STARÉ ZLATÉ ČASY

 

{mosimage}

00CASY

STARÉ ZLATÉ ČASY

Zápas s jelenem
Mnohé povšechné krajinské listy uveřejnily v těchto dnech následující příhodu: Při letošních parforsních honech unikli lovecké společnosti dva silní jeleni a přebrodivše u Opatovic Labe, skryli se v hlubokých lesích pallaviccinských. Jeden z těchto paroháčů byl brzy na to složen hajným v lesích vysockých, druhý se celý měsíc potuloval po několika revírech, až konečně vyvolil si stání v revíru bělečském u Třebechovic, kde v hájenství "Poděbradská" lesními zřízenci obeznán byl. Na to uspořádána naň naháňka, kteréž zúčastnili se pp. lesní správce R.

Hanuš, výborný lovec p. starosta obce J. Jarkovský a několik hajných. Jelen - krásný šestnácterák - vylomiv se z houštiny, bral se přímo na p. Jarkovského, který naň vystřelil, ale náhodou střela zasáhla paroháče jen nepatrně. Dříve však, nežli mohl p. Jarkovský vypáliti podruhé, vrhl se na něho jelen a počal do něho bušiti svými mohutnými parohy a běhy. Napadený lovec marně by se byl zuřivému útočníku bránil, kdyby nebyl p. správce Hanuš přichvátal a - nemoha z obavy, aby p. Jarkovského nezastřelil, ručnice své jinak upotřebiti - alespoň jí jelena do lebky mocně udeřil. Puška ovšem vzala za své, byvši na dva kusy přeražena, avšak i jelen ustal v zápasu a po chvíli byl mu dán hajnými záraz. Celý tento hrozný zápas trval sice jen několik okamžiků, ale přes to roztrhal jelen na p. Jarkovském veškeren oděv a též mu pomačkal několik žeber. Hrdinný p. lesní správce odnesl strašlivý ten souboj jen nepatrnou odřeninou na ruce; gratulujeme k tomu!

Mánie časopisecká
Jak se dovídáme, bude počátkem nového roku vydáváno několik nových, českých, loveckých časopisů. Proč budou nové listy tištěny a rozesílány, věru nechápeme. Snad jen k vůli vyléčení nějaké osobní "horečky redaktorské", anebo za příčinou skutečné potřeby? Máme snad dosud časopisů málo? Ano - ne mnoho, ale nechť uvědomí si dobře pp. vydavatelé nových listů a lístků: že český národ sotva dovede udržeti dva dobré a již 13 let vycházející lovecké časopisy (měsíčníky), a že tedy jejich nepromyšlené podniky jsou naprosto nemístné a předem mrtvé.
Velectěné odběratelstvo obou mysliveckých časopisů zajisté si uvědomí svoji povinnost a časopisy nové, jim event. na ukázku zaslané "s díky - vrátí". To bude také nejvhodnějším lékem pro blouznivce ... kteří jednáním svým nikterak neposlouží českému národu. Dlužno jen uvážiti, že v posledním desítiletí zrodilo se již více českých časopisů loveckého rázu ("Listy lovecké", "Lovecký Světozor", "Myslivec", "Příroda", "Český Myslivec", "Český pěstitel psů", "Salonní myslivec" a j. v.), z nichž však mnohé - ač od určitého počtu odběratelů na celý rok předplaceny - nedostaly se ani z kolébky, mimo to zanikly dva velice dobré staré časopisy ("Lověna", "Lovecká besídka"), a to jen proto, že všichni vydavatelé těchto listů nepočítali se skutečnou ignorancí mnoha set lovců, střelců i myslivců, od nichž by se podporování lovecké literatury dalo v každém případě očekávati ... Teď ještě jenom potřebujeme několik vydavatelů nových českých lesnických časopisů - ale to by byl asi ještě tvrdší oříšek. Každý nevládne statisícovým majetkem, aby mohl svůj list - ovšem někdy hodně vodnatý - "dobromyslně" rozhazovati. Konečně: tohle alespoň slouží k určité - "potřebě"!

Nabídka k sňatku
Samostatný knížecí lesní v Haliči, 29 let starý, s ročním služným 3000 korun a s příjmem 1000 korun ze své reality v Čechách, rád by se oženil s příjemnou dámou do stáří 25 let, která má zálibu v hospodářství a nějakým jměním vládne. Nabídky, opatřené značnou "Spokojenost", buďtež zaslány administraci t. l. Diskretnost ctí zaručena.
Lesnický týdeník Háj, roč. XXXVIII, 1909-1910

Kreslené pohlednice
Mezi pohlednicemi s mysliveckou tématikou nelze přehlédnout ty s kreslenými motivy. Vskutku je z čeho vybírat, neboť máme celou řadu autorů, jejichž práce našly místo na pohlednicích. Na připojených ukázkách poznáme kresby Mikoláše Alše, Jiřího Židlického i Václava Leo Anderleho. Co malíř, to zvláštní osobitý styl. Rád bych čtenáře upozornil také na pohlednici kreslenou stínovou technikou. Tato technika při zobrazení zvěře zvláště vyniká, neboť zachycená zvěř budí dojem pohybu v noci nebo za šera. Na vybraných ukázkách vidíme, že se jejich autoři nebáli zobrazit i nejobtížnější motivy. Častá bývá také práce s barvami, která výsledek ještě zvýrazňuje. Dovolím si upozornit rovněž na pohlednici s jelenem a laní pijící vodu snad z potoka protékajícího lesem. Jde o opravdový originál, protože obrázek jeho autor nakreslil přímo na starý vojenský lístek zvaný "feldpostka". Vedle obrázku je i autorův monogram, bohužel však již nečitelný.
Připravil ing. Jiří Dort

Měsíc bohů a bůžků přírody
Radostný rozpuk přírody, koupající se v bohatých vlnách slunečních paprsků, vzrušuje lovce, když pátrá po lovné zvěři. Nehledá ji jen z důvodů loveckých, neboť jenom tetřívci, tetřevi a částečně i srnci mohou být loveni; pátrá po ní, aby ji pozoroval a chránil před škodnou, ničivou a dravou zvěří. Bdělé myslivcovo oko zjišťuje, jakou zvěř který kout vykazuje a jeho výběrná a škodnou zvěř odstraňující puška tu i tam zasáhne, aby udržela rovnováhu úměrnou přírodním příkazům.
Příroda hýří plodivým životem. Některé ptactvo vyvádí již svá mláďátka na svět, srstnatá zvěř v úkrytech klade přírodě účet ze své mateřské povinnosti a úzkostlivě odvádí nepřítele od svých kladišť, aby zachránila mládež od dravé zvěře.
Mláďata nabývají prvních zkušeností o světě, který je obklopuje. Úsměvy mládí, nemotornost batolat, úzkostlivý pískot rozšklebených zobáčků chrání starostlivá bedlivost samiček před zrakem člověka a ničivých zvířat. Kolik nádherných obrázků postřehne pozorné oko šoulajícího myslivce, jenž je střežen sojkou, vranami, strakou a jinými výstrahu dávajícími jedinci přírody, kteří upozorňují zavčas starostlivé samice na blížící se nebezpečí.
Příroda sama vybavila samice pro tyto okamžiky nevysvětlitelným úkazem, zvaným bezpachovost, aby uchránila jejich potomstvo před slídícím větrníkem bloudivých psů, koček a jiných dravých zvířat.
Myslivec jde lesem, pozoruje dalekohledem život kolem mezí a keříků, s radostí zaznamenává při červeném západu slunce, jak jsou zazvěřena pole zajíci a bažanty, pozoruje let doupňáků, naslouchá čiřikání koroptvích párečků, v zorném poli dalekohledu zachytí červenající se boky hrdého srnce. Vše kolem něho kypí životem a hojností.
Lovec se zahloubává do smyslu tvořivého díla přírody, aby vydal ze sebe vše, čeho revír potřebuje. Musí nejen zvýšiti péči o stav zvěře ve svém lovišti, nýbrž pokročiti v chápání smyslu přírody; musí se stále poučovat o svých mysliveckých úkolech a kontrolovat, zdali zděděnou mysliveckou moudrost věků udržuje a prohlubuje.
Jak odporné je, když slyšíte, že novopečení lovci-zabiječi jezdí na pole i v květnu s puškou ukrytou ve voze a střílejí na bažanty a zajíce. Kde je hrdá tradice našich předků, kteří vybudovali lovectví jako přísný řád? Není, nebyla a nebude myslivost výsadou nikoho, jak nám chtějí namluvit novodobí "takélovci". Myslivost jest nejpůvodnější složkou života slovanského člověka, jenž během tisíciletí si vybudoval zužitkováním a pozorováním zvěře řádně doložený názor o její důležitosti nejen pro jedince, ale i pro organisovaný život národa. A že jsme my, myslivci, kastou, která se prý vyvyšuje nad druhé lidi? Jak chcete! Rádi se k tomu hlásíme, vždyť jsme byli, jsme a budeme přes všechny překážky nositeli lásky k přírodě a všemu v ní, a chceme být žárlivými ochránci mnoha mizících krás přírody. Byli snad ti, kteří dnes do myslivosti bijí, se svou kulturou už před pralovcem? Jestli ano, skloníme šíje. Zatracujeme každého zabiječe, pečenáře, újedníka a škůdníka myslivosti, ale jsme současně přesvědčeni, že kdo jednou vstoupí do řad myslivosti, ten podle starého polského mysliveckého přísloví uzná: "Že kto raz mysliwskej polewki zakusi, juž ten jazykem ich mówit musí".
A proto v měsíci slovanské bohyně lovu Lady má každý, i novopečený lovec, vynaložit vše, aby vykonal něco dobrého pro staroslavnou českou myslivost.
Z knihy lesmistra Františka Vodičky "Zvěř a myslivost ve světle věků" (1948)