Úvodník

Kamzík horský je, podobně jako většina druhů spárkaté zvěře žijící v našich honitbách, druhem nepůvodním. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny se za nepůvodní druhy rostlin a živočichů považují ty, které nejsou (nebyly) součástí přirozených společenstev určitého regionu (Evropy, ČR). To platí bezezbytku i o kamzíkovi, a proto hovoříme o jeho introdukci do Jeseníků, Labských pískovců či na Nový Zéland. Důvodem introdukce bývá zpravidla zvýšení produkce, rozšíření diverzity nebo také estetické důvody. Ne každá introdukce se však musí vydařit. Z historie známe řadu příkladů, které můžeme označit za tragický omyl končící nevratnými změnami v existenci původních druhů fauny a flory. Jen namátkou stačí jmenovat králíka, kočku a lišku v Austrálii, stejné druhy spolu s lasicí a hranostajem na Novém Zélandu, kočku na tichomořských ostrovech atd. Jesenická introdukce kamzíka byla v tomto ohledu velmi úspěšná. Kamzíci obsadili volnou niku, aniž by jakémukoliv domácímu druhu konkurovali a také jejich rozmnožovací potenciál nenasvědčoval něčemu, co by připomínalo invazi. Naopak! Trvalo totiž poměrně dlouho, než se nově vzniklá populace stabilizovala, a než bylo možné souhlasit s lovem. Dlouhodobě chráněná kamzičí zvěř byla velmi důvěřivá a téměř každý, kdo vážil cestu po hlavním hřebeni Jeseníků, se mohl těšit pohledem na početné kamzičí tlupy s hravými kamzíčaty. Narůstající počet kamzíků odpočívajících na slunných místech zejména Národní přírodní rezervace Praděd se již koncem 80. let stal trnem v oku botanikům, kteří kamzíkovi šmahem přisoudili všechny škody na vegetaci vyhledávané botanické lokality Velká Kotlina. Spásání vzácných endemitů, sešlapávání půdního pokryvu a erozní rýhy, povalování na místech s cennou vegetací, ždímání a „odkládání“ kyselého trusu se staly noční můrou všech botaniků. V letech 1991 a 1992 byly na jejich žádost vypracovány dvě odborné studie, ale ani jedna uvedená tvrzení nepotvrdila. Obě však poukázaly na extrémní zatížení všech sledovaných lokalit jelení zvěří, která, jak všichni dobře víme, aktivuje (na rozdíl od botaniků) v noci, takže uniká pozornosti. Studie nepotvrdily ani škodlivost kyselých bobků (ukázalo se, že jsou zásadité) a též jejich rozbor sloužící k poznání složení potravy nepřinesl očekávané výsledky. Asi proto byly založeny do archivu, aniž by byl realizován jediný z desítky návrhů na řešení vzniklé situace. Ukázalo se naopak, že tím, kdo mohl na výskyt kamzíků v Jeseníkách žehrat, byli lesníci. Škody okusem na jehličnanech i listnáčích byly totiž v místech zimních stávanišť kamzíků velmi dobře patrné.

Někdy v té době se začal formovat odmítavý názor na existenci kamzíků v Jeseníkách a vznikaly různé teorie o tom, proč musí kamzík zmizet. Nejčastěji používaným argumentem, který jako jediný přetrval do současnosti, je, že kamzík jako nepůvodní druh fauny ČR nemůže být chován (žít) v chráněné krajinné oblasti (CHKO). I když toto tvrzení nemá oporu v zákoně o ochraně přírody a krajiny (tam se totiž v § 25, písmeno d) uvádí: „Není dovoleno povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů.“), opakovaně je v tažení proti existenci kamzíků používáno. Všem zaníceným „protikamzičím“ bojovníkům by možná chtělo připomenout, že kamzíci byli v Jeseníkách již 66 let před tím, než byla vyhlášena CHKO, takže není třeba něco povolovat, ale ani záměrně uskutečňovat. A tak zatímco z Jeseníků musí být nepůvodní kamzík odstraněn, na druhém konci republiky, tedy v Národním parku Labské pískovce, se po jeho odstranění nevolá. Stejně se v podobných případech chovají i jinde v Evropě, zvlášť pokud se nepůvodní druh nikam invazivně nešíří, jeho početnost lze regulovat lovem, a především když se jeho přítomnost na daném území dá počítat v desítkách či dokonce stovce let.

Zdá se, že možnost kompromisu mezi signatáři petice na obranu kamzíků v Jeseníkách, a těmi, kteří na odstranění kamzíků z CHKO trvají, není možná. Jedni marně argumentují, že nepůvodní neznamená nežádoucí a snaží se přesvědčit své odpůrce různými krkolomnými argumenty, často podloženými polovědeckými hypotézami. Jejich oponenti, s máslem na hlavě, zarputile trvají na svém, protože si jsou dobře vědomi, že ostruhy se dají brousit jen tam, kde je nejslabší obrana. Ti, kteří trvali a dosud trvají na likvidaci kamzíků v Jeseníkách, v nedávné minulosti nečinně přihlíželi, jak se nejmenovaná stavba sociálního zařízení pomalu a jistě mění v luxusní rekreační zařízení obřích rozměrů, a to přímo v NPR Praděd. Nevadí jim rozsáhlé porosty nepůvodní kleče, také v NPR Praděd. Neudělali nic pro to, aby zabránili likvidaci vznikající populace rysa ostrovida. Jen stěží zvládají nájezdy turistů a usměrňují jejich pohyb po značených stezkách. Stejně jako v jiných českých horách i v Jeseníkách si neví rady s motorkáři, jezdci na horských kolech a dalšími vyznavači „outdoorových“ aktivit. Samostatnou kapitolou jsou „borůvkáři“ plenící hřebeny borůvčí i na nejcennějších místech NPR. V tomto kontextu mi připadá požadavek na likvidaci kamzíků jako velmi absurdní. Na druhou stranu je však pochopitelný. Je totiž přirozené, že pokud se obecně nedaří, intenzivně se hledá něco, na čem lze dokázat, že situaci zvládáme. Když to nejde s lidmi, najdeme něco, co se nebude tak bránit. V jesenickém případě je to nepůvodní kamzík.

Když se v r. 1912 lesmistr Drechsler dohodl s Dr. Grohmanem na vysazení kamzíků do Jeseníků, jistě netušili, co vše svým rozhodnutím o 80 let později způsobí. Začátkem minulého století se na hřebenech Jeseníků pásly krávy, ovce a kozy, nikde nestály rekreační chaty, v lese bylo minimum jelení zvěře a turistů. Oba pánové si vyměnili desítky telegramů, jednali s mnoha úředníky i hodnostáři, aby mohli lokálkou z rakouského Mürzstegu přivézt do Malé Morávky první kamzíky. Odtamtud byli kamzíci převezeni koňmo do aklimatizační obůrky, kterou postavil lesní personál. To vše se odehrálo v únoru 1913. Ze současného pohledu jde o nebývale úspěšnou akci provedenou jen s tehdejším technickým vybavením a bez jakékoliv znalosti chovu kamzičí zvěře v zajetí. Dnes se musí oba pánové obracet v hrobě a kroutit hlavami nad naším počínáním. Asi by se slušelo projevit více respektu k jejich počinu, ne ho jen břitce odsuzovat. Bez ohledu na to, jak celý spor nakonec dopadne, zůstane kamzík pravým symbolem Jeseníků pro většinu jejich návštěvníků.