ÚVODNÍK

 

{mosimage}

00UVOD

ÚVODNÍK

Dr. Miroslav Vodňanský

Vážení čtenáři,

od 1. května t. r. se ČR stává členem EU. Mnozí myslivci si v této souvislosti kladou otázku, jaký vliv to může mít na myslivost. Za současné situace lze vycházet z toho, že naprostá většina řadových myslivců ve svém osobním životě i při výkonu práva myslivosti ve svých honitbách zřejmě zásadnější změny v důsledku členství ČR v EU nepocítí. I po tomto historicky významném termínu poběží každodenní život tak jako dosud. Jen bude podstatně snazší zdůvodňovat případné negativní jevy vnějšími vlivy a omlouvat tak své vlastní neúspěchy. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že se některé již dnes záporně působící tlaky na myslivost budou postupem času zvětšovat. K tomu by však došlo i bez EU. Jaký vývoj však čeká českou myslivost a jakou pozici ve společnosti zaujme, bude nadále záležet v prvé řadě na myslivcích zde, doma. Rozhodující přitom bude, do jaké míry se jim podaří prosazovat své zájmy a dosáhnout, aby byli co nejvíce respektováni.

Členství v EU je třeba chápat především jako šanci. Nejen proto, že přinese více prostředků na různé sociálně, ekonomicky a enviromentálně zaměřené podpůrné programy, které sice zřejmě nebudou orientovány přímo na myslivost, ale přesto bude možné mnohé z nich nepřímo využít i na zkvalitnění životních podmínek zvěře. Ještě důležitější je zlepšení možností pro vytváření kontaktů, vzájemnou výměnu informací a společné působení myslivců v mezinárodním měřítku. Přitom je ale třeba přestat se zahleděností do sebe a zbavit se přesvědčení o vlastní výjimečnosti. Ně-kteří čeští myslivci se stále ještě domnívají, že právě česká myslivost má jakési výsostné postavení v Evropě. Zřejmě pro ně bude velkým překvapením, až si konečně uvědomí, že tomu tak není. Naše myslivost má samozřejmě vysokou úroveň, avšak s podobnou úrovní se setkáme i jinde. Například bohaté myslivecké tradice a etika, na které jsou čeští myslivci po právu tolik pyšní, mají svou obdobu také v jiných státech. V rozlehlé části střední Evropy je pojetí myslivosti téměř shodné, neboť historicky vychází ze společných kořenů. A pokud je někde myslivost chápána a provozována jinak, než jsme na to my, Středoevropané, zvyklí, ještě to neznamená, že je horší. Je prostě pouze jiná, neboť se vyvíjela v odlišných podmínkách. Je to potřeba respektovat a neohrnovat nos třeba nad Francouzi, Italy nebo Angličany jenom proto, že nemají k myslivosti nebo spíše k lovu zvěře stejný přístup jako my. Naopak, v budoucnu bude zapotřebí hledat spíše to, co nás s nimi spojuje. Vždyť možná právě francouzští, španělští nebo italští myslivci při svém velkém politickém vlivu, který již jen díky své početnosti bezesporu mají, pro nás mohou být užitečnými spojenci při prosazování mnohých společných zájmů.

Počínaje 1. květnem t. r. se stáváme plnohodnotnou součástí politického, hospodářského a ideového společenství, ve kterém žije téměř 7 miliónu myslivců. Spojení s nimi neznamená ztrátu vlastní identity, ale dává naopak větší možnost udržet si ji. Samozřejmě pouze za předpokladu, že si za ní budeme důrazně stát. Ostatně, jakou máme alternativu? Duchovní izolace a organizační roztříštěnost má za následek stagnaci. A co stagnuje, to zpravidla dříve nebo později zaniká.