Úvodník (str. 1)
prof. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Vážení čtenáři,
česká myslivost prožívá hektické období. Končí většina nájemních smluv v honitbách společenstevních i vlastních, rozběhla se výběrová řízení na honitby Lesů České republiky, s. p. Dosavadní nájemci honiteb LČR, jimž bylo přiznáno opční právo, netrpělivě čekají na výsledky výběrových řízení. Ti, kteří opakovaně zamlčovali skutečné stavy zvěře a manipulovali s výší odstřelu, jsou na tom paradoxně lépe než ti, kteří spolupracovali a nešvindlovali při odstřelu či při jarním sčítání zvěře. O „bohatší“ honitby bude samozřejmě větší zájem a úměrně tomu poklesne pravděpodobnost, že si poctivý nájemce bude moci honitbu pronajmout znovu, bez extrémního zvýšení nájemného.
Samostatnou kapitolou aktuálního mysliveckého kvasu je novela zákona o myslivosti a vyhlášky o době lovu zvěře. Jedna zaručená zpráva stíhá druhou, na internetu kolují různé kopie pravých prohlášení všech, kdo do této situace mohou mluvit. Stranou pochopitelně nezůstávají ani naše odborná myslivecká periodika. Jen namátkou nadpisy článků z posledního (dubnového) čísla Světa myslivosti: „Co obsahuje návrh novely zákona o myslivosti vypracovaný MZe?“; „Vyjádření univerzitních učitelů myslivosti k důvodům novelizace zákona o myslivosti“; „Petice na zachování minimální výměry honitby 500 ha“; „Petice ČMMJ proti projednávání novely zákona o myslivosti předložené ministrem zemědělství“. Za zmínku stojí také anketa „Jak budete vzpomínat na končící desetileté myslivecké období 2003–2013?“. Hloubavý čtenář nebude mít příliš velký problém pochopit, co se kolem myslivosti děje a jaký bude pravděpodobně další vývoj událostí. Na první pohled je velmi dobře patrný zásadní nesoulad v postojích Ministerstva zemědělství a Českomoravské myslivecké jednoty: zatímco MZe trvá na novelizaci zákona a potřebné úpravě příslušné vyhlášky, ČMMJ vyhlašuje proti tomuto kroku petici. Pokud se na novelách bude pracovat, budou vyhotoveny a dostanou se do Parlamentu ČR, budou mít myslivečtí lobbisté těžkou úlohu. Podaří-li se jim novelu zákona a vyhlášky smést ze stolu, mohou myslivci slavit vítězství. Nebude to však vítězství Pyrrhovo? Uvidíme!
Asi nemá příliš smysl komentovat jednotlivé změny v připravované novele zákona či jeho vyhlášky. Jen Bůh ví, co vše se ještě může změnit a kdo bude zasahovat do konečného znění obou textů. Jako „zákonodárce-amatér“ jen doufám, že to budou opravdoví odborníci a znalci aktuální situace. Kolující návrhy zákona i vyhlášky, i některá vyjádření k nim, proniknuvší do tisku, jsou totiž podle mého názoru hrůzné, ne nepodobné některým zákonům, jež naše slovutné zákonodárné sbory vypracovaly a odhlasovaly v minulosti. Neobstojí omluva, že to jsou jen pracovní verze, na kterých budou pracovat nějací další odborníci. Takové verze přece nemohou pronikat na veřejnost. „Ven“ může jen konzistentní, formálně i věcně správný materiál, připouštějící pouze diskusi právníků nad jednoznačností formulací. Nikoliv cosi plné věcných i formálních hrubých chyb.
Jako zoolog, který celý svůj produktivní věk věnoval studiu různých aspektů ekologie a biologie zvěře, si dovolím na některé nesmysly v návrhu novely zákona a vyhlášky upozornit. Předpokládám, že všechny informace v materiálech tohoto typu by měly (musí!) odpovídat v běžném životě užívaným zvyklostem (jména zvířat), aktuálnímu stavu poznatků o jejich výskytu a početnosti, potřebám ochrany přírody a myslivosti. Za zcela samozřejmé považuji, že v zákoně vyjmenované druhy zvěře budou mít správné české jméno (např. daněk evropský, nikoliv skvrnitý). Předpokládal bych také, že mezi druhy obhospodařovatelné lovem nebudou ty, které se díky prudkému poklesu početnosti na většině území ČR téměř neloví (tchoři: 2009 – 0 kusů; 2010 – dva kusy; 2011 – tři kusy) a naopak nepůvodní invazní druhy s obrovským nárůstem početnosti (i úlovku) budou chybět (mýval severní, psík mývalovitý, norek americký, nutrie říční). Co si mám myslet o skutečnosti, že mezi lovné druhy je v návrhu novely zákona zařazen tchoř stepní, jeden z nejvzácnějších evropských savců, který se u nás vyskytuje jen na velmi omezeném území a evropská ochranářská legislativa ho řadí mezi druhy kriticky ohrožené? Předkladatelé zmíněných návrhů také asi dosud nezaznamenali prudký a trvalý pokles početnosti kuny lesní, pozorovaný všude tam, kde se tento druh vyskytuje. Místo toho, aby byl druh v zákoně vyjmenován (a ne, aby se skrýval v kolonce „kuny“) a zařazen mezi druhy, které nelze lovit, mu v návrhu vyhlášky naopak byla prodloužena doba lovu na celý rok! Jaký smysl má v mysliveckém zákoně vyjmenovávat zvláště chráněné živočichy, jejichž ochrana je předmětem speciálních zákonů a mezinárodních úmluv a je jisté, že se nikdy nestanou lovnou zvěří? Také na etiku lovu příliš nedbáme. Snad bychom si mohli vzít příklad ze států, kde v době rozmnožování nelze lovit vůbec nic. Možná by toto omezení české myslivosti prospělo víc, než fotografie čerstvě vynorovaných týdenních liščat. Postrádám také jakýkoliv instrument umožňující operativní zařazení konkrétního druhu mezi druhy, které lze obhospodařovat lovem, aniž by bylo nutné novelizovat zákon nebo vyhlášku (např. bobr). Někomu se možná budou zdát revoluční návrhy na změnu doby lovu holé zvěře některých druhů a dospělé zvěře černé. Každému, kdo jen trochu žije naší myslivostí, však musí být zřejmé, že to vůbec nic neřeší a k radikálnímu snížení přemnožené spárkaté zvěře to nepovede. Je to typické české řešení plně v souladu se starým příslovím „Vlk se nažere a koza zůstane celá“. Přitom existuje řada dalších možností jak dosáhnout požadovaného cíle, ale ty tyto verze návrhu vůbec neřeší. Mohou to být řešení velmi tvrdá, s vysokými finančními sankcemi, např. za nesplnění počtu ulovené samičí zvěře (laní, bachyní), povolení odstřelu dospělé černé zvěře na společných lovech (jistá kontrola), vysoké finanční sankce za škody a trvalý výskyt zvěře, která není v honitbě normována, zrušení normovaných stavů nežádoucí zvěře atd. Většina z těchto námětů se dá zapracovat do nových nájemních smluv, aniž bychom museli „ohýbat“ a jakkoliv upravovat zákon. Nápad zakládat lovecké firmy a organizovat jednotky profesionálních myslivců, které budou snižovat početní stavy přemnožené zvěře, se snad nedá ani komentovat. Nebo si snad člověk znalý poměrů v české myslivosti dovede představit, jak by to fungovalo?
Na závěr již jen postesknutí. Po ministerských úřednících nepožaduji brilantní znalosti zoologie a ekologie lovné zvěře či myslivecké dovednosti. Úplně by stačilo, kdyby řídili diskusi odborníků a jejich návrhům a připomínkám dali formu odpovídající textu nového mysliveckého zákona a vyhlášky. Také by bylo žádoucí jmenovitě zveřejnit, který z odborníků je garantem konkrétní části zákona či vyhlášky. Anonymita totiž vede k nezodpovědnosti a ta jde velmi často ruku v ruce s neschopností.
Moderní myslivecký zákon, který by reflektoval skutečnost a reagoval na aktuální situaci a problémy tak, aby přispěl k jejich uspokojivému řešení, by měl být naprostou samozřejmostí. Domáhat se ho je ponižující!
Vážení čtenáři, omlouvám se, pokud některé části mého úvodníku již nebudou aktuální. Jen, co jsem totiž odeslal text úvodníku do redakce, zjevila se další přepracovaná novela novely nového mysliveckého zákona. Těžko říci kolik jich ještě bude. Zbývá jen věřit, že ta definitivní bude ku prospěchu myslivosti.
Asi nemá příliš smysl komentovat jednotlivé změny v připravované novele zákona či jeho vyhlášky. Jen Bůh ví, co vše se ještě může změnit a kdo bude zasahovat do konečného znění obou textů. Jako „zákonodárce-amatér“ jen doufám, že to budou opravdoví odborníci a znalci aktuální situace. Kolující návrhy zákona i vyhlášky, i některá vyjádření k nim, proniknuvší do tisku, jsou totiž podle mého názoru hrůzné, ne nepodobné některým zákonům, jež naše slovutné zákonodárné sbory vypracovaly a odhlasovaly v minulosti. Neobstojí omluva, že to jsou jen pracovní verze, na kterých budou pracovat nějací další odborníci. Takové verze přece nemohou pronikat na veřejnost. „Ven“ může jen konzistentní, formálně i věcně správný materiál, připouštějící pouze diskusi právníků nad jednoznačností formulací. Nikoliv cosi plné věcných i formálních hrubých chyb.
Jako zoolog, který celý svůj produktivní věk věnoval studiu různých aspektů ekologie a biologie zvěře, si dovolím na některé nesmysly v návrhu novely zákona a vyhlášky upozornit. Předpokládám, že všechny informace v materiálech tohoto typu by měly (musí!) odpovídat v běžném životě užívaným zvyklostem (jména zvířat), aktuálnímu stavu poznatků o jejich výskytu a početnosti, potřebám ochrany přírody a myslivosti. Za zcela samozřejmé považuji, že v zákoně vyjmenované druhy zvěře budou mít správné české jméno (např. daněk evropský, nikoliv skvrnitý). Předpokládal bych také, že mezi druhy obhospodařovatelné lovem nebudou ty, které se díky prudkému poklesu početnosti na většině území ČR téměř neloví (tchoři: 2009 – 0 kusů; 2010 – dva kusy; 2011 – tři kusy) a naopak nepůvodní invazní druhy s obrovským nárůstem početnosti (i úlovku) budou chybět (mýval severní, psík mývalovitý, norek americký, nutrie říční). Co si mám myslet o skutečnosti, že mezi lovné druhy je v návrhu novely zákona zařazen tchoř stepní, jeden z nejvzácnějších evropských savců, který se u nás vyskytuje jen na velmi omezeném území a evropská ochranářská legislativa ho řadí mezi druhy kriticky ohrožené? Předkladatelé zmíněných návrhů také asi dosud nezaznamenali prudký a trvalý pokles početnosti kuny lesní, pozorovaný všude tam, kde se tento druh vyskytuje. Místo toho, aby byl druh v zákoně vyjmenován (a ne, aby se skrýval v kolonce „kuny“) a zařazen mezi druhy, které nelze lovit, mu v návrhu vyhlášky naopak byla prodloužena doba lovu na celý rok! Jaký smysl má v mysliveckém zákoně vyjmenovávat zvláště chráněné živočichy, jejichž ochrana je předmětem speciálních zákonů a mezinárodních úmluv a je jisté, že se nikdy nestanou lovnou zvěří? Také na etiku lovu příliš nedbáme. Snad bychom si mohli vzít příklad ze států, kde v době rozmnožování nelze lovit vůbec nic. Možná by toto omezení české myslivosti prospělo víc, než fotografie čerstvě vynorovaných týdenních liščat. Postrádám také jakýkoliv instrument umožňující operativní zařazení konkrétního druhu mezi druhy, které lze obhospodařovat lovem, aniž by bylo nutné novelizovat zákon nebo vyhlášku (např. bobr). Někomu se možná budou zdát revoluční návrhy na změnu doby lovu holé zvěře některých druhů a dospělé zvěře černé. Každému, kdo jen trochu žije naší myslivostí, však musí být zřejmé, že to vůbec nic neřeší a k radikálnímu snížení přemnožené spárkaté zvěře to nepovede. Je to typické české řešení plně v souladu se starým příslovím „Vlk se nažere a koza zůstane celá“. Přitom existuje řada dalších možností jak dosáhnout požadovaného cíle, ale ty tyto verze návrhu vůbec neřeší. Mohou to být řešení velmi tvrdá, s vysokými finančními sankcemi, např. za nesplnění počtu ulovené samičí zvěře (laní, bachyní), povolení odstřelu dospělé černé zvěře na společných lovech (jistá kontrola), vysoké finanční sankce za škody a trvalý výskyt zvěře, která není v honitbě normována, zrušení normovaných stavů nežádoucí zvěře atd. Většina z těchto námětů se dá zapracovat do nových nájemních smluv, aniž bychom museli „ohýbat“ a jakkoliv upravovat zákon. Nápad zakládat lovecké firmy a organizovat jednotky profesionálních myslivců, které budou snižovat početní stavy přemnožené zvěře, se snad nedá ani komentovat. Nebo si snad člověk znalý poměrů v české myslivosti dovede představit, jak by to fungovalo?
Na závěr již jen postesknutí. Po ministerských úřednících nepožaduji brilantní znalosti zoologie a ekologie lovné zvěře či myslivecké dovednosti. Úplně by stačilo, kdyby řídili diskusi odborníků a jejich návrhům a připomínkám dali formu odpovídající textu nového mysliveckého zákona a vyhlášky. Také by bylo žádoucí jmenovitě zveřejnit, který z odborníků je garantem konkrétní části zákona či vyhlášky. Anonymita totiž vede k nezodpovědnosti a ta jde velmi často ruku v ruce s neschopností.
Moderní myslivecký zákon, který by reflektoval skutečnost a reagoval na aktuální situaci a problémy tak, aby přispěl k jejich uspokojivému řešení, by měl být naprostou samozřejmostí. Domáhat se ho je ponižující!
Vážení čtenáři, omlouvám se, pokud některé části mého úvodníku již nebudou aktuální. Jen, co jsem totiž odeslal text úvodníku do redakce, zjevila se další přepracovaná novela novely nového mysliveckého zákona. Těžko říci kolik jich ještě bude. Zbývá jen věřit, že ta definitivní bude ku prospěchu myslivosti.