Úvodník

 

{mosimage}

00UVOD

ÚVODNÍK

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,

z vašich reakcí je mi známo, že si většina z vás oblíbila pravidelnou rubriku Naše obory, v níž každý měsíc přinášíme reportáž z jednoho z našich oborních chovů. Věřím proto, že vás zaujme i souvislejší materiál týkající se obor, jemuž v tomto čísle časopisu věnujeme větší prostor, přičemž nejde jen o reportáže, ale i o diskusní příspěvky. Ty považuji za zajímavé, protože se věnují perspektivám obor.

Obornictví je u nás velmi populární. Po r. 1989 se obory otevřely širší myslivecké a lovecké veřejnosti, bylo založeno mnoho nových chovů, na mysliveckých výstavách obdivujeme mohutné trofeje oborně chované zvěře. Počátkem června letošního roku se konala další ze souvisejících konferencí, tentokrát zaměřená na problematiku zakládání obor. Vypadá to, že obory procházejí obdobím renesance a posilují svoji roli na poli myslivosti. Všechno však není tak jednoznačné. Vliv odpůrců lovu, myslivosti, a tedy i obor v budoucnu zřejmě poroste (soudě podle situace na západ od našich hranic) a i uvnitř “odvětví” samého lze zaznamenat určité rozpory.

My, myslivci, máme, zdá se, v otázce perspektivy obor jasno. Zaryté odpůrce se nám přesvědčit nepodaří, ale o to větší úsilí bychom měli zaměřit na osvětovou činnost při přesvědčování mlčící většiny naší společnosti o smysluplnosti existence obor. Jaké argumenty volit? Vedle udržení chovů kvalitní či vzácné zvěře, záchranu různých kulturních památek nebo zhodnocení nevyužívané půdy by to měla být především pozitivní role obor v ochraně přírody - “při záchraně mnoha přírodních památek, památných stromů, cenných

přírodních lokalit a často i ojedinělé druhové pestrosti”, kdybych měl citovat jednoho z respondentů naší ankety o perspektivách obor. V době, kdy je kladen velký akcent na ochranu přírody, by nemělo být tak složité založit argumentaci na prospěšnosti obor při tvorbě a udržování přírodního prostředí, v němž nalézají domov kromě zvěře i další, často velmi vzácné druhy živočichů. Dobrým důkazem mohou být obory u Hluboké nad Vltavou - Stará a Poněšická, jejichž území bylo zahrnuto do ptačí oblasti č. 36 Hlubocké obory v rámci soustavy chráněných území Natura 2000. Tamní “přestárlé” porosty listnáčů využívají k hnízdění mnohé vzácné druhy ptactva. Podobně bychom mohli uvést i židlochovické obory s ekosystémy lužních lesů zařazené do ptačí oblasti č. 27 Soutok a Tvrdonice.

V tomto směru přirozeně nemají šanci nově zakládané malé oborní chovy, které nedokáží podobné možnosti nabídnout. O jejich smyslu a poslání se ostatně poměrně dosti často diskutuje, přičemž jsou kritizovány aspekty chovu zvěře a životní podmínky v malých oborách. Někdo srovnává obory s výměrou do několika hektarů s farmami a skrz prsty se dívá na ty, kteří jezdí do takových obor lovit. Je však pouze věcí těchto lovců, jak se rozhodnou. Zákon o myslivosti sice nastavil padesátihektarovou hranici minimální výměry pro vznik nových obor, ale současně povolil další existenci již založených menších oborních chovů. Současná legislativa je tedy jednoznačná, a aniž bych se chtěl bránit diskusi nad výše popsanou problematikou, myslím, že v této věci je jasno: pokud bude poptávka, bude i nabídka. Když se u nás či v zahraničí najde dost lovců bažících po silných trofejích bez ohledu na jejich původ, malé obůrky budou fungovat dál. “Neviditelná ruka trhu” se postará o jejich budoucnost. Na jak dlouho, toť otázka, jak naznačuje odpověď dalšího z respondentů naší ankety.

Na závěr dovolte ještě malou poznámku k farmám s chovy jelenovitých. Před nedávnem jsem byl pozván na valnou hromadu Asociace farmových chovů jelenovitých ČR. Překvapilo mne, kolik jsem na této akci potkal či zahlédl myslivců - členů či sympatizantů zmíněné organizace. V této svislosti bych rád znal odpověď na otázku, jak je to se vztahem myslivců k farmám. Dosud jsem měl pocit, že myslivci farmy zatracují. Nyní se mi to však nezdá tak jednoznačné. Zvláště když občas zaslechnu informaci o tom, že ten či onen známý myslivec ulovil silný trofejový kus v některé z miniobor, kterou jiní přirovnávají k farmě.