Úvodník (str. 1)
Jiří Černý
Vážení čtenáři,na přelomu roku loňského a letošního roku jsem zaregistroval dvě informace týkající se lovu zvěře, resp. snahy o snížení stavů spárkaté zvěře.
V prvém případě šlo vyhlášku č. 403/2013 Sb., kterou se novelizuje vyhláška Ministerstva zemědělství (MZe) č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. MZe novým předpisem prodloužilo dobu lovu dospělé černé zvěře a koloucha siky japonského (více o tomto tématu najdete na str. 4–7). Jsem přesvědčen, že u černé zvěře nedojde k výraznému snížení stavů (spíše naopak), změna doby lovu koloucha siky možná může mírně ovlivnit výši úlovku. Ale pozor, jen do 31.3.! Nechápu nový konec doby lovu, jímž je 30. duben. Byl bych rád, kdyby mi někdo v dubnu ukázal koloucha či srnče při všem jistě známé plánovací metodice a převodu mláďat do dospělé zvěře, a to včetně změny věkových tříd u samčí spárkaté zvěře, prováděné k 31. 3.
Druhou věcí, která mne zaujala, byla informace uveřejněná ve Světě myslivosti č. 1/2014 a také v dalších médiích o tom, že státní správa v Ústeckém kraji hodlá pokutovat uživatele honiteb za překročení normovaných stavů spárkaté zvěře. Jako bývalý pracovník státní správy myslivosti musím konstatovat, že v případech správních řízení ve věci uložení pokuty podle § 64 odst. 3 zákona o myslivosti je situace – diplomaticky řečeno – velmi komplikovaná. Každý správní orgán má při takovém řízení za povinnost zjistit skutečný stav věci, a to je problém. Bude správní orgán vycházet jen ze sčítaných stavů? Pak již uživatel honitby nikdy nenasčítá více zvěře, než má normováno. Kdo mu dokáže opak? Bude správní orgán považovat za dostačující zpětné propočty? Budou se v honitbách, v nichž jsou vykazovány vyšší stavy zvěře než normované, provádět za účelem zjištění skutečného stavu kontrolní a další sčítání? Správní orgán by tak musel účastníkům řízení s dostatečným předstihem takový záměr sdělit. Již vidím uživatele vybraných honiteb, kterak pravidelně s časovým předstihem vyhánějí zvěř k sousedům. Mnozí z vás určitě vědí, kolik zvěře jste nasčítali při sčítání v konkrétním termínu, který krajský úřad stanovil prostřednictvím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, přičemž v uvedený termín bylo počasí, že by, jak se říká, člověk ani psa nevyhnal ...
Celé roky víme, že sčítané stavy zvěře jsou čísla, jimž zpravidla nevěří ani ten, kdo je uvádí. Poctivý myslivecký hospodář se snaží uvádět alespoň stavy blížící se stavům skutečným. Pokud správní orgán Ústeckého kraje opravdu uvedený problém dovede do rozhodnutí o uložení pokuty, očekávám množství soudních sporů. A jestliže to kolegové z Ústí berou jako svoji povinnost, očekávám též, že budou zahájena další řízení o uložení pokuty ve věci nedodržení normovaných stavů zvěře drobné. O této problematice mluvím minimálně deset let. Na různých seminářích, poradách a konferencích jsem marně upozorňoval své kolegy ze státní správy, že v této souvislosti hrozí velké nebezpečí uživatelům, ale i držitelům honiteb. Doporučoval jsem, aby uživatelé honiteb dali podnět držitelům honiteb, kteří by měli požádat státní správu o změnu normovaných stavů drobné zvěře v honitbách, kde se tato zvěř nevyskytuje. A to dříve, než za nás takový krok udělají jiní a dosáhnou tím zrušení smluv o nájmu, či likvidaci současných nájemců honiteb, příp. zrušení honiteb. Nestalo se.
Ve většině honiteb máme nové smluvní období a místo toho, abychom normované stavy a myslivecké hospodaření se zvěří přibližovali skutečnosti, jedeme ve starých kolejích. Již jsme si příliš zvykli na to, že si vzájemně lžeme, a jsme s tím smířeni. Jak jinak chápat doporučení držitele honitby mysliveckému hospodáři při neplnění plánu lovu spárkaté zvěře: „No, tak to uveď v úhynu. Přece po tobě nikdo nemůže chtít dokládat úhyny.“ A v plánu chovu a lovu jsou příští rok uvedeny stejné počty zvěře – co kdyby to letos vyšlo.
Pokud skutečně chceme hospodařit se zvěří tak, abychom snížili škody, které působí, ale zároveň ji zachovali v dostatečném počtu, musíme přijmout celý komplex potřebných opatření. Musí vzejít od ústředních orgánů za účinné pomoci všech zainteresovaných.
Druhou věcí, která mne zaujala, byla informace uveřejněná ve Světě myslivosti č. 1/2014 a také v dalších médiích o tom, že státní správa v Ústeckém kraji hodlá pokutovat uživatele honiteb za překročení normovaných stavů spárkaté zvěře. Jako bývalý pracovník státní správy myslivosti musím konstatovat, že v případech správních řízení ve věci uložení pokuty podle § 64 odst. 3 zákona o myslivosti je situace – diplomaticky řečeno – velmi komplikovaná. Každý správní orgán má při takovém řízení za povinnost zjistit skutečný stav věci, a to je problém. Bude správní orgán vycházet jen ze sčítaných stavů? Pak již uživatel honitby nikdy nenasčítá více zvěře, než má normováno. Kdo mu dokáže opak? Bude správní orgán považovat za dostačující zpětné propočty? Budou se v honitbách, v nichž jsou vykazovány vyšší stavy zvěře než normované, provádět za účelem zjištění skutečného stavu kontrolní a další sčítání? Správní orgán by tak musel účastníkům řízení s dostatečným předstihem takový záměr sdělit. Již vidím uživatele vybraných honiteb, kterak pravidelně s časovým předstihem vyhánějí zvěř k sousedům. Mnozí z vás určitě vědí, kolik zvěře jste nasčítali při sčítání v konkrétním termínu, který krajský úřad stanovil prostřednictvím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, přičemž v uvedený termín bylo počasí, že by, jak se říká, člověk ani psa nevyhnal ...
Celé roky víme, že sčítané stavy zvěře jsou čísla, jimž zpravidla nevěří ani ten, kdo je uvádí. Poctivý myslivecký hospodář se snaží uvádět alespoň stavy blížící se stavům skutečným. Pokud správní orgán Ústeckého kraje opravdu uvedený problém dovede do rozhodnutí o uložení pokuty, očekávám množství soudních sporů. A jestliže to kolegové z Ústí berou jako svoji povinnost, očekávám též, že budou zahájena další řízení o uložení pokuty ve věci nedodržení normovaných stavů zvěře drobné. O této problematice mluvím minimálně deset let. Na různých seminářích, poradách a konferencích jsem marně upozorňoval své kolegy ze státní správy, že v této souvislosti hrozí velké nebezpečí uživatelům, ale i držitelům honiteb. Doporučoval jsem, aby uživatelé honiteb dali podnět držitelům honiteb, kteří by měli požádat státní správu o změnu normovaných stavů drobné zvěře v honitbách, kde se tato zvěř nevyskytuje. A to dříve, než za nás takový krok udělají jiní a dosáhnou tím zrušení smluv o nájmu, či likvidaci současných nájemců honiteb, příp. zrušení honiteb. Nestalo se.
Ve většině honiteb máme nové smluvní období a místo toho, abychom normované stavy a myslivecké hospodaření se zvěří přibližovali skutečnosti, jedeme ve starých kolejích. Již jsme si příliš zvykli na to, že si vzájemně lžeme, a jsme s tím smířeni. Jak jinak chápat doporučení držitele honitby mysliveckému hospodáři při neplnění plánu lovu spárkaté zvěře: „No, tak to uveď v úhynu. Přece po tobě nikdo nemůže chtít dokládat úhyny.“ A v plánu chovu a lovu jsou příští rok uvedeny stejné počty zvěře – co kdyby to letos vyšlo.
Pokud skutečně chceme hospodařit se zvěří tak, abychom snížili škody, které působí, ale zároveň ji zachovali v dostatečném počtu, musíme přijmout celý komplex potřebných opatření. Musí vzejít od ústředních orgánů za účinné pomoci všech zainteresovaných.