Volby 2006: už víte, komu dáte hlas?

 

{mosimage}

00ANK

Volby 2006: už víte, komu dáte hlas?

 

Letošní rok je v naší republice tzv. velkým volebním rokem – budeme vybírat zástupce do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR i do zastupitelstev měst a obcí. Nejvíce na očích jsou volby do Poslanecké sněmovny – z médií je patrné, že volební kampaň se již rozběhla na plné obrátky. Naše redakce se rozhodla zeptat se zástupců vybraných politických stran na jejich názory na myslivost a související problematiku.

Ve spolupráci s redakční radou jsme připravili 16 otázek, které jsme zaslali všem současným parlamentním stranám (Občanská demokratická strana, Česká strana sociálně demokratická, Křesťanská a demokratická unie - Čs. strana lidová, Komunistická strana Čech a Moravy a Unie svobody - Demokratická unie) a rovněž Straně zelených. V následujícím textu přinášíme prvních osm odpovědí zástupců jednotlivých stran. Druhou polovinu zveřejníme v příštím čísle časopisu. Věříme, že tímto malým průvodcem názory zástupců našich politických stran přiblížíme pohled jejich představitelů na myslivost a čtenářům snad trochu usnadníme přemítání nad tím, koho volit.

Na naše dotazy odpovídali: ing. Jiří Papež, ODS (člen Podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR /dále jen podvýbor pro myslivost/ a stínový ministr zemědělství ODS), ing. Karel Kratochvíle, ČSSD (člen podvýboru pro myslivost), ing. Jan Grůza, KDU-ČSL (člen podvýboru pro myslivost), JUDr.  Zuzka Bebarová-Rujbrová, KSČM (členka podvýboru pro myslivost), RNDr. František Pelc, US-DEU (člen Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Par-lamentu ČR) a Tomáš Havlíček, SZ (vedoucí sekce pro krajinu).

1. Co si představujete pod pojmem myslivost?

ODS: Mnohdy nedoceněnou dobrovolnou aktivitu mnoha lidí, kteří milují přírodu a pomáhají udržet ekologickou rovnováhu v kulturní krajině. Co se týká definice, ztotožňuji se v podstatě s obsahem pojmu, jak je definován v § 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

ČSSD: Pod pojmem myslivost si představuji zejména činnost nebo soubor činností směřujících k obhospodařování volně žijící zvěře a k udržování a rozvíjení mysliveckých tradic.

KDU–ČSL: Pod pojmem myslivost vnímáme veškerou činnost spojenou s chovem volně žijících druhů zvěře v našem státě, ať jde o přikrmování, sčítání, veterinární ochranu či lov zvěře. S pojmem myslivost je také neoddělitelně spojena práce kynologů a jejich loveckých plemen psů v terénu, činnost různých kynologických organizací, výstavy psů, sokolnictví a rovněž různé druhy kulturních tradic - plesy, zábavy, soutěže, poslední leče atd. Mnohde jsou myslivci jedinými nositeli společenského života na vesnicích.

KSČM: Společensky prospěšnou a historicky tradiční aktivitu zájmových sdružení i jednotlivců, přispívající k zachování přírodní rovnováhy. Práci, koníček i radost ze společnosti lidí stejných zájmů.

US–DEU: Rozumně stanovené lovecké a ochranářské obhospodařování populací vybraných druhů živočichů.

SZ: Zájmovou a hospodářskou činnost, spočívající ve výkonu práva myslivosti podle zákona o myslivosti. Soustavnou práci obětavých místních lidí za účelem péče o zvěř, o její ochranu a lov. Také péči o krajinu, udržování mysliveckých tradic a spolkového života na venkově, lovecké střelectví a kynologii. Subjekty zabývající se myslivostí jsou v současné době hlavním regulátorem populací zvěře. Myslivost je ale také občas prazvláštní způsob loveckých radovánek některých ekonomických a politických špiček.

2. Co přináší myslivost společnosti?

ODS: Myslivost je, zvláště na venkově, spojena se spolkovou činností a je často jediným nositelem společenského života. Kromě využití volného času desetitisíců našich občanů představuje myslivost důležitou odbornost, která umožňuje legislativně čistým způsobem řešit složitou problematiku rovnováhy mezi potřebami zvěře (živočišné druhy podle mysliveckého zákona) a požadavky vlastníků (uživatelů) lesních a zemědělských pozemků v kulturní krajině. Myslivost má nezastupitelnou roli v péči o volně žijící živočichy.

ČSSD: Otázka přínosu myslivosti pro společnost souvisí s vymezením pojmu. Mělo by jít především o udržování rovnováhy ekosystému obhospodařováním zvěře. Další přínosy jsou nepochybně v oblasti kulturní či volnočasové, jako prevence nežádoucích společenských jevů.

KDU–ČSL: Je nutné říci, že díky myslivosti zůstala v našem státě zachována druhová rozmanitost volně žijící zvěře na úrovni, kterou nám závidí mnozí lovečtí hosté ze zahraničí. Díky poctivé práci myslivců tak můžeme na venkově ještě dnes zahlédnout zajíce, bažanta, srnčí zvěř, ale i jelena či divočáka. V kulturní české krajině bez přirozených predátorů působí myslivci jako přirození ochránci, ale i jako regulátoři početních stavů zvěře.

KSČM: Snížení škod na lesních a polních porostech, pomoc při ochraně ohrožených druhů zvěře, kvalitní zvěřinu, pomoc při mimoškolní výchově dětí. Na venkově jsou myslivci vedle hasičů často jedinými organizátory společenského života.

US–DEU: Na venkově to je určitě stabilizační prvek občanské společnosti.

SZ: Podílí se na péči o krajinu tím, že hospodaří s volně žijící zvěří, reguluje její stavy a podílí se na produkci zvěřiny. Udržuje myslivecké tradice jako součást kulturního bohatství národa. Také ale způsobuje rozsáhlé škody na lesních a zemědělských porostech i chráněných druzích živočichů. Bohužel i několik mrtvých a raněných občanů ročně.

3. Souhlasíte s názorem, že myslivost je kulturním dědictvím?

ODS: Ano, myslivost a dříve lovectví patřily a patří ke kulturní výbavě a kulturnímu dědictví naší společnosti. Myslivost je pokračovatelkou tradic a národního kulturního dědictví. Všimli jste si, jak jsou mezi kulturními památkami naší historie vysoce zastoupeny motivy lovu a myslivosti? Motivy válečné, náboženské a lovecké jsou nejčastější. Myslivost se stala zdrojem inspirace v mnoha uměleckých oborech.

ČSSD: Myslivost je nepochybně neoddělitelnou a důležitou součástí našeho kulturního dědictví.

KDU–ČSL: V krásné české kotlině patří myslivost bezesporu k nejstaršímu a nejzachovalejšímu kulturnímu dědictví našich předků. Stačí jen projít některé z loveckých zámečků a zhlédnout vystavené sbírky trofejí. Také co se týče obor a bažantnic patří ČR ke státům s nejstarší tradicí. Myslím, že nikde v Evropě nezůstaly zachovány tradice spojené s lovem zvěře tak jako u nás. Lovecké signály, výřad, poslední leč, myslivecký soud, pasování - to vše dokazuje bohatost tohoto kulturního dědictví.

KSČM: Samozřejmě!

US–DEU: Ne. Možná některé prvky, ale ty byly překryty komunistickým balastem o myslivosti jako součásti zemědělské a živočišné velkovýroby ...

SZ: Ano, ale neznamená to, že by se neměla vyvíjet a přizpůsobovat vývoji krajiny, ekosystémů a společenskému vývoji. V současné době je to dědictví těžce poničené desetiletími socialismu.

4. Jak hodnotíte současný zákon o myslivosti?

ODS: Poslanecký návrh zákona o myslivosti, který byl v r. 2001 předložen do Parlamentu ČR k projednání, byl velmi nevyvážený. Z návrhu byla příliš patrná snaha prezentovat myslivce především jako pečovatele o volně žijící zvěř a tudíž jako společenskou skupinu vhodnou zvláštního zřetele v konfrontaci se zájmy jiných skupin společnosti. Ze zákona vytržené části se pak staly zdrojem ostré mediální kampaně proti myslivcům. Ve svých důsledcích takto koncipovaný návrh zákona myslivce poškodil. Následnou podobu zákona schválenou ve znění pozměňovacích návrhů Senátu, představující dnešní stav zákona, pokládám za kompromis všech ve sporech zúčastněných stran (myslivci, vlastníci pozemků, ochranáři). V zákoně jsou ale části, které by se měly modernizovat.

ČSSD: Přijetí zákona o myslivosti bylo nutností vzhledem ke končící době platnosti nájemních smluv na honitby. Je nepochybné, že se časová tíseň při jeho přijímání projevila v některých dílčích nedostatcích. Zákon však nepovažuji za vysloveně „nekvalitní“.

KDU–ČSL: Myslivecký zákon vznikl jako poslanecká iniciativa několika poslanců. Patřil jsem k nim i já. Myslím si, že se podařilo prosadit do zákona maximum možného. Ne-vyvarovali jsme se však několika věcných chyb při přijímání zákona. Nepodařilo se nám např. lépe ošetřit náhrady škod způsobených zvěří na lese či polních kulturách. Je třeba rovněž lépe vyřešit ručení členů honebního společenstva za závazky honebního společenstva. Domnívám se proto, že v dalším volebním období bude potřeba zákon o myslivosti novelizovat.

KSČM: Jako myslivkyně k němu mám celou řadu výhrad. Jako poslankyně však vím, že pokud by nebyl schválen tento kompromis, nebyl by v době, kdy končily nájmy honiteb, zákon žádný.

US–DEU: Celkem přijatelný kompromis. Je v něm však podceněno privátní vlastnictví pozemků.

SZ: Jako špatný – složitý, zastaralý, zjevně poškozující zájmy vlastníků pozemků a porostů na nich. Zákon rovněž postrádá účinné prvky, které by vynutily od uživatelů honiteb dosažení únosných stavů spárkaté zvěře. Považujeme za problematické, že mezi zvěř řadí i mnohé chráněné druhy.

5. Jaká má být úloha státní správy v myslivosti?

ODS: Vyrovnaně by měly být uplatňovány zákonné nástroje motivační, kontrolní i represivní. Je třeba hájit nejen potřeby zvěře, ale především oprávněné zájmy vlastníků pozemků a zemědělských a lesních hospodářů. Je nutné, aby myslivost byla odbornou činností s důsledným dodržením všech stanovených legislativních norem. Samostatnou otázkou je, jak dalece poznamenala nepříliš podařená reforma veřejné správy kvalitu výkonu státní správy na obecních úřadech s rozšířenou působností, při nedostatku zkušených úředníků, a jakou roli tam při rozhodování hrají tzv. „známosti“.

ČSSD: Otázka úlohy státní správy myslivosti by k zodpovězení vyžadovala značný rozsah. Zcela zjednodušeně lze říci, že její úloha je především kontrolní a regulující.

KDU–ČSL: Státní správa by měla vykonávat dozor nad řádným dodržováním zákona o myslivosti, a to jak při tvorbě a registraci honebních společenstev, tak při dalších činnostech, které se týkají chovu, řádné péče o zvěř, dodržování plánovaných stavů zvěře, lovu, odchytu, vypouštění zvěře do honiteb, hygienického stavu zvěře atd.

KSČM: Výrazně vyšší než dosud. Účinnost zákona o myslivosti bohužel narazila na probíhající reformu státní správy, přičemž rozdělení kompetencí bývalých okresních úřadů rozdrobilo státní správu v oblasti myslivosti. Řada nových úředníků se ještě nenaučila využívat ani ty možností, které jim legislativa ve vztahu k myslivosti dává.

US–DEU: Ve výhledu by měla být více provázána s ochranou přírody a správy lesa.

SZ: Měla by jednat aktivně, nezávisle a objektivně s ohledem na právní předpisy s cílem dosažení a udržování vyvážených stavů zvěře v přírodě vzhledem k ostatním prvkům ekosystémů i chráněným druhům a vzhledem ke škodám působeným zvěří při hospodářských aktivitách v krajině.

6. Jsou současné pravomoci státní správy dostatečné k tomu, aby stát mohl prostřednictvím jejích orgánů reálně ovlivňovat hospodaření se zvěří coby deklarovaným přírodním bohatstvím?

ODS: Stát musí deklarovat své zájmy a vytvořit prostor pro jejich plnění. Bez těchto kroků nemá posilování kompetencí státní správy význam. Vše důležité, ať v pozitivním či v negativním slova smyslu, závisí na osobnostech. A to nejen na úrovni státní správy, ale i v jednotlivých mysliveckých sdruženích, u nájemců honiteb a ve společnosti obecně. Tam, kde je silná morální autorita na postu úředníka státní správy, je i větší pravděpodobnost, že myslivost v dané oblasti je v pořádku. Jinde jsou zase vůdčí autority přímo v mysliveckých sdruženích a je to opět dobré pro úroveň myslivosti a tedy i pro vlastníky a hospodáře. Pravomoci státu samy o sobě však nezmůžou nic.

ČSSD: Podle mého názoru jsou současné pravomoci orgánů státní správy v oblasti myslivosti dostatečné. Jinou otázkou je jejich naplňování.

KDU–ČSL: Domnívám se, že současný zákon umožňuje státní správě dostatečně ovlivňovat jak stavy zvěře, tak určitou regulací bránit přemnožení některých druhů zvěře, aby nedocházelo k vzniku škod na lesních či polních kulturách. Jediným problémem jsou v této chvíli vysoké stavy černé zvěře. Musíme se zamyslet nad změnou příslušných zákonných předpisů, které stanovují povolené způsoby lovu tak, abychom dali myslivcům do rukou nástroj k dosažení účinnější regulace přemnožených stavů prasete divokého v některých oblastech.

KSČM: Nejsou. Navíc v jednotlivostech zaniká celek (např. při vytváření oblastí chovu zvěře). Dovedu si představit, že by honitby (výměry, hranice) stanovil stát podle přírodních podmínek a zájmu na zachování konkrétních druhů zvěře a určil by pravidla jejich užívání, včetně maximální výše nájemného pro ty, které nebudou užívány vlastníky.

US–DEU: Pravomoci jsou dostatečné, horizontální provázanost správy v různých úsecích životního prostředí ne.

SZ: Současné pravomoci jsou dostatečné k tomu, aby státní správa mohla ovlivňovat hospodaření se zvěří, pokud dostane podnět od vlastníka pozemků, resp. držitele honitby či uživatele honitby. Rozhodně však nejsou dostatečné k tomu, aby musela a mohla konat z vlastní iniciativy, a to ani v případě, že neúnosné škody působené zvěří včetně stupně ovlivňování ekosystémů jsou zcela zjevné. Pravomoci jsou dostatečné, ale jejich využití a prosazování nevyhovující.

7. Jakému způsobu nájemného v honitbách ve vlastnictví státu dáváte přednost: regulovanému, nebo volnému (dražby honiteb)?

ODS: Stát by měl využít v maximální míře možnosti dané poptávkou, ale současně za použití účinných kontrolních mechanismů smluvně ošetřit to, aby se v pronajatých honitbách hospodařilo podle dohodnutých pravidel. Dražby honiteb určitě nejsou jediným řešením, neboť nadsazené ceny jsou často spekulativní a vůbec nedávají záruku řádného mysliveckého hospodaření.

ČSSD: Otázka regulace nájemného ve státních honitbách je poměrně složitá. Pokud však uznáme, že myslivost plní i společenské funkce, dojdeme k závěru, že by ji měl stát podporovat - např. regulací výše nájemného ve státních honitbách.

KDU–ČSL: Myslím, že v této chvíli již nelze měnit volný způsob pronájmů honiteb, nastartovaný po účinnosti zákona o myslivosti. Konstatuji to i s tím vědomím, že volný pronájem honiteb v řadě případů vyloučil z okruhu uchazečů desítky poctivých myslivců jen proto, že nemohli cenově konkurovat vyšší nabídce ekonomicky silnějších jednotlivců či společností. Jestliže jsme do zákona jako jeden z podstatných rysů vložili myšlenku, že jsou to vlastníci, kdo vytváří honební společenstva a rozhoduje také o tom, jakým způsobem budou v honitbě myslivecky hospodařit, lze jen stěží uvažovat o možnosti omezení jejich vlastnického práva nějakým způsobem regulace, např. nájmů. Jsem si vědom i toho, že značnou část honiteb obhospodařují v zastoupení státu Lesy České republiky, s. p., ale ani v tom případě není možné přemýšlet o jakémkoliv způsobu regulace. Stát má zájem, aby LČR hospodařily se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře a regulace nájmů by samozřejmě způsobila snížení výnosů LČR. LČR musí mít možnost chovat se tržně. A to nechci rozvádět i další možnost vytváření korupčního prostředí, které je vždy spojeno s regulacemi.

KSČM: S plným vědomím toho, že myslivost je v současných společenských podmínkách stále více přístupná jen těm, kteří na to mají, preferuji regulované nájemné. Bude-li více rozhodovat plán mysliveckého hospodaření než finanční možnosti zájemce, lze spíše předpokládat, že k užívání honiteb se spíše než „sběrači trofejí“ dostanou lidé, kteří jsou ochotní dlouhodobě a cíleně uplatňovat komplexní péči o volně žijící zvěř.

US–DEU: Regulovanému s transparentně stanovenými podmínkami, protože stát si drží pozemky, aby pro něj plnily co nejširší spektrum funkcí. V opačném případě by byla relevantní privatizace.

SZ: Žádnému. Pronájmy alespoň ucelených lesních honiteb v majetku státu musí být zrušeny, myslivost v nich zprofesionalizována a správcům státních lesů musí být stanoveny striktní ukazatele směřující k urychlenému dosažení vyvážených stavů zvěře. Dražby honiteb v žádném případě. Subjekty, které získají honitby v dražbě, nikdy nebudou radikálně snižovat stavy zvěře. To se dnes po více než deseti letech pronajímání formou dražby jednoznačně ukázalo. Jednoduše proto, že skutečně únosné stavy budou nízké, nevyužitelné k poplatkovému lovu a neumožňující snadno dosažitelný lovecký zážitek. Samozřejmě se sníží i produkce zvěřiny, což je ale nejmenší problém, snadno řešitelný oborním a farmovým chovem.

8. Mají zůstat významné státní honitby a obory s historickou tradicí v ČR ve správě státu, nebo jste pro jejich pronájem?

ODS: Významné honitby a obory by měly zůstat ve správě státu jako součást jeho kulturního bohatství. Je třeba si uvědomit, že v těch nejvýznamnějších mysliveckých zařízeních již nejde zdaleka jen o zvěř. Je to často prostor, kde se snoubí hodnoty kulturně-historické a přírodovědné. Jsou to takřka pravidelně modelová území pro zachování genofondu vzácných či význačných populací zvěře, záruka zachování tradic myslivosti jako důležité reprezentační a společenské mezinárodní hodnoty. Reprezentační honitby pro potřebu státní reprezentace je vhodné ponechat ve správě státu.

ČSSD: Jsem toho názoru, že pokud je stát schopen kvalitním způsobem zajistit pro-střednictvím jím řízených subjektů výkon práva myslivosti, měl by si i nadále ponechávat některé honitby ve své správě.

KDU–ČSL: Když jsem pracoval ve funkci předsedy dozorčí rady LČR, vedli jsme několikrát diskusi o minimalizaci počtu honiteb, které si lesní správy či lesní závody ponechávají ve vlastní režii. Nicméně jsem přesvědčen, že skutečně nejvýznamnější honitby či obory s dlouhou a bohatou historickou tradicí by i nadále měly zůstat ve správě státu, resp. LČR. Důvodů je několik. Je to především potřeba zachovat vysokou úroveň těchto zařízení pro potřeby reprezentace státu, kterou bez patřičných kompenzací nelze požadovat po soukromém subjektu. Nedovedu si představit, že by např. židlochovické obory včetně zámku spravoval a jen tak “ze svého” udržoval soukromý subjekt.

KSČM: Netvrdím, že pouze stát je nutně vždy nejlepším hospodářem. Ale pokud by se mělo uvažovat o pronájmu, je na státu, aby stanovil jednoznačná smluvní pravidla, která by zajistila, že si historické tradice těchto honiteb a obor budou moci připomínat ještě další generace.

US–DEU: Obojí je možné. Záleží na tom, co na nich chceme dělat a za jakých podmínek.

SZ: Rozhodně ve správě státu a jím zaměstnaných profesionálních myslivců.