STARÉ ZLATÉ ČASY
{mosimage}
00CASY
STARÉ ZLATÉ ČASY
Lístkování
Přiblížila se doba říje srnčí zvěře a do všech lovců vjel nový život. Puška, vábnice, kupované nebo vlastnoručně zhotovené, všecko dává se do pořádku se zvláštním radostným rozčilením, neboť vedle jarního tahu sluk je doba lístkování po dlouhé zimě zase počátek opravdového lovu, čekaného s nevýslovnou touhou. Mnohý lovec má pev-nou naději, že na vábení dostane hlavního srnce, chytráka, který se mu loni na šoulačce dovedl vždycky vyhnouti, ba při nadháňce dovedl se i z leče vytratiti, vábení však jistě neodolá. Není to však tuze jisté.
Vábení srnce je obdobné s lovem ryb na udici. Někdy jen do vody udici vhodíme a ryby chňapnou po návnadě jako zběsilé, někdy celé půldne vycivíme u vody a nezabere nic. Tak také je tomu s lístkováním. Lovec vyluzuje z vábnice zvuky tak přirozené, že od pravých nejsou k rozeznání, přímo koncert by mohl v tom umění pořádati, ale srnec nepřijde. Snad právě před chvílí ukojil svou touhu lásky. Někdy zas na docela břidilské zapískání přižene se jako blázen pro svou smrt. Ba i srna se někdy objeví v domnění, že jejímu srnčeti hrozí nebezpečí.
Nejvhodnější dobou k lístkování jsou hodiny ranní asi od půl šesté do půl jedenácté a odpoledne od půl šesté do osmi. Ovšem není vyloučeno, že se v jinou dobu denní můžeme v říji se srncem sejíti, zvláště v revírech, kde je správný poměr pohlaví, totiž 1:2, nejvýše 1:3.
Mnohý lovec si myslí, že dobrý srnec má jistě své stálé stání tam, kde je hojně hrabánkováno nebo kde jsou otlučené stromky. To je náhled mylný. Znamení taková dělají jen mladí, nezkušení srnci. Starý srnec, zvláště jestli mu už někdy kulka hvízdla kolem slechů, je chytrý a opatrný a takovými hloupostmi, kterými by se mohl prozraditi, se už nezabývá.
Při vábení je třeba větší trpělivosti než při kterémkoliv jiném způsobu lovu. A také neobyčejné opatrnosti. Raději dvakrát se podívati, než se zmáčkne spoušť. Stůjž zde vylíčení nemilé příhody, která mne jednou postihla.
Bylo odpoledne parného dne a chtěl jsem odstřeliti srnce samotáře, kterého jsem na šoulačce dostati nemohl, a doufal jsem ho tedy složiti v čase říje. Chopil jsem se bukového listu a začal jsem vábiti. Už po třetím ozevu spatřil jsem dva kusy srnčí, prchající tyčkovinou. Obzorkou jsem se přesvědčil, že je to skutečně můj samotář a honí svou vyvolenou. Zjevili se mi opět za houštinou, kde zůstali státi a já střelil na zadní kus, o kterém jsem byl přesvědčen, že je to můj samotář. Když jsem došel na nástřel, místo srnce ležela tu čiplenka! Srnec zachoval si život. Teprve po dvou měsících podařilo se mi chytráka složiti. Ale od té doby jsem opatrnějším, a než střelím, musím jistě věděti, na co střílím.
Podle pravodatného obyčeje náleží srnci kulka. Ale to není věc tak snadná, proto nemáme-li ránu jistou, ponechme raději kulku v hlavni. Sebeovládání je také umění, jež musí lovec ovládati, a radost je potom tím větší, když se věc konečně povede. Ale všemu se musí člověk učiti, a čemu se Honzíček nenaučil, Honza už nesvede.
Kdo spatřil světlo světa na venkově a už jako hoch měl dobrého mistra, ví, jaký význam má doba lístkování. Je to slovo, které pro panáčka je neznámým světem. Spoléhati se na koupenou vábnici a nezdar sváděti jen na tento nástroj je velkým omylem. Proto diví se mnohý lovec, jsa svědkem, jak jiný lovec vezme mezi rty lupen a srnce přivábí, tak jako přivábí lišku, napodobuje pištění myší pouhými ústy. Nejčastěji náleží takový umělec zelenému cechu a měl v mládí zkušeného mistra. Ale i vábení na koupený nástroj vyžaduje, aby se mu lovec naučil, rozhodně nestačí, vzíti vábnici jen do úst a foukati na ní.
Ovšem, někdy přiskočí srnec i na docela břidilsky vyluzovaný tón. To je potřeba vysvětliti. Na počátku říje je srnec velmi opatrný a rozeznává dobře nesprávný zvuk od přirozeného, ale později, když ho láska drží cele za pačesy, je to s ním jako s každým zamilovaným, a proto dá se zlákati každým písknutím. Mnoho tu pomáhá žárlivost, neboť žárlivec má vždycky bujnou fantasii.
Čas srnčí říje skýtá mnoho zajímavého pozorování i takovému lovci, který nemá v úmyslu odstřeliti srnce v říji a nechá si ho pro pozdější šoulačku. Když srnec honí čiplenku přes hory a doly a na polích vyběhá k veliké bolesti rolníka v obilí kruh jako cirkus, tu zaslechneme úzkostlivé pískání srny, po němž ozve se hned chrochtavý hlas srnce. Už okolnost, že tím srnce liší značně od říjícího jelena, poskytuje zajímavého přirovnání. Lovec se přesvědčí, že i srna naříká, ale zcela takový zvuk vydá někdy i srnec. U něho není to však naříkání, k tomu srnec nemá příčiny. Je to spíše výraz radosti, ukojené touhy, dosaženého cíle.
Městští lovci vycházejí na lístkování s vyčištěnou puškou, zásobou nábojů, baťochem nacpaným dobrými věcmi, a jdou do lesa už 15. května, kdy srnci visí třeba ještě cáry s lodyh. Jenom pravodatný lovec však popřeje srnci, aby v klidu prožil dobu své lásky, a počká s odstřelem až po říji.
Vojta Čepela, Lovecký obzor, červenec, ročník XXIII., 1926-1926
Významné osobnosti na mysliveckých pohlednicích
Zastavení v tomto měsíci při našem putování mezi motivy starých mysliveckých pohlednic jsem věnoval tématu osobností, mezi jejichž aktivity patřila i myslivost. Myslivosti, či spíše lovu se odnepaměti věnovali významní panovníci a privilegovaní lidé. Nefalšované renesance se myslivost v našich končinách dočkala za panování Habsburků. Pět pohlednic z aktuálního výběru je tudíž věnováno předposlednímu rakouskému císaři Františku Josefu I., vášnivému myslivci. Velmi rád se dával zobrazovat se svými úlovky a ještě častěji v myslivecké uniformě. Náruživou lovkyní byla i jeho žena Alžběta, známá jako Sissi. Je zobrazena na barevné pohlednici společně se svým manželem. Na dalších černobílých pohlednicích je zachycen německý císař Vilém VII. na výřadu po bažantím honu, resp. korunní pár rovněž na lovu. Na hnědě tónované pohlednici je reprodukce obrazu francouzského krále Filipa IV. z obrazárny v Louvre. Poslední novější snímek zachycuje nikoli člověka, ale božskou bytost - bohyni lovu Dianu oblečenou jako princeznu i s jakousi malou korunkou. Zbývá jen dodat, že portréty Františka Josefa I. jsou na pohlednicích velmi hledané a patří k tomu nejcennějšímu.
Připravil ing. Jiří Dort