ÚVODNÍK

 

{mosimage}

00UVOD

ÚVODNÍK

RNDr. Petr Koubek, CSc.

Vážení čtenáři,

poslední březnový den je pro každého z nás termínem, ke kterému hodnotíme uplynulý myslivecký rok. Jako správní hospodáři sčítáme zisky a také vyčíslujeme ztráty. Ne snad proto, abychom trestali viníky našich nezdarů, ale především proto, abychom se v příštím mysliveckém roce pojmenovaných chyb vyvarovali. Jaký tedy byl ten právě končící?

Již od samého začátku velmi hektický. Jen si vzpomeňte, jakou vlnu emocí přihnal blížící se konec nájemních smluv. Těm šťastnějším se s přijatelnými ztrátami podařilo nájemní smlouvy uhájit. Ti méně šťastní prohráli svůj souboj buď proti přesile peněz, nebo v horším případě proti absenci charakteru. Pro další existenci naší myslivosti má obojí docela velký význam. Díky této lekci snad již nikdo nepochybuje o tom, že myslivost již je a rozhodně zůstane finančně velmi náročným koníčkem a že tradiční myslivecká soudržnost a přátelství je ta tam.

Uplynulý rok byl také plný očekávání. Vše nasvědčovalo tomu, že se podaří zastavit trvalý pokles početních stavů drobné zvěře. Klimaticky příznivé jarní měsíce slibovaly, že ztráty na mladých zajících a bažantích kuřatech budou minimální a že podzimní výřady budou alespoň z části připomínat doby dávno minulé. Bohužel, opak byl pravdou! Velkých výřadů jsme se nedočkali. Ti méně prozíraví se snažili opakovaným lovem dohnat něco, co dohnat ne-šlo a nevědomky (!?) tak minimalizovali své vyhlídky na rok příští. Naštěstí těch rozumných, kteří dovedli vzniklou situaci vyhodnotit a lov drobné zvěře zastavit, byla (doufám) většina.

Jak již bývá v posledních letech pravidlem, to co ztrácíme na drobné zvěři, nám v neztenčené míře nahrazuje zvěř spárkatá. Normované jarní kmenové stavy i sčítané stavy sice neustále "klesají", ale odstřel buď stagnuje, nebo dokonce roste. Právě probíhající přehlídky trofejí ukazují, že se celkem obstojně daří plnit nejen plán lovu, ale také jeho věkovou strukturu a že tam, kde tomu odpovídají podmínky, jsou k vidění i trofeje medailových hodnot.

Uplynulý myslivecký rok byl již mým 37. rokem, kdy jsem nevynechal jakoukoliv příležitost k lovu a k loveckým setkáním. Ještě si dokáži docela dobře vybavit atmosféru honů na drobnou zvěř a prvních naháněk na divočáky v první polovině sedmdesátých let. V paměti mi zcela zřetelně defilují nezapomenutelné myslivecké figury i jejich neuvěřitelné, mysliveckou latinou protkané příběhy. Se značnou dávkou nostalgie vzpomínám na atmosféru těchto honů a především na samozřejmost, s jakou byly dodržovány a ctěny myslivecké tradice. Nejsem staromilec a dobře vím, že vývoji nelze zabránit. Přesto se nemohu smířit s některými současnými mysliveckými "artefakty".

Trh mysliveckých potřeb a doplňků je přesycen nejrůznějšími a nejdokonalejšími modely ošacení a obuvi, loveckými doplňky, jejichž využití je často na hranici zákona, palnými i chladnými zbraněmi všech možných vzorů a značek, kvalitním střelivem a různými cetkami, jejichž smysl je jediný: vytáhnout z myslivců peníze. Kde jinde než na honech se můžeme přesvědčit, do jaké míry jsou reklamní triky

úspěšné a jak solventní jsou naši myslivci. Mnohdy je zahájení honu jedinečnou přehlídkou nevkusu a pohrdáním tradicemi. To, co mne irituje nejvíce, je oblečení! Nelpím na návratu jediného typu uniformy a hubertusu z konce minulého století. Sám jsem příznivcem různých kosmických materiálů, nesnáším vlhkou obuv, mám rád teplo a sucho. Kvůli tomu však nemusím nosit "maskáče". Snad si ani všichni ti "rambové" a "mariňáci" neuvědomují, jak riskují svůj život a ohrožují i jiné účastníky honu. Pokud jim u opasku visí dýka dlouhá alespoň 30 cm, pak je iluze téměř dokonalá. Jejich myslivecké chování a střelecká dovednost však již tak "rambovské" zpravidla nejsou. Nejen kvůli nim, ale především kvůli nám všem bychom na naháňkách neměli pohrdat některým z doplňků, který nás v nepřehledném terénu dostatečně zviditelní.

Na rozdíl od oblečení je pastvou pro oči výzbroj našich myslivců. Docela běžně se můžeme setkat se zbraněmi světových značek, stejně jako s repasovanými unikáty domácích i zahraničních puškařských dílen. To platí i pro další lovecké doplňky - zaměřovací a pozorovací dalekohledy, kolimátory a samozřejmě lovecké nože.

Nic z toho však nenahradí ztrátu atmosféry honů. Každodenní stres z práce či soukromého života jsme bez mrknutí oka přenesli i do našeho koníčku. Neustále někam spěcháme, pořád něco musíme, nemáme na nic čas. Zdržují nás výlože, svačit se nemusí, oheň u výřadu je zbytečný, předávání úlomků je zdlouhavé. A poslední leč? Nutné zlo! Nervózní atmosféra, často končící hádkou jakýchsi funkcionářů, zkazí náladu všem. Raději se takovým zážitkům vyhnout.

Naštěstí se najdou místa, kde popsané neplatí, kde jsou ctěny tradice a kde nerozhoduje velikost výřadu. Stále ještě můžeme zažít hony s dokonalou organizací, výbornými trubači, zpívanými loveckými signály, hořícími ohni na výřadu, slavnostním předáváním úlomků, korunovací krále lovu a srdečným posezením na poslední leči. Máte-li štěstí prožít takový lov, vězte, že se vám velmi rychle podaří zapomenout na pracovní problémy, nebude vám vadit déšť, sněhová vánice či štípající mráz, a bude vám dokonce úplně jedno, že jste nic nestřelili.

Zahajujeme nový myslivecký rok. Výsledky našeho hospodaření ovlivňuje řada faktorů, které nemůžeme nijak usměrnit. Co však můžeme usměrnit s naprostou určitostí, je naše chování a návrat k tradicím, které pro většinu z nás ještě znamenají víc než zvěřina, trofeje, honitby a které českou myslivost tak výrazně odlišovaly od obyčejného lovectví. Přeji nám všem, aby na každém letošním honu na drobnou zvěř nebo naháňce či nátlačce na spárkatou zvěř panovala taková atmosféra, jakou dovedou vytvořit myslivci v revírech pod Buchlovem nebo na vranovském polesí u Brna.