Úvodník

 

{mosimage}

00UVOD

ÚVODNÍK

Ing. Karel Lankaš

Vážení čtenáři,

není obvyklé dávat úvodníkům nějaký podtitul, ale při psaní tohoto příspěvku mě stále napadala parafráze na známý přírodopisný dokument: “Přežijí myslivci rok ... ?” (nechť si čtenář sám doplní příslušné datum). Titulek by však mohl být zrovna tak otázkou typu: “Stárnou myslivci, nebo mládnou?”. Pomiňme na chvíli známou argumentaci, že věk není vše a každý je mladý tak, jak se cítí. Nechme stranou i velice běžný případ, kdy v honitbě velmi starý myslivec strčí “do kapsy” celou řadu mladších kolegů.

Téma věkového složení myslivců není příliš běžně zmiňované a zaznívá spíše okrajově a v podtextu jiných problémů, např. vzdělávání a výchovy myslivců, jejich kvalifikace apod. Když jsem se zmínil kolegům ve svém mysliveckém okolí o námětu tohoto úvodníku, abych zjistil jejich názory, setkal jsem se s různými postoji. Překvapily mne však i vzrušené až odmítavé reakce, které mě jen utvrdily v tom, že jde o významný problém a mnohdy větší, než si sami připouštíme.

Hledal jsem informace, které by mi poskytly alespoň částečnou odpověď na výše zmíněné otázky, a nebylo to vůbec jednoduché. Buď nebyla ochota k jejich poskytnutí (zřejmě přísné tajemství), nebo se shromažďováním těchto údajů nikdo nezabývá.

Vzhledem k faktu, že většina myslivců je doposud členy ČMMJ, je možné částečně vycházet z informací uvedených v publikaci vydané touto organizací u příležitosti 80. výročí jejího založení. Kromě vcelku jasného konstatování, že počet myslivců klesá (maximum v 70. letech - 119 až 124 tis., nyní asi 99 tis.), je k dispozici graf věkového složení členské základny ČMMJ v r. 2002 (str. 6 tohoto čísla časopisu). V grafu strukturovaném po desetiletých věkových intervalech převládá jednoznačně věková skupina 51-60 let s počtem přibližně 26 tis. členů, druhou nejpočetnější je skupina 41-50 let (21 tis.), za níž pokračují skupiny 61-70 let (přes 15 tis.) a 31-40 let (pod 15 tis. členů). Údaj o průměrném věku jsem nenalezl, ale lze ho odhadnout na přibližně 50 let. Pro zajímavost jsem si zjistil přesnou věkovou strukturu členů mého “mateřského” OMS Děčín, která v podstatě koresponduje s grafem, i když s průměrným věkem 49,5 let vychází poněkud příznivěji ve prospěch kategorií pod 50 let (15-20 let - 11 členů, 21-30 let - 78, 31-40 let - 166, 41-50 let - 273, 51-60 let - 167, 61-70 let - 108, 71-80 let 102 a nad 81 let - 12 členů).

Věkový průměr kolem 50 let není ještě tak špatný, člověk je na vrcholu svých sil. Nezbývá však než si položit otázku, co bude za deset nebo za dvacet let! Velmi významným způsobem přispěl ke snížení počtu myslivců zákon č. 288/1995 Sb., o zbraních a střelivu, který nařídil zpětné přezkoušení všech držitelů zbrojních průkazů. Tehdy řada myslivců ukončila svou činnost i jako projev nesouhlasu s tímto požadavkem. Zřejmě lze podobnou vlnu odchodů očekávat v průběhu nebo po ukončení nového desetiletého pronájmu honiteb v r. 2013. Tehdy se v současnosti nejpočetnější kategorie padesátníků dostane do důchodového věku. Zvážíme-li finanční náročnost provozování myslivosti v pronajatých i vlastních honitbách, máme další velmi závažný důvod k ukončení činnosti. Pokud by se systém pronájmů honiteb a následného finančního hospodaření honiteb zásadně nezměnil, nelze očekávat, že by podobné problémy neřešila věková skupina dnešních čtyřicátníků v nájemním období 2013-2023.

Vzhledem k demografickému vývoji obyvatelstva v ČR, který naznačuje pokles počtu dětí a mládeže a celkové zvyšování počtu lidí v důchodovém věku, nelze předpokládat zvýšený příliv mladých myslivců. Nedělejme si iluze, ale “lákadel” k plnému vyžití mají dnešní mladí lidé podstatně více než v minulosti. Technický vývoj jim v podobě počítačů, internetu, her, videa a jiných vymožeností přinesl velké množství příležitostí k aktivnímu i pasivnímu využití volného času. Je stále složitější mladého člověka zaujmout, více ho směřovat k práci v přírodě, a tedy i k myslivosti, která jako obor má sama o sobě stále těžší úlohu při obhajování svých cílů v ovzduší silné antimyslivecké propagandy. V kontextu výše zmíněných konstatování je zajímavou informací počet dětí v mysliveckých kroužcích a družinách mladých myslivců, který představoval v 70. a 80. letech přibližně 17 500 členů, ale v 90. letech až do současnosti jen 430 členů (podle publikace 80.let myslivecké jednoty)! O to více je nutné si vážit lidí i organizací pracujících s dětmi a mládeží na školách i zájmových kroužcích v rámci mimoškolní činnosti. Podstatným zůstává, že poslední početně silné ročníky dětí s mysliveckým zaměřením z konce 80. let jsou dnes dvacátníci až třicátníci! A každému je jasné, že všechny děti z kroužků se myslivosti v dospělosti nevěnují.

Významným faktem v získávání mladých zájemců je i finanční náročnost k dosažení myslivecké kvalifikace, pořízení základního vybavení a vlastní provozování výkonu práva myslivosti. Již při hrubém propočtu se pohybujeme v řádu několika desítek tisíc korun, a i kdybychom zredukovali pořizovací náklady na minimum, bude to stále alespoň 25 000,- Kč. Velkou výhodu mají ti, kteří se této zálibě věnují od mládí a pořizují si vybavení často s významným přispěním celé rodiny průběžně ještě před dosažením plné myslivecké kvalifikace. Je-li v rodině myslivec, lze se spolehnout i na paralelní využívání, zapůjčení nebo darování lovecké výzbroje a výstroje. Člověka, který tuto výhodu nemá, však čeká začátek. Lze ale právem namítnout, že každá záliba něco stojí a je svobodnou volbou každého člověka, pro co se rozhodne.

Vzhledem k tomu, že se jako učitel na lesnické škole pohybuji celý svůj profesionální život mezi mládeží, nedá mi, abych se nezmínil ještě o několika skutečnostech, které jsou často velkou překážkou pro začleňování mladých lidí do aktivního provozování myslivosti. Ti mladí, kteří se po škole věnují myslivosti jako lesníci, zemědělci nebo profesionální myslivci, zpravidla provozují myslivost v režijních, soukromých či jiných honitbách. Ale ostatní mladí tuto možnost nemají, a pokud nejsou členy honebních společenstev, musejí trpělivě zkoušet štěstí a často i dlouho vyčkávat, než se objeví příležitost k přijetí za člena mysliveckého sdružení, které má pronajatou honitbu (což je asi nejběžnější případ).

Velmi častými důvody k odmítnutí žadatele (a nemusí to být vždy jen mladý člověk) je “vysoký počet členů”, obava současných členů z omezení loveckých příležitostí a počtu úlovků a s tím spojených trofejí a zvěřiny. Ne zcela zanedbatelnou je i strach z kontroly ze strany nového člena, jeho případná kritičnost a poukazování na nedostatky v zaběhnuté praxi. Setkal jsem i s názorem, že také vyšší myslivecká kvalifikace byla “trnem v oku”. Mnohdy vstoupí do rozhodování rovněž záporné lidské vlastnosti, jakými jsou závist, zášť a sobectví.

Když se zamyslíme nad jednotlivými “důvody” vedoucími k odmítnutí nového zájemce, lze je snadno vyvrátit. Např. obavu z omezení lovecké příležitosti. Podíváme-li se do myslivecké statistiky, zjistíme, že u všech významných druhů spárkaté zvěře jsou vyšší roční odstřely než před dvaceti lety. Významné navýšení je i u kachen a lišek. Připouštím, že v některých honitbách může být situace lepší, jinde horší. Ale je nutné posoudit i kvalitu myslivecké péče, k jejímuž zajištění a zlepšení by nový člen jistě dopomohl.

Otázka mezilidských vztahů a charakterových vlastností současných a nově přijímaných členů je v ekonomicky vypjaté atmosféře možná tím úplně nejdůležitějším. Také problematika vkladů, členských podílů a příspěvků je významná, ale neměla by být svazující. Měli bychom se vždy zamyslet nad tím, proč se myslivosti vlastně věnujeme. Existuje-li v honitbě “zdravé jádro”, které je schopné eliminovat výstřelky a negativní projevy některých jedinců, nevidím překážku v přijímání mladých lidí. Není-li tam, nový zájemce o členství o nic nepřišel.

Starší se někdy obávají kritiky mladších, která napadá jejich dlouholetou práci a zpochybňuje dosažené výsledky. Kritika je však potřebná, a vede-li se v přátelském ovzduší, je to nejlepší cesta k dosažení společných mysliveckých cílů. Mládí je kritické a starší byli také mladí a také kritičtí, stačí se jen rozpomenout. A proto zkušenosti, odborné vedení, nadhled a pochopení starších v kombinaci s energií a elánem mladších je tím nejpřínosnějším pro celkové hospodaření v honitbě.

Před časem jsem v souvislosti s mediálně velmi populární pěveckou soutěží “Česko hledá SuperStar” četl o tom, že se chystá nebo zvažuje projekt, ve kterém pěvecké hvězdy SuperStar tábořící v lese přepadnou myslivci - zombie. Dál již snad nemá smysl pokračovat v líčení slabomyslného nápadu. Když jsem se po první “otrávené” reakci zamyslel nad faktem, proč někdo přišel se spojením myslivců a obživlých mrtvol, napadaly mě nejrůznější myšlenky. Šlo jen o skrytou výčitku, že myslivci “zabíjejí zvířata”, nebo vnímání postavy myslivce jako “strejdy či dědka” v zeleném klobouku - reliktu dob minulých nehodícího se do současnosti?

Uvědomil jsem si, jak je důležité neztrácet s mladými kontakt. Když je nebudeme mít ve svých řadách, nebude za 25 nebo 50 let existovat dostatečná síla k obhájení smysluplnosti myslivosti jako specifického hospodaření s přírodním bohatstvím země. Přece nechceme naplnit známé: “Po nás potopa!”