Nestřílejte špičáky!

 

{mosimage}

00DISK

Nestřílejte špičáky!

Ing. Petr Ziegrosser

Tak je to konečně tady! Polovina května – začíná lov srnců. Nedočkaví zahraniční lovci se sjíždějí do našich honiteb stejně jako v předešlých letech, každý s vidinou úlovku nejsilnějšího, nejpravidelnějšího a hlavně na evropské poměry celkem levného srnce. Domácí myslivci zahraniční lovce buď doprovázejí, nebo se vydávají na „toho svého“, dávno již obeznaného srnce. Vyhlédnutou „obětí“ je zpravidla knoflíkáč, bulkař, paličkáč – prostě roček. Někdo uloví jednoho, ale jsou i specialisté, kteří jich mají již v květnu několik. Je jedno, zda s „trofejí“ v lýčí či vytlučené. Hlavně, abych ho ulovil dříve než kolega, nebo – nedej Bože – někdo ze sousední honitby. Tento květnový jev se pravidelně opakuje již 50 let a je stejně starý jako naše novodobá česká myslivost.

Navštívíte-li myslivce pečujícího o své trofeje, setkáte se jistě s tím, že stěnu v jeho loveckém pokoji „zdobí“ – v závislosti na myslivcově stáří a střelecké potenci – různé množství pečlivě vypreparovaných lebek či jejich částí, na nichž se skví ona kýžená trofej – „knoflík“. A jak je na ně jejich lovec hrdý! Vždyť na zdi také zabírají daleko více místa než „dobří“ srnci, a to je přece důkaz o trvalém a cíleném dodržování chovatelských zásad! Položím takovému myslivci otázku: „Proč jsi ho (ročka) střelil?“ Následuje udivený pohled a odpověď: „On by už stejně nic neudělal!“ Když kontruji, že to nemůže nikdo vědět, dostane se mi rezolutní a konečné odpovědi: „Pokud ho nestřelím já, střelí ho někdo jiný!“

Když jsem procházel výstavu trofejí na letošním veletrhu Silva Regina, znovu jsem si uvědomil, jak hluboce je tento názor zakořeněn v povědomí myslivců. Jižní Morava, jeden z nejúrodnějších regionů republiky, vystavuje trofejový brak! Okresní výstavy po celé republice nabízejí totéž. Je to přehlídka buď toho nejhoršího, co může honitba vyprodukovat, nebo trofejí mladých nadějných kusů včetně špičáků jelení a daňčí zvěře a siků.

Protože si nemyslím, že jde o stav, který nelze změnit, prosím všechny rozumné myslivce: nestřílejte ročky a dejte jim šanci!

Pokud z nějakého důvodu musíte střílet, zkuste před stisknutým spouště odpovědět na následující otázky:

1. Neulovil jsem tomuto ročkovi loni na podzim mámu a nechal ho tak žít přes zimu samotného?

2. Přeléčili jsme všechnu zvěř proti podkožní střečkovitosti, plicnivkám a motolicím? Opravdu všechnu?

3. Přikrmuji zvěř správně podle zásad výživy, nebo sypu vše, co seženu, na jednu plesnivou hromadu?

4. Byla loňská zima mírná?

5. Jsem si opravdu jistý, že jen já mohu rozhodnout o tom, že právě tento kus musí být uloven z „chovatelských důvodů“ a že v následujících letech již „nic neudělá“?

6. Mám poloprázdný mrazák a není z čeho vařit?

Odpověď na tyto otázky vám zabere jen chvilku před výstřelem, kdy stejně zvěř důkladně prohlížíte dalekohledem. Pokud alespoň na jednu otázku odpovíte “ne!”, pak, a o to vás prosím, nestřílejte!