Úvodník 5/2006

 

{mosimage}

00UVOD

Úvodník

RNDr. Petr Koubek, CSc.

Vážení čtenáři,

teprve nedávno skončil další myslivecký rok. Myslivečtí hospodáři finišují s vyplňováním různých hlášení a příslušných formulářů, jejichž schválení je nezbytné pro zahájení nové lovecké sezóny. Sezóny, která pro mnohé z nás nezačíná příliš šťastně.

Všechny odborné autority se shodují v tom, že zima 2005/2006 byla jednou z nejdelších a nejmrazivějších v posledních desetiletích. Pro aktivního myslivce žádná novinka. Krmelce a zásypy byly věčně jako vymetené a zásoby, které měly stačit na celou zimu, byly spotřebovány již v její polovině. Jen s obtížemi se dařilo udržet obvyklý standard přikrmování i v závěru zimního období. Ani dostatek kvalitního krmiva však nezabránil poměrně velkým úhynům spárkaté zvěře, především srnčí. Na vině byla vysoká vrstva dlouho ležícího sněhu, velký počet mrazivých dnů a v některých oblastech i lyžařská turistika. Mnohde došlo k tomu, že skutečné stavy zvěře odpovídají stavům normovaným a často se blíží i stavům minimálním. Tedy ideální situace, na niž čeká většina vlastníků pozemků již od r. 1993. Situace, kdy v lese (na poli) je v podstatě tolik zvěře, kolik si vlastník přeje a jejíž vliv na porosty je ochoten tolerovat!

I když jsme se leckde s vlastníky shodli na sčítaných stavech odpovídajících stavům normovaným či minimálním, budeme zase jako každý rok sepisovat protokoly o škodách způsobených zvěří. Nikoho nebude zajímat, že máme v honitbě minimální stavy zvěře, ani kolik tun sena či metráků ovsa jsme zkrmili, kolik nafty jsme projezdili a kolik kmenů jsme ošetřili ochranným nátěrem. Pokud jsme však fakt, že máme v honitbě pouze normované či dokonce minimální stavy, zaznamenali i do příslušného formuláře a podle této skutečnosti vypočítali návrh plánu lovu pro rok 2006, měli bychom s vlastníky o škodách jednat.

Zatímco zima si vybrala krutou daň především na horách a v podhůřích, v údolích a nížinách již „tradičně“ řádily povodně. Přímé škody na zvěři v těchto oblastech jsou nepochybně větší než škody způsobené dlouhou zimou. Určitě stoprocentní jsou na mladé zaječí zvěři. Z minulých let víme, jak dlouho trvá, než se biotop zdevastovaný povodní vrátí do původního stavu. Ti z nás, kteří žijí v povodňových oblastech, také dobře vědí, kolik času uplyne, než se na poničené plochy vrátí zvěř. Není to však jen nekvalitní potravní nabídkou. Jsou to především komáři, kteří spolehlivě až do prvních mrazů brání návratu zvěře.

Stesk myslivců nad vysokým úhynem zvěře v letošní zimě a při jarních záplavách se ozývá ze všech stran a stal se také oblíbeným mediálním tématem. Ostatně proč ne, alespoň můžeme zviditelnit veřejností pozitivně přijímané aktivity myslivců a přispět tak ke zlepšení pohledu na českou myslivost. Naší myslivosti by jistě prospělo i odborně fundované vyjádření o zastavení lovu drobné zvěře ve všech oblastech postižených povodněmi.

Poslední negativní zprávou pro českou myslivost je prokázaný výskyt ptačí chřipky na území ČR. Zatím můžeme jen spekulovat, jak se bude situace vyvíjet, ale lze předpokládat, že opatření nutná k omezení možnosti zavlečení infekce do chovů pernaté zvěře budou jistě finančně velmi náročná. To může pochopitelně dlouhodobě omezit chovy bažantů, kachen a tetřevovitých.

Krutá zima, povodně i ptačí chřipka v letošním roce prodraží naše myslivecké aktivity. Zaplatili jsme mnohem více za krmiva. Ti z nás, kteří přikrmovali poctivě a podařilo se jim „přilákat“ zvěř i ze sousedních honiteb, budou platit za vyšší škody. Všichni musíme uhradit nájemné. Pokud jsme opravdoví hospodáři - myslivci, musíme situaci v našich honitbách přizpůsobit letošní odstřel, což však znamená snížit zisk a sáhnout hlouběji do svých kapes. Věřím, že myslivců, kteří budou reagovat na vzniklou situaci adekvátně, bude mnohem více než těch, pro něž je při plánování odstřelu srnců směrodatný počet padesátníků v členské základně mysliveckého sdružení, nebo těch, kteří za každým uloveným zajícem vidí pětistovku.