Nová vyhláška o mysliveckém hospodaření č. 553/2004 Sb.

 

{mosimage}

00DISK

Nová vyhláška o mysliveckém hospodaření č. 553/2004 Sb.-
Další krok k diskreditaci myslivosti jako odborné disciplíny, aneb Je to vůbec možné?

RNDr. Jakub Hruška, CSc.

Ministerstvo zemědělství ČR vydalo v říjnu loňského roku vyhlášku č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě (Svět myslivosti č. 12/2004). Po jejím přečtení jsem se chvíli domníval, že mne šálí zrak. Přečetl jsem si ji proto ještě jednou. Musel jsem bohužel konstatovat, že jsem se nemýlil.

V § 2, odst. 4 této vyhlášky se praví, že: "Jednotlivé části plánu se vypracují do 25. července u plánu lovu ostatních druhů zvěře a u plánu chovu a lovu pro zvěř drobnou a plánu společných lovů zvěře." Dovolím si to přeložit do srozumitelnějšího podání: množství lovené drobné zvěře a termíny honů se budou plánovat do 25. července. Protože plánovat lov se musí na základě sčítání před lovem, je zřejmé, že ti, kteří vyhlášku vytvářeli, se domnívají, že stavy drobné zvěře lze zjišťovat v červenci. Je mi to trapné, ale nezbývá než položit alespoň řečnickou otázku: byl autorem vyhlášky někdo, kdo rozumí biologii? Pokud ne, proč se někoho nezeptal? O tom, zda by dotyčný mohl být myslivec, nemám pochyb. Nemohl. Jinak by se něco takového nemohlo ve vyhlášce objevit.

Jen pro osvěžení bych rád podotknul, že do července spadá začátek žní (že by to na MZe nevěděli?). Žně však začínají pouze u části plodin, a to většinou pouze v nížinách. Možná bude do poloviny července (je nutné nechat určitou rezervu, abychom mohli sčítat a vyplňovat formuláře a včas je odesílat) sklizeno něco ozimých obilovin a řepky a posečena část luk a ploch s pícninami. Naprostá většina polí je porostlá dozrávající či ještě zcela nezralou úrodou (pšenice, slunečnice, kukuřice, oves, řepa, brambory). Kdo si myslí, že v těchto podmínkách je možné sčítat drobnou zvěř, je, eufemisticky řečeno, bláhový.

Zajíci jsou v plné reprodukci a o celkovém množství přírůstku nelze mít nejmenší představu. Reprodukce zajíců končí v srpnu a teprve tehdy nastává doba, kdy se rozhodne o dalším osudu populace. Teprve dietetické pouště rychle sklizených polí rozhodnu o tom, kolik zaječí zvěře se dožije lovecké sezóny. Pokud chce někdo seriózně uvažovat o sčítání jako podkladu pro lov, je nutné zaječí zvěř sčítat v říjnu.

Také bažanty není možné sčítat v červenci. Řada slepic ještě sedí na druhých snůškách poté, co vlivem polních prací či predace o první snůšky přišly. S kuřaty se skrývají a jsou téměř neviditelné. Navíc lze těžko poznat, kolik kuřat podlehne nepřízni počasí, zemědělské mechanizaci a predátorům.

Lesy jsou v červenci v plné vegetační aktivitě a bylinné patro skryje naprostou většinu drobné zvěře, takže zodpovědně sčítání nelze provést. Seriózní sčítání bažantí zvěře je možné až v průběhu září.

Naprostá absence znalostí biologie je v případě vyhlášky č. 553/2004 Sb., skutečně zarážející. MZe vyplodilo paskvil, nad nímž zůstává rozum stát, takže se naskýtá mrazivá otázka kompetentnosti příslušných autorů. Celá myslivecká legislativa se ubírá zcela špatným směrem. Již definice jarních stavů zvěře, které jsou dány jako maximální, je pro drobnou zvěř zcela neakceptovatelná. Tyto maximální stavy leží většinou hluboce pod úrovní doporučené reprodukční hustoty, zejména pro zajíce. Složité normování a stanovování jakýchsi koeficientů očekávané reprodukce je směšné, protože nerespektuje biologické zákonitosti a stav současné agrární krajiny. V tomto ohledu zájemce odkazuji na předchozí články na toto téma (např. J. Hruška: O aplikaci vyhlášky č. 491/2002 Sb. na zaječí zvěř, aneb promarněná šance, Svět myslivosti č. 2/2003 a na následnou diskusi v dalších dvou číslech.

Hra čísel vyprodukovaných s použitím nejrůznějších vyhlášek sice dává zdání vysoké odbornosti, ale je to jen přesná hra s vymyšlenými údaji. Všichni to sice vědí, ale tváří se, že je vše v pořádku. Nová vyhláška tento stav dovádí do nebývalé bizarnosti, kdy již i roční doba, kdy se má toto eskamotérství provést, posouvá celou záležitost do role frašky.

Česká myslivost je v krizi, ovšem zjevně jen sama kvůli sobě. K tvoření takových vyhlášek jistě nebyla nucena nějakými "nepřáteli myslivosti". Bude-li nadále takto "odborně" řízena, je její další diskreditace neodvratná, stejně jako pokles prestiže i zájmu a pochopení odborné i laické veřejnosti.