Staré zlaté časy
{mosimage}
00CASY
Staré zlaté časy
K 75. roku narození J. V. císaře Františka Josefa
V posledních dnech slavil císař František Josef svůj pět a sedmdesátý rok narození (*18. 8. 1830 - pozn. red.). 75 let! Kolik ran nelítostného osudu a jak málo radostí zároveň bylo panovníku během dlouhé doby této údělem! Cesta žití Jeho byla stlána jen trním a hložím, do něhož jen zřídka kdy probleskl slabý paprsek štěstí. A přece, dík pevnému zdraví, překonal všechny kruté rány, ač v soukromém životě Jeho stihaly Jej jedna za druhou, jedna bolestnější druhé; jako panovníku bylo mu po celá desítiletí a zvláště v dobách posledních zápoliti s vlnami politických zápletek, jež doléhaly na trůn ze všech končin říše.
Rakouskému myslivectvu naskýtá se zejména příležitost oslaviti narozeniny panovníkovy; vždyť slaví zároveň šedesátileté jubileum prvního myslivce říše.
Sotva 15 roků stár, dobyl si mladistvý arcikníže František Josef prvního úlomku v kamzičích revírech Solné Komory; jsa provázen svým lovčím Pichlerem, složil tehdy v horách prvního kamzíka. Honitba v Solné Komoře náležela tenkráte arciknížeti Františku Karlovi a Ludvíku a arcikníže František Josef často účastnil se tu honů na kamzíky. Od té doby zahořel láskou k ušlechtilé Lověně, ku zvěři a jejímu pěstování. Vzorný stav zvěře v revírech Jeho má co děkovati jedině svému vznešenému pěstiteli, jenž slaví dnes šedesátitileté jubileum myslivecké. Honba na kamzíky a vůbec honba ve vysokých horách přirostla našemu panovníku k srdci a každý z myslivců, jenž je zaujat pro honbu tuto, může si vzíti panovníka za vzor; naprosto skromný ve svých požadavcích životních, přísný vůči sobě samému, nehrozil se nikdy na honbě rozbouřených živlů přírodních, jimž nejednou mu bylo v horách čeliti. Ve sněhových vánicích nacházel na krátký čas odpočinek a zotavení ze starostí panovnických, aby posilněn vracel se zpět a znovu chopil se otěží vlády a pokračoval v práci Sisyphově - usmíření národů své mnohojazyčné říše.
Revíry kamzičí panovníkovy těší se jménu světovému. Jsou to zejména Eisenerz, Mürzzuschlag a Radmer. Při pouhém vyslovení jmen těch zaplesá mysl každého myslivce. Již po nastoupení trůnu věnoval panovník honitbám těmto obzvláštní péči, takže tu stav zvěře rok od roku utěšeně stoupal. To možno znamenati již z odstřelu v jednotlivých letech. Zvěře tetřeví je nejhojněji v revíru Neuberg-Mürzsteg, kdež ulovil panovník také prvního svého tetřeva. Rozmnožení stavu velkých ptáků možno viděti z následujících čísel: Z 10 velkých ptáků a 3 tetřívků v roce 1852 stoupl odstřel roku 1897 na 177 velkých ptáků a 49 tetřívků. Celkový odstřel od r. 1852 až do r. 1897 obnáší 2295 tetřevů a 561 tetřívků, z čehož ulovil panovník od r. 1852 - 1889, od kteréžto doby na honby tetřeví nechodí, 406 velkých ptáků a 43 tetřívků.
Až do r. 1889, resp. 1896, pokud je zjištěno, ulovil císař v Neubergu od r. 1852 - 1889 406 tetřevů, v Mürzstegu od r. 1854 - 1896 502 kusy vysoké a 407 kamzíků, v Eisenerzu od r. 1862 - 1896 180 kusů vysoké, 157 kamzíků a 6 srnců, v Solné Komoře od r. 1856 - 1896 561 vysoké, 1166 kamzíků a 9 srnců, celkem tedy 406 tetřevů, 1243 kusů vysoké, 1730 kamzíků a 15 srnců.
Nejraději dlí panovník v revírech Ebensee-Išl, jenž jest rozhodně nejkrásnější svými úchvatnými horskými partiemi. Jako každého léta, tak i letos tráví v tomto krásném alpském údolí svoji dobu zotavení a činí ještě podnes vycházky do hor, aby tu holdoval Lověně.
Ačkoli hlava panovníka již dávno zbělela a Jeho kdysi orlí oko poněkud zesláblo, je podnes ještě myslivcem od kosti a může býti vzorem každému lovci z hor. V myslivecké kazajce, jež přestála již mnohou bouři, s kulovnicí na rameně, poskytuje panovník obrázek myslivce na slovo vzatého.
Myslivecký svět slaví dny poslední jako svůj svátek, uznávaje vděčně veliké zásluhy panovníkovy o ušlechtilou Lověnu. Budiž za to velikému myslivci popřáno súčastniti se ještě mnoho let půvabů krásné Myslivosti. Všichni synové Hubertovi volají Jemu dnes staré a srdečné "Lovčí zdar!".
Česká myslivost, č. 9, roč. IX., 1905