Úvodník 8/2005

 

{mosimage}

00UVOD

Úvodník 

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,
v polovině června se v Krkonoších uskutečnil seminář o přezimovacích obůrkách pro spárkatou zvěř a o oblastech chovu zvěře. Akci věnujeme pozornost na následujících stránkách tohoto čísla časopisu. Na první pohled se může zdát, že jde o velmi specifickou problematiku, k níž nelze říci nic nového, neboť "vše již bylo vymyšleno a úspěšně vyzkoušeno". Proč se však tato lesnicko-myslivecká opatření prokazatelně snižující škody působené zvěří, resp. pozitivně ovlivňující hospodaření se zvěří, nedaří v našich honitbách využívat v širším měřítku?

Začněme popořadě - přezimovacími obůrkami. U nás byly zpravidla vždy budovány v režijních honitbách státních lesů. Dnes drtivou většinu z funkčních obůrek spravují Lesy České republiky, s. p., správy národních parků a Vojenské lesy a statky ČR, s. p. Je to pochopitelné. Stavba a provoz přezimovací obůrky vyžaduje nemalé finanční prostředky, a především dokonale zvládnutou péči o přezimující zvěř. Ruku na srdce - byly by schopni toto zajistit na stejné úrovni "běžní" majitelé a nájemci honiteb? Jen velmi obtížně, byť zkušenosti z Krkonoš, kde dvě obůrky obhospodařují myslivecká sdružení, naznačují, že i to je možné. Jde však spíše o výjimku. Logicky se tedy nabízí otázka, zda přezimovací obůrky nejsou v určitém slova smyslu slepou uličkou, neboť jejich většímu rozšíření brání především ekonomické, technické a personální možnosti nájemců honiteb. Do popředí by se měla dostat otázka těsnější spolupráce majitelů honiteb s nájemci při společném zakládání a spravování přezimovacích obůrek. Muselo by se však chtít. Často to totiž nejsou jen peníze, které brzdí různá opatření, byť by byla sebeprogresivnější. Možná ještě větší roli hraje motivace lidí, která podstatně ovlivňuje i oblasti chovu zvěře.

Principy zakládání a fungování oblastí chovu zvěře jsou dostatečně známé a není třeba je připomínat. Při různých příležitostech (na krkonošském semináři tomu také tak bylo) nostalgicky vzpomínáme na fungování oblastí chovu zvěře před r. 1990, obdivně pošilháváme po "hegerinzích" u našich rakouských a německých kolegů a nadáváme na současné poměry, zejména na zákon o myslivosti a jeho volný přístup k oblastem chovu zvěře. Současný zákon hovoří jasně: myslivci, chcete-li oblasti chovu zvěře, zakládejte je. Nikdo vám nebrání, nikdo vám nic nezakazuje. Je to váš zájem, konejte. Ale ono to v praxi nějak nefunguje ... Proč? Jestliže se kolikrát nedokáží domluvit na společném zájmu ani dvě sousední honitby, těžko asi můžeme očekávat, že se podaří dát dohromady dvacet honiteb, založit oblast chovu, prosadit jednotné principy jejího fungování a ty pak bezezbytku plnit. Mají tedy oblasti chovu (a tím i přezimovací obůrky, k nimž by prostřednictvím oblastí chovu mohla vést snazší cesta) budoucnost?

Mají, ale nejdříve je nutné vyřešit dva problémy v nás samých. V prvé řadě musíme skutečně chtít uvádět myšlenku širšího zavádění výše uvedených opatření v život a podřídit své zájmy zájmům společným. Současně se musíme zbavit způsobu myšlení z minulého režimu, že k tomu, aby se věci hnuly, je potřeba přikázat to občanům (myslivcům) zákonem. Dokud se neoprostíme od tohoto postoje, nebude se nic dařit. Cožpak neustále potřebujeme, aby nám někdo něco přikazoval? Nedokážeme se domluvit sami? Kde jsou naše vznešené proklamace o společných zájmech v otázce dobra zvěře a přírody?

Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře v minulosti prokázaly a stále prokazují své opodstatnění. Je na nás, zda potvrdíme skutečný zájem o jejich rozsáhlejší zavádění, nebo je dobrovolně zařadíme mezi zbožná přání s malou šancí na uskutečnění.