Úvodník (str. 1)
Miroslav Vodňanský
Vážení čtenáři,všechno se mění – prostředí, které nás obklopuje, společnost, ve které žijeme, lidé, s nimiž se stýkáme – a samozřejmě i my. Každý z nás to pociťuje sám na sobě. A když se podíváme kolem sebe, zapřemýšlíme nad svým životem a ohlédneme se, tak si uvědomujeme, jak se vše mění – něco k lepšímu, něco k horšímu, ale nic není trvale takové, jaké to bylo dřív. To samozřejmě platí i pro myslivost. Mnohé změny, které přináší doba, přijímáme velmi rádi a rychle je považujeme za samozřejmost. Zvláště v těch případech, když jde o věci, které nám něco usnadňují nebo zpříjemňují. V praktickém výkonu myslivosti je dnes například zcela běžné, že se do honiteb jezdí pohodlnějšími a většinou i pro terén způsobilejšími automobily. Téměř každý myslivec má u sebe mobilní telefon a vývoj je zřetelný i v používání lovecké optiky, zbraní a různého jiného vybavení pro výkon lovu. Ale jde také o, jak se vyvíjí i myšlení a přístup k myslivosti. A v tomto ohledu vzniká bohužel dojem, jako by se u některých myslivců zakonzervovaly postoje z doby, kdy vlastnictví auta značky Trabant bylo pro mnohé ještě zdrojem závisti a volání telefonem na kličku fungovalo přes spojovatele v příslušné telefonní ústředně. Neplatí to samozřejmě pro všechny, ale je důležité, aby si opravdu co nejvíce myslivců uvědomilo, že myslivost není pouhé hobby a relaxace. Pokud nějaký chovatel chová doma králíky stejně jako před třiceti lety, tak se to týká opravdu jen jeho samého a jeho králíků. Jestliže ale nějaký uživatel honitby v dnešní době přistupuje k lovu zvěře a k péči o ni stejným způsobem jako v době, kdy byly zcela odlišné podmínky prostředí a jiné vlastnické vztahy, vůbec se to netýká jen jeho samého.
Myslivost má v dnešní době hodně problémů. Všichni o nich víme, a víme také, že je nezbytně nutné řešit je, dokud na to ještě máme čas. Podle toho, zda a jak se podaří tyto problémy řešit, bude vypadat budoucnost myslivosti. Nyní již zdaleka nejde o to, jestli se podaří zastavit úbytek některých druhů zvěře, jako jsou zajíci, bažanti a koroptve, což byla v minulosti témata, při nichž se myslivci mohli lehce a věrohodně stavět do pozitivního světla jako ti, kdo svou starostlivostí o ubývající živočišné druhy v současné kulturní krajině významně přispívají k zachování biodiverzity ve stále se zhoršujícím životním prostředí. Dnes je předmětem diskuse především to, jak řešit otázku narůstajících stavů černé zvěře a v některých oblastech i jelena siky nebo jelena evropského a jak se vyrovnávat se škodami, které tyto druhy působí. Především černá je v tomto ohledu obrovský problém. Samozřejmě, že za prudký nárůst jejích početních stavů nemohou jen myslivci. Významně tomu napomáhají velmi vhodné životní podmínky, vzniklé v důsledku současného intenzivního zemědělského obhospodařování krajiny. Zde však nepomůže poukazování na druhé, v tomto případě zemědělce, že se svým způsobem také podílejí na vzniku současné situace, neboť odpovědnost za regulaci početních stavů zvěře nesou uživatelé honiteb. Pokud se ukáže, že myslivci nebudou schopni v daných podmínkách tento problém řešit, bude to na veřejnosti působivým argumentem pro ty, kteří chtějí zpochybnit současný systém myslivosti. Proto je třeba brát nastalou situaci vážně a nelze se spoléhat na to, že budou stačit jen slovní prohlášení a nějaká alibistická opatření za účelem ukázání dobré vůle, a nějak to půjde zase dál.
Jestliže se problémy skutečně nebudou řešit, budou se jen prohlubovat, až dojde k eskalaci s následnými radikálními změnami, které si dnes vůbec nechceme připustit. Prezident Dolnorakouského loveckého svazu Josef Pröll to komentuje velmi výstižně: „Když nedokážeme problém s černou zvěří vyřešit my sami, tak musíme počítat s tím, že to bude za nás řešit někdo jiný. A bude to nakonec řešit tak, že se nám to vůbec nebude líbit!“ V některých evropských státech došla situace již tak daleko, že je skutečně ohrožena další existence myslivosti, resp. lovu. Jako příklad lze uvést Holandsko, některé kantony ve Švýcarsku, ale i Německo, kde neustále sílí hnutí proti myslivosti. Na letošní konferenci v Židlochovicích to velmi výstižně vyjádřil zástupce Německého mysliveckého svazu Rolf Ewersheim: „Vy jste zatím ještě ve zdánlivě dobré situaci, neboť dosud máte problémy jen se zvěří. U nás je to již mnohem horší, neboť my teď máme problém především s lidmi.“ Myslel tím ty, kdo chtějí rozvrátit tradiční systém hospodaření v honitbách právě poukazováním na jeho selhání při regulaci početnosti zvěře. A v této souvislosti švýcarský filosof a spisovatel Alexander Schwab upozornil, že v dnešním světě musíme počítat s tím, že to, co je v jedné zemi, velmi snadno přechází do druhé. Lehce může dojít k tomu, co bylo ještě nedávno nemyslitelné. Kdo si např. začátkem 80. let minulého století dovedl představit, že během deseti let dojde k zániku tehdejšího společenského systému, pádu Berlínské zdi, rozpadu druhé největší světové velmoci? Kdo si před dvaceti lety představil, že se tehdy z našeho pohledu zaostalá Čína tak rychle stane druhou hospodářskou velmocí? Žijeme v době razantních změn, které se nemohou vyhnout ani myslivosti. Proto se snažme řešit problémy, dokud je čas a dokud to můžeme dělat sami. Předcházejme tomu, že se nám jednou vymknou z rukou a bude je za nás chtít řešit někdo jiný!