Staré zlaté časy

 

{mosimage}

00CASY

Staré zlaté časy

Proč nosí naši srnci tak slabé parůžky?

I v kruzích našich zkušených odborníků-myslivců slyšíme již delší dobu žalovati do poklesnutí vývoje srnčího paroží a do nedostatku srnců-šesteráků. Svede se to obyčejně na předčasný odstřel srnců, který se provádí ještě dříve, nežli dosaženo bylo stáří potřebného pro vývoj silných parůžků. - Něco pravdy je ovšem na této domněnce, ale označováním zvěře byli jsme jinak poučeni. Stáří není vždy samo vinno. Označováním zvěře bylo totiž neomylně zjištěno, že srnci již druhým rokem, přeskočivše stupeň vidláka, vysadí kapitální parůžky s perlurou - měl jsem sám několik takových v rukou - důkaz, že nejenom stáří, nýbrž i fond tělesný a rodový původ z dobrých rodičů jest také pro vývoj paroží směrodatný.

V jednotlivých rozlehlejších honitbách, v nichž pán myslivosti jest též dobrým myslivcem a pěstitelem, a ušetří svých slabých srnců, složeni bývají tři- až čtyřletí srnci jako šesteráci, ale lodyhy jejich jsou tenké, perlení skoro žádné a pučnice pod růžemi měří někdy sotva 1 cm v průměru. Příčina tohoto slabého vývoje parůžků vězí v nedostatku fondu tělesného - degenerace ve stavu zvěře.
A čím způsobena jest degenerace naší zvěře srnčí? Pokusím se to v následujících řádcích objasniti.
Mnozí střelci, a zvláště venkovští, kteří mají nejvíce pachtovních honiteb v rukou, odstřelují obyčejně srnce s parůžky nevyvinutými, za něž by se slušný lovec styděl. Špičáci a vidláci toho druhu zdobí pak stěny jizby lovecké. Viděl jsem svého času sbírku jistého nimroda, ale mezi všemi srnčími parůžky nenalezl jsem ani jednoho šesteráka! To je důkaz naprostého mysliveckého neporozumění. - Je-li někde složen normální šesterák, který se šťastně protloukl, způsobí to v celé krajině veliký rozruch, ale přes to není náležitého porozumění pro správný vývoj parůžků, není mysliveckého sebevědomí. Při nejbližší příležitosti bývá i jednoroční špičák zastřelen - vždyť je to přece srnec! A protože není již žádného hodného srnce v honitbě a rovněž i v sousedství, se kterým se počítalo, jest v době říje rozplemeňování úkolem několika zbylých slabých špičáků, a protože jsou srny ve mnohých zemích po celý rok zákonem šetřeny, dostane se na jednoho srnce mnoho srn, který nejsa v žádném ohledu dosti vyspělým, má celou řadu srn uspokojiti. Dle pravidel mysliveckých má býti poměr pohlaví regulován 1:1 nebo nejvýše 1:2, u nás však vyskytuje se někdy deset srn na jednoho srnce; kdo zná jenom poněkud zákony dědičnosti, ví tedy dobře, že po takové říji bývá potomstvo slabé a zakrslé.
Takové počínání při odstřelu srnců rovná se počínání nerozumného hospodáře, jenž prodal nejlepší kusy dobytka a další chov provozuje s méněcennými kusy. Jakého vysvědčení dostane se takovému hospodáři? Zrovna tak daří se myslivci, který se nepostará, aby se v jeho honitbě udrželo několik silných hodných srnců, již by v říji zajistilo potomstvo, odpovídající zásadám mysliveckého chovu zvěře.
Když pak za takových okolností zvěř srnčí hyne ve vývoji tělesném, není již dostatečně k odporu způsobilou a přivádí na svět pouze slabé kusy, potom je přirozeně degenerace hotovou věcí, a nastane-li tužší zima, zahyne všechna mladší zvěř srnčí, anebo stane se obětí dravců. Každý musí nahlédnouti, že takové špatné hospodaření přináší jenom samé škody. Tedy jisté vrstvy lovců mají nutně zapotřebí věcného poučení; tento naléhavý úkol mají obstarávati spolky pro ochranu honby, kluby lovecké a odborné časopisy, ačkoliv je pochybno, že právě příslušníci takových vrstev jsou členy spolku mysliveckého anebo čtou lovecký časopis. Zvěř srnčí je naše zvěř budoucnosti, a proto má se použiti všech možných prostředků na její zachování. Většinou jedná se o takové lovce, kteří postrádají všech mysliveckých vědomostí; kdyby však byli v pravý čas poučeni, stali by se z nich dobří myslivci. U hrubých střelců a řezníků nesvede se ovšem ničeho, ti jsou nepolepšitelní. Spolky mohly by tedy pole své působnosti vyhledávati mimo kruh svého členstva a zde dobrou věc propagovati. - Doufám, že dnešní můj podnět padne na dobrou půdu, že myšlenka proměněna bude ve skutek, který bude tím více záslužnější, čím více vniká do všech vrstev v nynější válečné době poznání o velikém národohospodářském významu honby a myslivosti.
J. Šebesta, Česká myslivost, č. 5 - 6, roč. XXI., 1917