Zakladatel přírodní prózy Jan Seidl
Mezi naše neprávem zapomínané autory povídek z přírody patří Jan Seidl. Pocházel z rodiny středoškolského profesora, a ač rodilý Pražák - narodil se 16. ledna 1864, byl už od mládí natolik zaujat přírodou, že po čtyřech třídách gymnázia absolvoval lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem, kterou ukončil v r. 1882.
Jako lesník působil v letech 1883-1884 na Křivoklátsku a po jednoroční vojenské službě odešel na Šumavu, kam ho lákala zachovalejší příroda. Protože záhy poznal, že je mu bližší literární činnost, stal se v r. 1888 nakrátko členem redakce Národních listů. V r. 1890 působil opět jako lesník na Uherskohradišťsku. Po čase však znovu literární zájmy zvítězily nad jeho původním povoláním a v r. 1895 začal v Písku redigovat Listy lovecké a Listy lesnické. Tím jeho lesnická kariéra skončila a Seidl se od té doby věnoval jen práci literární. V r. 1897 založil měsíčník Česká myslivost, který už za půl roku prodal Hynku Štětkovi. V zápětí ve stejném roce začal vydávat další časopis Myslivec, který vycházel tři roky. Po jeho zániku vydával časopisy Svět a později Příroda a zároveň pracoval jako literární redaktor pro různé nakladatele. Od r. 1897 působil s několika přestávkami až do r. 1914 v redakci Národní politiky.
Seidl byl autorem několika knih. První z nich, Honba vysoká, začala sešitově vycházet v r. 1896, ale ještě před jejím dokončením ji autor předal J. V. Rozmarovi. Z dalších Seidlových mysliveckých knih je nutné se zmínit o titulech Tetřívek a Ohař, jež vyšly v r. 1901. Těžištěm jeho spisovatelské činnosti se však staly knihy povídek z přírody Z lesních stínů (1891) a Od jara do zimy a Z české přírody, obě vydané v r. 1903. Jako novinář napsal nespočet článků především o přírodě do českých i německých novin. Stal se známým také otevřeným bojem proti pražskému německému nacionalismu.
Seidl nezůstal pouze u své literární činnosti, ale zúčastnil se práce v lesnických a mysliveckých zájmových organizacích.
Jeho neklidný duch, projevující se zakládáním stále nových časopisů, změnami zaměstnavatelů a bohémským životem, nesnesl natrvalo vysoké pracovní vypětí. V r. 1914 těžce onemocněl a musel práce zanechat. Zemřel 14. června 1916 v Praze.
Spolu se svým současníkem R. E. Jamotem (1853-1927) patří Seidl mezi naše zakladatele přírodopisných črt a popularizátory přírodních věd. Stal se tak předchůdcem J. Vrby, J. Marchy, S. Reiniše, J. Hubálka, F. Frice a dalších.
Výbor z jeho literárních prací vyšel v r. 1933 v Knihovně Stráže myslivosti pod názvem Z lesních stínů. Dodnes patří mezi oblíbené knihy.
Rš