Úvodník

 

{mosimage}

00UVOD

Úvodník

Ludvík Kunc

Vážení čtenáři,

v časopise Sedmá generace č. 2/2005 vyšel rozhovor Dagmar Smolíkové s Luďkem Králíčkem, vedoucím oddělení myslivosti, střelectví a ekologie Českomoravské myslivecké jednoty. Rozhovor má název „Musíme mít nastavené určité principy regulace“ - a právě to mne zaujalo. Musím reagovat, protože rysů u nás nepřibývá, spíše ubývá.

Jsem si dobře vědom společenského významu myslivosti, která má zajisté velký podíl na ochraně mnoha živočichů včetně našich velkých šelem. U nás nebyla myslivost nikdy chápána tak jako v západních státech - jen jako sport či zabíjení zvěře, ale měla vždy svůj ochranářský aspekt. Mezi myslivci mám mnoho dlouholetých přátel. Nemohu být proto podezírán z nepřejícnosti či zatracování mysliveckých společností. Nezpochybňuji jejich zásluhy o chov a ochranu mnoha druhů zvěře.

Cituji však s výhradou výrok Luďka Králíčka: „Nechci trestat rysa. Pro většinu ekologů a sdružení různých ochránců přírody se predátoři dostávají do ranku jakési posvátné krávy. My chceme - a v minulosti to tak bylo - aby každá zvěř, která se loví, byla nějakým způsobem využitelná. Využitelný je i rys. Můžeme z něj získat kožešinu, kterou použijeme namísto látky vyrobené technologií, jež znečišťuje životní prostředí. Nechci rysa vyhubit, chci ho jen využívat jako všechny ostatní živočichy.“ Tento pohled považuji nejen za problematický, ale přímo za zcestný. Chybí již jen doporučení konzumovat rysí jádro. Ostatně - podle zkušeností preparátorů – jde prý o jedno z nejkvalitnějších mas. Jezme tedy rysa?!

Citovaná „posvátnost“ vyplývá z malého počtu rysů. Je jich totiž nesrovnatelně méně než např. srnců. Je tedy logické, že rysi musí být chráněni.

Luděk Králíček dále uvádí: „Nechceme rysa pronásledovat celý rok a po celé zemi. Chceme jasně vytyčit lokality, třeba i rozsáhlé, kde bude rys požívat stoprocentní ochrany jedenáct měsíců, a jeden měsíc se bude moci lovit. Jakmile se vytvoří prohibiční opatření, dochází ke kriminalitě. Jakmile ale dochází k pytláctví legálně lovitelných druhů, myslivci mají sami daleko větší snahu pytláka usvědčit."

Dnešní realita je taková, že rysů ostrovidů na celém území ČR ubylo. Rys téměř chybí v Hrubém Jeseníku a Labských pískovcích; na Šumavě je patrný značný úbytek jeho početních stavů. Příčinou nemusí být jen pytláctví, ale může jít i o nasycenost vhodných teritorií. Ač byla na ministerstvu životního prostředí připravena zonace oblastí, v nichž bude rys celoročně chráněn, a míst, kde může být loven, zůstal tento program nenaplněn.

Existuje dostatek věcných důkazů o tom, že mnoho rysů bylo upytlačeno - dokonce i řada telemetricky sledovaných jedinců. Nikdo však nebyl přichycen při činu a myslivci nepodali na nikoho trestní oznámení. Sami myslivci tedy s pytláky pořádek neudělali.

Akce různých ochranářských skupin, které se v zimě i v létě pohybují po areálech obývaných velkými šelmami (zejména Beskydy) byly, pokud jde o potírání likvidace šelem, neúčinné. Cenné ovšem bylo, že se podařilo získat mnoho dokladového materiálu z biologie šelem.

Důvod, proč je u nás rysů méně, není zcela jasný. Dnes víme, že tyto šelmy obývají mnohem rozsáhlejší území, než jsme se domnívali. U samců to bývá až 300 km2, u samic přibližně 100 km2. Zcela nesmyslné je tedy tvrzení, že jedno beskydské údolí obývá jeden rys. Celé pohoří je rozděleno zhruba mezi 15 - 20 teritoriálních jedinců, pro další již není místo.

V žádném případě nemůže docházet k přemnožení, neboť teritoriální samci velmi nemilosrdně ze svého území vyhánějí mladé jedince. Ti jsou nuceni hledat nová území vzdálená často 100 i více kilometrů. Při těchto migracích může dojít k jejich usmrcení, kromě jiného také odstřelem.

Dávno před zavedením telemetrie se vědělo, že konkrétní rys se na stejném místě objevuje až za čtyři až pět týdnů. Příklad ze Slovenska: samec, který v železech přišel o jeden dráp, zanechával velmi typickou stopu. Tento rys měl svou loveckou dráhu - pohyboval se na trase Brezno - Vepor - Muráňská planina - Fabova hoľa. O velikosti teritoria rozhoduje množství přítomné zvěře a fyzická kondice konkrétního rysa.

Mám zkušenost, že volně žijící rys přijde za určité situace až do těsné blízkosti lovecké chaty - v době rysí říje. Na chatě v Západních Tatrách jsme pobývali s polokrotkým rysem - natáčeli jsme s ním film. Přivezli jsme ho v transportní bedně, jejíž pach nepochybně přilákal divokého rysa. Ten pak našemu rysovi celou noc „vyhrožoval“ mručením a skřeky, tzn. imponujícím chováním.

Pokud někdy lesníci pozorují větší skupinu rysů pohromadě, jde téměř jistě o samce snažícího se získat samici, která ještě vodí mláďata - samec je odhání. Nepřijímám tedy názor, že v Beskydy může obývat více než 15 - 20 dospělých rysů, protože by se jednoduše neuživili. Beskydská populace by byla daleko zranitelnější, kdyby neexistovalo napojení na migrující část populace slovenské.

Ač jsem zpočátku nebyl principiálně proti zonaci území, dnes se domnívám, že rysi by neměli být regulováni lovem, protože se sami postarají o to, aby určité území bylo obýváno jejich únosným počtem. Mluvit o rysovi jako o konzumní zvěři je tedy krajně trapné.