Staré zlaté časy
{mosimage}
00CASY
Staré zlaté časy
Vřeštidlo
Třeba bych žádnému myslivci neradil, aby nástroje tohoto neustále užíval, přece mu také neradím, aby ho úplně zanedbával. Jsou jisté doby, kdy vřeštidlo prokáže myslivci služby neocenitelné, a zase jsou doby, kdy je nástrojem zbytečným, ba může se státi v rukou nezkušeného lovce i škodlivým.
Nevězel jsem sice co živ v liščí kůži a také bych si toho ani nepřál, nevím tedy, co si vlastně liška myslí, zaslechne-li hlas vřeštidla, ale že si něco přece myslí, je jisto. Soudím to z okolnosti, že někdy liška na vábení vřeštidlem přiběhne hned a někdy se neobjeví, ačkoliv vábení slyšeti musela. Ze svých skrovných zkušeností pokusím se soudruhům prospěti radou.
Nosí-li myslivec vřeštidlo stále s sebou a vábí po celý rok na všech místech, kde se domnívá, že by tam liška mohla vězeti, může býti si jist, že se mu lišku nikdy nepodaří přelstíti. Během času zvykne úplně na známý hlas vřeštidla, zlodějským svým pohledem mrskne na houštinu, ve které myslivec vřeští, a odplíží se opatrně, myslíc si: "Však já vím, jaký zajíc to tu naříká. Panečku, tohle na nás neplatí, protože to už známe." Každý způsob lovu vyžaduje trochu studia, lov vřeštidlem tím důkladnějšího, protože jím chceme přelstíti vykutáleného, všemi mastmi mazaného šibala.
Je pravda, že vřeštidlo je dobrým prostředkem, jímž zbavíme se škodné, ale trochu cviku je k tomu přece potřebí. Myslivci, lovícímu vřeštidlem, je předem dbáti roční doby. A tu připomínám: "Raději málo kdy, ale když, tak důkladně."
Vyjdeme-li si na jaře s vřeštidlem do revíru, musíme jíti za určitým cílem. Záhy na jaře lze vřeštidlem přivábiti jen starou lišku. V době, kdy ještě má mladé v brlohu nevyběhané, přiběhne nám ještě. Ubohá pečlivá máteř neví, kde by honem co sehnala pro své hladové potomečky. V lese a v poli toho ještě mnoho nebývá. Chudák je kost a kůže, ani do syta se nenají a jen pro své miláčky shání. Do vsi v té době pro slepici nemůže. Trochu se oteplilo, psi běhají už celou noc kolem vesnice a lišce je teď takový slepičí kurník hradem nedobytným, po celou noc hájeným četou zmužilých čtyřnohých zbrojnošů, kteří lišku plížící se ku vsi větří už na velikou vzdálenost a podniknou na ni hned společný útok. Zaslechne-li tedy v lese vřeštění zajíce, domyslí si, že macek bez příčiny by úzkostlivých zvuků nevydával a přiběhne jistě, jestli myslivec vřeštidlo ovládá dovedně. S lišákem se v té době nesetkáme tváří v tvář. Na něho doba honění nepůsobila tak zhoubně, jako na jeho paní. Prochází se volně revírem, něco na zub přece sežene. Sem tam nějaký mladík padne mu za kořist, přilétají ptáci, honba na ně poskytuje lišákovi nejen zábavy, nýbrž i chutné pečeně. Vřeštění zaječí je mu tedy skorem lhostejné.
Později, když se oteplí v květnu a plný les je ptactva hnízdícího a zvěř klade mladé, lišku bychom vřeštidlem vábili zbytečně. Nepřijde. Mohlo by se ovšem státi náhodou, že by ji myslivec v lese spatřil, ale jistě vždycky mimo dostřel. Užil by při tom jen trochu zlosti, dívaje se na pitvorné její počínání. Někde daleko objeví se šibalský její obličej. Potom si sedne, a když myslivec zavřeští, liška se zavrtí a hledá si blechy. Za chvíli se zvedne, mrskne světly směrem, odkud vábení se ozývá, a lapne po chrobákovi, který kolem ní letěl po průseku. Přemílá ho v mordě, potom ho vyhodí do výšky a zas ho lapne, jako by myslivci říci chtěla: "Koukej, jak to umím!" Naposled se podrbe za slechem a odběhne, nemusí-li se myslivec dokonce dívat, jak liška plíží se po průseku za ptákem nebo za mladíkem, který si neopatrně vyšlápl na pašu. V té době tedy s vřeštidlem není nic.
Ale věc se rychle mění, jakmile nastane léto. Zvěř mladá povyrostla, stala se opatrnější, a lišce nastává doba půstu. Ačkoli se celý les hýbe životem, všude to píská, volá a křičí, liška má přece dosti krušné postavení. Na lov vychází ve dne i v noci, ale věřte mi, že sotva sežene tolik, aby se nasytila. Za dne potuluje se ve světlých stojákách, po pasekách a průsekách, slídí po kořisti neúnavně, ale zvěř vyhne se jí na sto honů. Od jara už dobře poznala svého nepřítele. A aby se teď liška vydala do vsi, na to není pomyšlení. Psi běhají celou noc, ve vsi je živo dlouho do noci a ráno už před svítáním. V létě tedy koná vřeštidlo dobré služby. Sojky, straky, různí pernatí dravci hnízdí ještě v létě a shánějí urputně proviant pro své dospívající potomstvo - neopovrhnou tedy zaječí pečení, kterou jim vřeštidlem nabízíme. V létě tedy pomocí vřeštidla zbaví se myslivec mnohého pernatého i srstnatého "přítele" ušlechtilé myslivosti.
Na lišku je v létě nejlépe s vřeštidlem jíti v noci. Noc je v létě vlastní saisonou loveckou pro lišku. Ve dne je zvěř i ptactvo opatrné, a proto liška raději vychází v noci, když všechno dá se snadněji obelstíti nebo ve spánku překvapiti, kdy lze se k mackovi na paše snadněji přišoulati a kdy v lese vůbec je ticho, že lze postřehnouti i nejnepatrnější šelest i jemné zachvění peří, způsobené ptákem, který se ve spaní pohnul. Měsíční letní noci hodí se k vábení starých lišek. Ve dne přiběhne nám na vřeštění liška mladá, která nemá ještě dostatek životních zkušeností a myslí si, že jistě musí býti macek v křoví, když tam vřeští. Ale tyto mladé dámy a pány musí myslivec stejně přívětivě přivítati, jako jejich velectěné rodiče. Nevychoval by si z nich v revíru také nic kalého.
Na podzim nastane lišce náhle velký nedostatek a vřeštidlo by tu konalo tedy dobré služby, kdyby lov nekazilo počasí. Nastanou deště, počasí mlhavé, lovu nepříznivé. V noci vůbec nelze jíti s vřeštidlem do lesa a ve dne je výsledek závislý na mnohých okolnostech. Promočí-li si liška kožich o mokré houštiny, uloží se někde pod smrček, a tu můžeme vábiti jako svatý, koncerty zrovna na vřeštidlo prováděti, lupič se nám z úkrytu nehne. Prší-li vytrvale, liška vůbec z brlohu nevyleze. Kdybychom i před samým brlohem vábili, marné volání!
Jakmile napadne sníh, umrzne a nastane pro všechnu zvěř doba citelného nedostatku, uložme vřeštidlo do skříně. Nebudeme ho potřebovati, až zase v březnu. Doba, která je zdrojem bídy a nedostatku vší ušlechtilé zvěři, je našemu lupiči dobrou žní. Tělesná slabost zvěře, hlad a bída, rozličné nemoci, následky fušerství špatných střelců o honech podzimních, všecky tyto okolnosti jsou lišce příznivy, že najde v lese vždycky to, co potřebuje.
V nejhorším případě doběhne si pro něco do vsi, neboť tam teď uléhají lidé záhy, zabední se v chalupách, a ostražití psi zakutí se buď do svých bud, nebo zalezou do teplých chlévů. V lese celý den není človíčka, liška si vybéře, co je jí po chuti, jak by tedy dala se zlákati vřeštidlem!
Nadlesní J. K. Lecha, Lovecký obzor č. 6, roč. X., 1907