Úvodník (str. 1)
Jiří Lamka
Vážení čtenáři,
využívat léčivé přípravky u divoce žijící zvěře bude počínaje rokem 2013 možné jen podle nových podmínek, koncipovaných a vydaných Státní veterinární správou (SVS). Tyto podmínky v obecné poloze využitelnost léčiv u divokých populací zvěře ztíží. Je to však cesta, kterou SVS musela nastoupit, dala se očekávat a je třeba si uvědomit, že tento trend bude pokračovat a bude prohlubován. Důvodů je několik, ne všechny jsou na první pohled patrné.
Všichni jsme hromadnými sdělovacími prostředky informováni o různých kauzách týkajících se prohřešků proti kvalitě nabízených potravin, které běžně konzumujeme. Jde o výsledky přístupu EU ke sledování kvality potravin – společenství má ambice postupovat v tomto směru vysoce odborně, aktivně a zcela nekompromisně. Tento obecný přístup se nemůže vyhnout ani požadavkům na zvěřinu jako na kteroukoliv jinou konzumní surovinu. Také v ní nelze akceptovat více než tolerovatelné koncentrace cizorodých látek včetně léčiv, které jsou pro lidské zdraví prokazatelně neškodné. Za tímto účelem se využívají tzv. ochranné lhůty pro zvěřinu – zjednodušeně řečeno časové úseky navazující na okamžik ukončení léčby a vymezující období, kdy nelze zvěřinu ošetřeného kusu zužitkovat. Zásadní problém nastává u populací zvěře v příhraničních oblastech, neboť přirozeně migruje i mimo území ČR. Ve většině okolních států je však používání léčivých látek u divokých populací zvěře zakázáno nebo se tam léčiva vůbec nepoužívají, takže ČR jim de facto komplikuje uplatnění zvěřních produktů na trhu. Tyto státy se logicky brání a ČR musí na jejich tlak reagovat úpravou podmínek, za nichž se u nás léčivé přípravky používají.
Dalším důvodem komentovaných změn je nutnost dostat léčbu zvěře pod vyšší odborný dohled, neboť není dost dobře možné, aby nadále pokračovala tak, jak je tomu dosud ve většině honiteb. Zcela běžně totiž chybí základní znalosti o skutečné úrovni parazitologického zatížení populací zvěře, a léčiva jsou zvěři často podávána bez odborného opodstatnění. Souvisejícím problémem je i efektivita léčebných zásahů, která mnohdy začíná podceněním takových základních podmínek, jako je respektování dávkování apod. V těchto souvislostech však v nových opatřeních SVS postrádám vyhodnocování parazitologického stavu a vlivu vnějších parazitů (např. střečkovitosti zvěře) a možnost pracovat s ním v následných opatřeních.
Neméně závažným důvodem pro úpravu diskutovaných podmínek je všeobecný zájem co nejvíce omezovat vliv jakýchkoliv látek používaných člověkem na přírodní procesy. Mezi takové látky patří obecně léčiva. Pro reálnou představu lze uvést, že např. ve Velké Británii bylo takových látek vytipováno okolo tří tisíc. Všeobecnému tlaku na omezování vlivu léčivých přípravků napomáhají i nedávné průkazy jasně negativního vlivu takových léčiv, jakými jsou např. komponenty hormonální ženské antikoncepce. Jejich působení na mnohé organismy žijící v našem životním prostředí je již neoddiskutovatelné, jde o výsledek předchozího podcenění nízkých koncentrací léčiv zvláště ve vodním prostředí. A tak, navzdory mnoha protiargumentům, se teprve nedávno objevil zájem mnohem důsledněji kontrolovat vstup cizorodých látek do životního prostředí, veterinární léčiva nevyjímaje. Pokud není možná cesta úplného omezení, řešením je alespoň detailně poznat vše, co s přítomností léčiv v životním prostředí souvisí a využívat jen taková léčiva a v takových množstvích, která dostatečně respektují ekologické požadavky současnosti.
Až dosud jsem uváděl důvody pro odmítání a postupné omezování používání léčiv ve volné přírodě. Existuje však i opačný, neméně důležitý aspekt, který také vychází z evropské veterinární legislativy. Všichni chovatelé zvířat, jimiž jsou i uživatelé honiteb, jsou ze zákona povinni mj. chovat zvířata v odpovídajících podmínkách respektujících jejich biologické potřeby, dbát na dobrý zdravotní stav chovaných zvířat, bránit vzniku a šíření nákaz atd. V tomto ohledu se léčivo i v chovech divoce žijících zvířat nabízí jako účinný a v našich podmínkách osvědčený prostředek řešící zvláště problémy související s parazitologickými chorobami, které mohou mít na zvěř až fatální dopady.
Lze konstatovat, že i když byly podmínky používání léčivých přípravků u divoce žijící zvěře upraveny, zůstávají léčiva ve velké míře dostupná a při uvážlivém přístupu mohou být stále platným prostředkem pro odpovědný chov zvěře.
Dalším důvodem komentovaných změn je nutnost dostat léčbu zvěře pod vyšší odborný dohled, neboť není dost dobře možné, aby nadále pokračovala tak, jak je tomu dosud ve většině honiteb. Zcela běžně totiž chybí základní znalosti o skutečné úrovni parazitologického zatížení populací zvěře, a léčiva jsou zvěři často podávána bez odborného opodstatnění. Souvisejícím problémem je i efektivita léčebných zásahů, která mnohdy začíná podceněním takových základních podmínek, jako je respektování dávkování apod. V těchto souvislostech však v nových opatřeních SVS postrádám vyhodnocování parazitologického stavu a vlivu vnějších parazitů (např. střečkovitosti zvěře) a možnost pracovat s ním v následných opatřeních.
Neméně závažným důvodem pro úpravu diskutovaných podmínek je všeobecný zájem co nejvíce omezovat vliv jakýchkoliv látek používaných člověkem na přírodní procesy. Mezi takové látky patří obecně léčiva. Pro reálnou představu lze uvést, že např. ve Velké Británii bylo takových látek vytipováno okolo tří tisíc. Všeobecnému tlaku na omezování vlivu léčivých přípravků napomáhají i nedávné průkazy jasně negativního vlivu takových léčiv, jakými jsou např. komponenty hormonální ženské antikoncepce. Jejich působení na mnohé organismy žijící v našem životním prostředí je již neoddiskutovatelné, jde o výsledek předchozího podcenění nízkých koncentrací léčiv zvláště ve vodním prostředí. A tak, navzdory mnoha protiargumentům, se teprve nedávno objevil zájem mnohem důsledněji kontrolovat vstup cizorodých látek do životního prostředí, veterinární léčiva nevyjímaje. Pokud není možná cesta úplného omezení, řešením je alespoň detailně poznat vše, co s přítomností léčiv v životním prostředí souvisí a využívat jen taková léčiva a v takových množstvích, která dostatečně respektují ekologické požadavky současnosti.
Až dosud jsem uváděl důvody pro odmítání a postupné omezování používání léčiv ve volné přírodě. Existuje však i opačný, neméně důležitý aspekt, který také vychází z evropské veterinární legislativy. Všichni chovatelé zvířat, jimiž jsou i uživatelé honiteb, jsou ze zákona povinni mj. chovat zvířata v odpovídajících podmínkách respektujících jejich biologické potřeby, dbát na dobrý zdravotní stav chovaných zvířat, bránit vzniku a šíření nákaz atd. V tomto ohledu se léčivo i v chovech divoce žijících zvířat nabízí jako účinný a v našich podmínkách osvědčený prostředek řešící zvláště problémy související s parazitologickými chorobami, které mohou mít na zvěř až fatální dopady.
Lze konstatovat, že i když byly podmínky používání léčivých přípravků u divoce žijící zvěře upraveny, zůstávají léčiva ve velké míře dostupná a při uvážlivém přístupu mohou být stále platným prostředkem pro odpovědný chov zvěře.