"Trofeje z půdy ..." (výhrady k zamyšlení ing. et ing. Františka Bezděka, Svět myslivosti č. 3/2004)
{mosimage}
00DISK
"Trofeje z půdy ..." (výhrady k zamyšlení ing. et ing. Františka Bezděka, Svět myslivosti č. 3/2004)
Dr. Ing. František Libosvár, myslivecký hospodář MS Halenkovice
V březnovém vydání Světa myslivosti, v části časopisu vyhrazené diskusi, byl publikován příspěvek ing. et ing. Františka Bezděka nazvaný "Trofeje z půdy aneb jedno malé zamyšlení". Diskuse je vzájemné porovnání názorů a prověření skutečností, proto bych si dovolil několik subjektivních poznámek k tomuto příspěvku.
Sběratelé sbírají téměř všechno a bylo by podivné, kdyby někdo nesbíral paroží ulovené zvěře. Většina muzeí a zámků má takové sbírky a nad jejich původem se nikdo nepozastavuje a neobviňuje bývalého hradního pána či ředitele muzea z toho, že trofeje jsou z upytlačených kusů. Vím o jednom takovém sběrateli, který v našem kraji u příbuzných po myslivcích takovéto trofeje obeznané z katalogů vykupoval za značné finanční částky. Z tohoto pohledu nechápu myšlenky autora. Cituji z jeho příspěvku: "Původní majitel sbírky totiž myslivec nikdy nebyl, ale díky svému dobrému vínu měl otevřenou cestu asi ke všem blízkým či vzdáleným hájovnám." Co autora opravňuje k tvrzení, že lesníci bydlící na hájovnách takovéto výměny v širokém a blízkém okolí dělají?
Dále cituji: "Ve sbírce jsou ale určitě jen ty, ke kterým se lovec (rozuměj: původní majitel) nemohl či nechtěl veřejně hlásit a oželel je, případně raději hned vyměnil za zlatavý mok." Znáte myslivce, který mění rekordní zlaté trofeje za alkohol? Víte o někom takovém? Já jsem za svůj život takového myslivce nepoznal. A proč se rozhádali pozůstalí pro pár parůžků vyměněných za víno, jak dále uvádí autor? Mám pocit, že věděli, kolik do toho dal nebožtík peněz.
Cituji další pasáž: "Sám téměř dopodrobna znám osud původně (šesteráka) z honitby v Halenkovicích, ze kterého se až po čase vyklubal náš tehdy nejsilnější jelen z volnosti (235,65 b. CIC, uloven v roce 1985 a oficiálně ohodnocen na výstavě v Nitře 1990). V té době jsem již byl jednatelem poradního sboru č. 26 Chřiby - Ždánický les a takto vhodně upravené hlášení o lovu jsem důvěřivě převzal." Nebyl jsem v době lovu jelena v podobné funkci jako autor, ale prohlašuji, že tento jelen nebyl uloven v MS Halenkovice ani v katastru obce a ani žádným současným či bývalým členem tohoto sdružení. Lovce jsem znal osobně jako autor a vím, že byl členem v onom poradním sboru jelení oblasti. Proč tento funkcionář MS a člen tehdejšího poradního sboru podstrčil paroží slabšího jelena za rekordního, nebudu soudit. Pro naše sdružení a mne je nepříjemnou záležitostí, když dostávám dotazy ohledně lovu tohoto jelena a zdali jsem ho ulovil já. Proč tento starý případ autor háže na hlavu dnešním myslivcům, jako by to i dnes bylo běžné?
V dalších pasážích klade ing. Bezděk otázky typu: "Kdy přestanou být myslivci chamtiví, kdy si přestanou závidět, obviňovat se při tvorbě honiteb, lhát, podvádět, soudit se a nechat situaci dojít až na pěstní souboje?" To považuji za velmi neobjektivní a populistické. Já jsem takové extrémy ve svém okolí nepoznal, ale možná, že autor má své konkrétní zkušenosti.
Na polemickou otázku autora "Kdy si myslivci udělají pořádek mezi sebou?" odpovím rovněž otázkou: "Proč byly zrušeny myslivecké disciplinární senáty?"
Kázání autora myslivcům o pokoře a citování známého výroku: "Naše země nevzkvétá." v této souvislosti vůbec nerozumím. Nakonec, proč bych měl všemu rozumět.
Je autor vůbec s myslivci na jedné lodi? Nepluje na nafukovacím člunu, ze kterého jako z kazatelny metá na všechny myslivce jen podivnou kritiku a obviňování?
Při tvorbě honiteb se udělal ze strany státní správy i myslivců kus práce, která zaslouží ocenění celé veřejnosti. V době, kdy myslivost hledá nové společenské a ekologické pojetí, není vhodné neadresně vymýšlet špatnosti, které kazí dobrou pověst myslivců.
Máme toho ve své myslivecké činnosti hodně co zlepšovat a určitě všichni oprávněnou kritiku bereme. Nechceme setrvávat ve špatnostech a omylech. Doporučuji však jednu radu od autora onoho zamyšlení: "Začněme u sebe."
V našem regionu, kde autor žije a takto ho prezentuje, lidé často používají různá rčení a moudrosti svých předků. Jedna taková moudrost říká: "Poslední farář, který káže pít vodu a pije víno, a poslední pták, který kálí do vlastního hnízda."