvanými „řediteli přírodních jevů a procesů“!