Rys ostrovid v Evropě

 

{mosimage}

00OCHR

Rys ostrovid v Evropě

RNDr. Petr Koubek, CSc., Ing. Jaroslav Červený, CSc.

Rys ostrovid (Lynx lynx) obývá lesní biotopy téměř celé Eurasie. Není proto divu, že na tak rozsáhlém území můžeme rozlišit osm poddruhů, z nichž tři žijí v Evropě (L. l. lynx ve Skandinávii, L. l. carpaticus v Karpatech, L. l. martinoi na Balkáně). Zbývající poddruhy se vyskytují na Kavkazu (L. l. dinniki), ve střední Asii (L. l. isbellinus), na Altaji (L. l. wardi), v Sajanech (L. l. kozlovi), na východní Sibiři (L. l. wrangeli) a na Dálném východě (L. l. stroganovi). Aby byla informace o rodu rys (Lynx) úplná, musíme také uvést, že ve Španělsku žije příbuzný druh - rys pardálový (L. pardinus) a v Severní Americe další dva druhy - rys červený (Lynx rufus) a rys kanadský (Lynx canadensis). Z uvedených druhů je na tom nejhůře rys pardálový, jehož početnost neustále klesá. To jej řadí mezi kriticky ohrožené druhy.

Nepříznivý vývoj početností rysa ostrovida v Evropě a sílící tlak na jeho ochranu byl hlavní příčinou toho, že se rys stal po všech stránkách velmi sledovaným druhem. Podobně jako pro ostatní velké šelmy se ve všech státech jeho výskytu zpracovávají tzv. managementové plány jeho ochrany. Tomu ovšem předchází intenzivní sběr dat, především o výskytu rysa, početnosti a příčinách jejího kolísání, složení potravy, výši škod na hospodářském zvířectvu a také o možnostech soužití s člověkem a názorech obyvatel na šíření rysa. Poznatky získané v jednotlivých evropských státech se sumarizují a slouží jako podklad pro zpracování „Statutu a ochrany rysa ostrovida v Evropě“. Poslední takové zpracování proběhlo na začátku tisíciletí a bylo publikováno v r. 2001 (www.kora.unibe.ch).

Původní souvislý areál rozšíření rysa ostrovida je díky intenzivnímu pronásledování člověkem na mnoha místech ostrůvkovitý. To se týká především západní hranice areálu. Musíme však připomenout, že mnohé z těchto „ostrůvků“ jsou na mapě rozšíření jen díky rozsáhlým reintrodukčním projektům.

Podle kvalifikovaných odhadů žilo v Evropě (s výjimkou ruské části, odkud chybí věrohodné údaje) asi 8200 rysů. Nejpočetnější a také nejstabilnější byla původní (autochtonní) skandinávská populace, kde žilo 2800 rysů. V karpatské části Evropy žilo asi 2800 rysů a v Pobaltí asi 2000 rysů. Rysi z těchto tří oblastí představovali základ rysí populace v Evropě. Velmi malá původní populace rysa se udržovala také na Balkánském poloostrově (asi 80 jedinců, ale chyběly o ní věrohodné údaje z Řecka, Bulharska a Makedonie). Velmi důležité, avšak méně početné, jsou populace vzniklé reintrodukcí. K nim patří dinárská populace (130 jedinců), alpská populace (120 jedinců), středoevropská populace (75 jedinců) a dvě menší populace žijící ve francouzských pohořích Jura a Vogézy (100 jedinců). Aby byl výčet rysích populací v Evropě úplný, musíme se také zmínit o malých, zcela izolovaných ostrůvcích výskytu, kde žilo zpravidla méně než 10 jedinců. K nim patří např. Jeseníky, Labské pískovce, Kampionský park (Itálie), Černý les a Harz (Německo) nebo západní Srbsko (viz mapa). Tyto populace jsou bohužel velmi zranitelné a mají jen lokální význam.

Na většině území, kde se rys ostrovid vyskytuje, je chráněn podle legislativy jednotlivých států. Výjimku tvoří jen Norsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Litva, Slovinsko a Rumunsko, kde je v současné době lov rysa povolen. V letech 1996-2001 činil průměrný roční úlovek 560 jedinců. Nejvíce rysů - 300 - bylo uloveno ve Skandinávii, za níž následuje Pobaltí (200), Rumunsko (50) a Slovinsko (10 jedinců). Tam, kde byl lov rysa povolen, musela žít populace se znaky vykazujícími početní nárůst nebo expanzi. Lov nikdy nesměl být příčinou poklesu početnosti ani zastavení šíření.

Podle zpráv vypracovaných v jednotlivých státech byl na počátku tisíciletí nejčastější příčinou poklesu početnosti rysů nelegální odstřel a odchyt. Za úbytkem rysů stály často také radikální změny lesních biotopů způsobené masivní těžbou, rozvoj infrastruktury, zejména výstavba rychlostních komunikací, neregulovaná turistika, ale také nedostatečná potravní nabídka či potravní konkurence jiných druhů velkých šelem.

O tom, jaká je současná situace evropské populace rysa ostrovida, můžeme jen spekulovat. Zatím nám chybí přesné údaje o vývoji v jednotlivých oblastech, nicméně informace, které přicházejí, nejsou příliš optimistické. Snad jen s výjimkou skandinávské populace, která stále vykazuje znaky stability a zdá se, že ani každoroční odstřel nemá vliv na její rozvoj. To již nelze říci o ostatních populacích. Významný po-kles početnosti zaznamenáváme v karpatské populaci (např. na Slovensku). S velkými problémy se setkáváme téměř u všech populací vzniklých reintrodukcí (snad s výjimkou slovinské). Nejhorší vývoj můžeme sledovat v česko - bavorské populaci, ale také populacích žijících ve Francii, Švýcarsku a Německu. Ne-celých pět let u nás stačilo na to, aby zmizely životaschopné po-pulace v Jeseníkách a Labských pískovcích. Je zřejmé, že stabilizovat evropskou populaci rysa ostrovida se zatím příliš nedaří. Platí to zejména o oblastech, kde byl rys v minulosti vyhuben a díky nákladným projektům vrácen. Jeho návrat však provázejí komplikace, k jejichž odstranění by měla přispět mimo jiné také seriózní mezinárodní spolupráce.