Myslivecké hospodaření se zvěří v ČR a jeho „úspěchy“ (str. 4-8)
Petr Koubek
Principy mysliveckého hospodaření se zvěří u nás mají tradici trvající mnoho desetiletí. Až na malé výjimky však bohužel nedoznaly za dobu svého uplatňování téměř žádných zásadních změn. Téměř vůbec nereagovaly na změněné přírodní podmínky v posledních dvou dekádách, na dramatické změny hospodaření s ornou půdou, na změny v zastoupení jednotlivých plodin, na změny vlastnických práv k půdě i lesům. Nereagovaly ani na dramatický rozvoj dopravní infrastruktury či na řadu dalších faktorů ovlivňujících populační dynamiku a početnost všech druhů zvěře. I myslivecký výzkum (zahraniční, neboť u nás téměř žádný neexistuje) přinesl v posledních desetiletích velké množství často zásadních poznatků z biologie zvěře, ale jejich praktického využití jsme se ve většině případů nedočkali. Není se tedy co divit, že současný stav hospodaření s populacemi zvěře v ČR je neutěšený a výsledky, které přináší, jsou v některých případech tragické.