ÚVODNÍK
ÚVODNÍK
Ing. Marek Netolička
Vážení čtenáři,
v květnovém čísle Světa myslivosti byl uveřejněn článek seznamující čtenáře s obsahem semináře pořádaného v rámci doprovodného programu veletrhu Silva Regina 2004. Mezi zprávami o jednotlivých referátech mne zaujala informace o příspěvku prof. ing. Ilji Vyskota, CSc., který se zaměřil na téma vazby ochrany přírody a výkonu práva myslivosti. Pan profesor je zejména v lesnických kruzích znám svým specifickým přístupem k hodnocení lesů, resp. k hodnocení jejich potenciálu. Při polyfunkčním chápání lesa pohlíží na škody na lesích a lesních pozemcích jako na závažné narušení lesních ekosystémů a jejich funkcí. Na základě tohoto hodnocení podle něho musí uživatelé honiteb do budoucna počítat s tím, že se škody zvěří budou hodnotit nejen jako škoda na lesním porostu a pozemku způsobená jeho vlastníkovi, ale že se poškození bude promítat do celkové újmy nebo škody na životním prostředí!
Přiznám se, že z takového přístupu mi začíná běhat mráz po zádech. Jedna teorie nade vše, jeden přístup k lesu - les jako základ života (podle přednášejícího) - nade vše! I nad vlastnické právo! Nejenže vlastník lesa trpí při jeho obhospodařování zkostnatělými lesnickými naukami, neboť jak jinak lze např. nazvat lpění na dodržení obnovních těžeb podle mýtních zralostí jednotlivých dřevin, a nikoliv podle ekonomických potřeb vlastníků lesa. Nejenže je vlastník lesa dosud nucen strpět bez náhrady různé formy ochrany přírody - naposled tzv. ptačí oblasti a lokality soustavy Natura 2000. Navíc bude ještě pykat za to, že se na svém majetku svobodně rozhodne pro upřednostnění zvěře na úkor lesa, nebo pro obojí. Má, a zejména bude mít vůbec vlastnictví lesa smysl? V době vstupu do EU, kterou chápu jako nositelku tradičních hodnot - mj. soukromého vlastnictví - se u nás začínají uplatňovat teorie, které popírají, resp. potlačují vlastnické právo na úkor celku! Navíc právě díky dlouhodobě oddálenému výnosu u mnoha lesních majetků může být chov zvěře velmi zajímavou ekonomickou aktivitou přinášející každoroční zisk do pokladny vlastníka i uživatele honitby.
Rovněž z pohledu zvěře je pro mne přístup prof. Vyskota nepřijatelný. Zvěř je přece nedílnou součástí životního prostředí. To, že působí škody, není přece její vinou, ale vinou člověka, který dost zásadním způsobem změnil její životní podmínky a i nadále je významně mění. Je s podivem, že některá zvěř z pohledu člověka škody působí a je pro něj téměř nutným zlem (zvěř jelení a kamzičí), zatímco jiné druhy živočichů se naopak těší jeho ochraně, a to i přes to, že škody působí také (kormorán, bobr). Postavení zvěře (“z jejího pohledu”) není vůbec příliš veselé. Lesníkům, resp. jejich větší části překáží v pěstování ideálního lesa. Ochránce přírody zajímají jen vybrané druhy zvěře, což mi připadá dost groteskní. Co je to za ochránce přírody, který upřednostňuje jeden druh před jiným, příp. ho některé druhy vůbec nezajímají? Snad myslivci by měli mít významné místo a slovo při ochraně zvěře, ale jsou toho schopni? Nedochází v poslední době k odklonu od myslivosti v pravém slova smyslu k lovectví, které je již “o něčem jiném” a je také ve zvláštním vztahu k ochraně zvěře? Otázkou je rovněž posouzení škod na zvěři jako nedílné součásti životního prostředí. Skutečnost, že je např. srnčí zvěř usmrcována při kosení jetelotravních směsí, je ponechávána naprosto bez povšimnutí. Také vliv automobilové dopravy a škody na zvěři působené dopravními prostředky nepatří k zájmu odpovědných. Koneckonců, kdo se podílí na vytváření neustále stresujícího prostředí pro zvěř, které vede ke změně jejího chování, v jehož důsledku vznikají kromě jiného i tzv. škody působené zvěří? Za vším stojí člověk, který si jako ředitel zeměkoule přisvojuje právo upřít zvěři její místo nyní proto, že ji donutil okusovat jeho polyfunkční les.
Kdo tedy bude chránit zvěř, jejíž mnohé druhy jsou teritoriálně vázány nikoliv pouze na les, ale také na volnou krajinu a vodní toky? Je to hozená rukavice nám, myslivcům. Po mém soudu již rovněž nastal čas, aby se odpovědně a s plnou vážností začaly posuzovat škody na zvěři - což zákon o myslivosti dovoluje - a hodnota zvěře jako taková. To, že my, myslivci, nalezneme hodnotu zvěře a dokážeme ji také ochránit v dnešní civilizaci, může být naším velkým přínosem do rozšířené EU. Ať nám k tomu svatý Hubert pomáhá.