Úvodník 9/2005

 

{mosimage}

00UVOD

Úvodník

Doc. RNDr. Jiří Lamka, CSc.

Vážení čtenáři,
pouze před několika týdny jsme světu fandícímu trofejím a soutěžím o body CIC opět dokázali, že stále patříme mezi evropskou a světovou extratřídu. Obecně takový výsledek snad ani nepřekvapil: to, co jsme již velmi dobře uměli dříve, jsme potvrdili i v současnosti. 

Však také chlouby na toto téma bylo publikováno více než dost. V době, kdy dorůstaly výstavní trofeje, jsme se však jako myslivci nově stali také přeborníky v úplně jiné "takymyslivecké disciplíně". Pro zjednodušení ji můžeme nazvat "trávením těch druhů zvěře, které se nám nehodí do honiteb". Trávíme predátory "ohrožující" zvěř (producenta zvěřiny a trofejí), příp. nám jinak znepříjemňující život. To samozřejmě již bez vychloubání. Tuto "módu" jsme okoukali v zahraničí, rychle si ji osvojili a nyní jsme v nové "disciplíně" rovněž "účastníky světové extraligy". Jako myslivci, kteří jediní máme "logický" důvod jedy zneužívat, čímž jsme zákonitě v epicentru problému, ale zároveň zodpovídáme i za navazující souvislosti. Nejenže protizákonně trávíme ve velkém rozsahu zvěř - trávením jsou současně postihovány i další druhy volně žijících živočichů (a mnohdy velmi vzácných). A to ještě stále není výčet "úspěchů" úplný. Některé zneužitelné jedy jsme naučili znát i nemysliveckou veřejnost, takže dnes jsou jimi tráveni např. psi a ptactvo často přímo v lidských sídlech. Odpovědnost za zmíněné souvislosti, ale i za problém jako celek si nemíníme připustit, nebo nám je, i přes protizákonnost, lhostejná. Trofej a zvěřina, obojí provázané zážitkem z lovu, jsou nadále jedinými modlami mnohých lovců, ale i "myslivců". A ti se "starají, aby jediných a pro ně zároveň jedinečných mysliveckých požitků" neubývalo.

Předchozí odstavec obsahuje úmyslně mnoho slov a slovních spojení v uvozovkách. Chtěl jsem jimi zvýraznit především absurditu jejich obsahu. V posledních přibližně pěti letech jsme se v této oblasti aktivit bohužel vydali směrem, který nám nutně nemohl přinést nic dobrého. Vždyť se zneužíváním, či dokonce využíváním jedů (např. fosfidu zinku, strychninu) máme historické zkušenosti - jejich aplikace nikdy nevedla ke kýženému cíli, spíše naopak. Současně jsme se vypravili směrem, díky němuž musíme být nezbytně solí v očích ochránců přírody a nemyslivecké veřejnosti. Je to zákonité - nemyslivecká veřejnost má úplně jiné představy o tom, jak v oblastech překrývajících společné zájmy hospodařit se zvěří, a zvláště citlivě hodnotí případy dotýkající se přímo jí (např. otravy vzácných dravců, psů v sídlištích apod.). Podle mého poznání stojí za zneužíváním jedů námi myslivci snaha získat osobní profit za každou cenu. Je to projev naší arogance i netolerance k jiným než mysliveckým zájmům a v neposlední řadě také odborné neprozřetelnosti příslušných úřadů. Ta ale již stojí mimo myslivce. Vše výše zmíněné se nám jednoznačně negativně vrací v postojích nemysliveckých subjektů. S takovými názory se však principiálně vyrovnáváme pocitem vlastní síly (kdekdo z vlivných je lovec či myslivec, tedy duše spřízněná, takže to přece lehce "ustojíme") a vnitřní ukřivděnosti (stačí si přečíst myslivecká periodika).

V textu týkajícím se myslivecké veřejnosti úmyslně užívám prvního pádu množného čísla, tedy my (rozuměj myslivci). Proč, když současně velmi dobře vím, že travičské praktiky nejsou vlastní převážné většině z nás? Chci tím hlavně poukázat na široký rozsah současného zneužívání jedů, což díky svým četným kontaktům s našimi nejrůznějšími chovateli zvěře zaznamenávám. Je až neuvěřitelné, kdo a jakými "výsledky" zneužívání jedů se chlubí. Ze začátku (přibližně před třemi až čtyřmi lety) se o trávení mluvilo jen potichu, opatrně. Nyní se někteří se svými "úspěchy" již bez ostychu chlubí. Čím argumentují a jak se ospravedlňují? Nízkými stavy zvláště drobné zvěře ve volné přírodě, a tím i jejími špatnými výřady. Náročnou odchovatelností a malou slovitelností krotce chované drobné zvěře. "Nezbytností změnit dnešní nerovnováhu mezi škodnou a užitkovou" zvěří apod. Ano, to je z velké části nepříznivá česká realita, nicméně realitou je také odsouzeníhodný způsob její nápravy. Značně pochybná (ale také reálná) je motivace s tím spojená. Podpora druhové pestrosti živočichů či zvěře v ní zcela určitě chybí.

Z počátku příprav tohoto tématu pro Svět myslivosti jsem krátce zvažoval otázku, zda je vůbec dobré otevírat jej a zpřístupnit informace k celé problematice. Moje rozhodování však nakonec nebylo nijak dlouhé a komplikované. Když jsem vzal v úvahu současný stav problému a trendy, které jej u nás provázejí, a zároveň si připomněl, s jakým předsevzetím jsem kdysi vstupoval do redakční rady Světa myslivosti, nebylo co řešit. Existuje totiž asi jen velmi málo tak aktuálních a doširoka zasahujících problémů, jakým je zneužívání jedů v současných českých honitbách, resp. myslivosti. K mému rozhodování napomohl mj. i kontakt s jedním ze znalců popisované problematiky, který dostupnost nejčastěji zneužívaných jedů agrochemického typu vyhodnotil jako absolutní, a to s poukazem na skutečnost, že "každý druhý agronom v tomto státě je myslivec". Také na základě těchto reakcí (a nejen jich) lze konstatovat, že kdo chtěl trávit, v současnosti tráví či se na něco takového chystá, tak doposud měl a má k této činnosti zatím velmi dobré výchozí podmínky. Jestliže sám takové praktiky odsuzuji, co proti nim mohu udělat? Uvést celý problém do centra pozornosti formou hlavního tématu Světa myslivosti, zpřístupnit čtenářům veškeré dostupné informace, a dát tak všem podobně smýšlejícím jako já možnost podílet se na protiopatřeních. Ta mohou být nejrůznějšího typu počínaje nastartováním další odborné diskuse na různých úrovních (ministerstva, ostatní úřady, myslivecká veřejnost apod.), přes vyprovokování oficiálních mysliveckých postojů k problematice směrem do vlastních řad i k nemyslivcům a až třeba po kohokoliv ze čtenářů Světa myslivosti, jenž se v přírodě setká s podezřelými návnadami, otrávenými predátory a díky informacím z tohoto čísla časopisu pomůže na trávení poukázat.

U nemyslivecké veřejnosti nemáme v současnosti z mnoha důvodů vysoký kredit, přičemž zneužívání jedů k trávení živočichů tomuto stavu jen silně napomáhá. Nechce se mi však věřit, že bychom všichni smýšleli stejně a ignorováním problému chtěli tento neutěšený stav podporovat, nebo v něm hrát dokonce aktivnější roli. Mlčení k uvedenému problému již bylo dost, je na čase se s ním vyrovnat. Pokud nám není celá záležitost lhostejná, nechť se toto číslo Světa myslivosti stane prvním, myslivecky interním impulzem k nápravě alespoň části toho, co v souvislosti s trávením zvěře nyní prožíváme.