Archiv časopisu Svět myslivosti

Rš

V polovině února - šestnáctého - si připomínáme, že se sedmdesátin dožívá odborník na ruční palné zbraně, balistiku a střelectví ing. Zdeněk Faktor. Své bohaté zkušenosti získal jako vedoucí Čs. zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu, kde pracoval přes čtvrt století (1954-1985). V letech 1989-1995 byl šéfredaktorem Střelecké revue a od r. 1996 Střeleckého magazínu, který založil.

Redakce

Zdeněk Kůta, DiS.

V loňském roce jsem se již podesáté zúčastnil národního finále soutěže Zlatá srnčí trofej a souvisejícího mysliveckého tábora. Často se setkávám s rodiči, kteří mají dobrou představu o průběhu i poslání národního finále i o Zlaté srnčí trofeji obecně. Většinou to jsou lidé z míst, kde okresní myslivecké spolky, vedoucí kroužků a příznivci myslivosti pracují s mládeží a systematicky se jí věnují. Ale co mají dělat ti, kteří takové štěstí nemají? Jistě existuje velká skupina lidí, kteří mají zájem o přírodu, o myslivost a především o práci s dětmi. Ale řada z nich neví, jakým způsobem se mohou zapojit nebo na koho se mají obrátit, příp. kde mají získat potřebné informace.

Naše města a obce nabízejí dobré životní podmínky různým druhům zvěře. Prvními průkopníky byly hrdličky, kachny a kuny, nyní se do měst stěhuje černá zvěř. V posledním desetiletí se společníkem obyvatel měst a obcí staly lišky. Počet tzv. "městských lišek" nezadržitelně stoupá. Příkladem jsou evropská města: Zürich - největší město Švýcarska - hlásí 500 lišek a jejich stoupající stavy, v Londýně žije podle střízlivých odhadů přibližně 40 000 lišek. Tým dvanácti lovců tam střílí týdně v průměru 200 lišek.

Bylo to počátkem února r. 1926, když vstoupil jsem do společnosti pronájmu honitby s několika Pražáky v krajině západně od Tábora. Mimo polní a lesní, byla zde též honba vodní. Zajev si za sněhové a mrazivé pohody s jedním pánem ze společnosti do nové honitby, shledal jsem tuto v zuboženém stavu, potřebující úplného šetření zajíců, nového zazvěření koroptvemi a bažanty a pak radikálního zamezení rozšířeného pytláctví v celém okolí. Přibrav ještě jednoho hajného, bydlícího o samotě na kraji lesa, najal jsem si u téhož byt, do kteréhož jsem se hned nastěhoval. Za 14 dní jsme měli honitbu z části vyčistěnu od škodné a pytláků a já věnoval nyní pozornost dvěma velkým obecním rybníkům, na jichž ledové pokrývce mezi zbylým rákosím bylo asi 20 kupek 1 metr vysokých, pozůstávajících z nahromaděného rákosí, kořenů a puškvorce. Podle těchto zásobníků jsem předpokládal velké množství ondater v obou rybnících. 

Ing. Jiří Mlčoušek

Hory jsou krásné. Drsné i něžné. Přívětivé, ale též zrádné. Jsou součástí milující, ale přísné matky přírody. Je úplně lhostejno, jde-li o velehory, či o jejich příbuzné s podstatně nižší nadmořskou výškou. Hory ve vysokých nadmořských výškách oplývají především skalnatými útesy, roklinami a propastmi. Lesa je tam jako šafránu. Čím rychleji nadmořská výška klesá, tím ubývá skalin a přibývá lesa. Vše má své kouzlo, ale pro člověka i nebezpečí. Nebezpečí je přímo i nepřímo úměrné fyzické odolnosti jedince, jeho psychice a schopnostem orientace v terénu. Pro domorodce je orientace vlastností přirozenou a po předcích vrozenou. Horší je to ale již s občasnými návštěvníky hor a je úplně jedno, jde-li o turistu, obdivovatele horských krás, demagoga, který vidí přírodu především v literách příruček, rekreanta, či dokonce o myslivce.