K odstřelu srnců

 

{mosimage}

00DISK

K odstřelu srnců
(reakce na článek ing. Petra Ziegrossera “Nestřílejte špičáky”, Svět myslivosti č. 5/2006)

Lukáš Zahrádka

Rozhodně souhlasím s tím, že nedočkaví zahraniční lovci začínají hned od 16. května navštěvovat naše luhy a háje. Pro spoustu spolků jsou právě tito lovci, ať zahraniční či tuzemští, otázkou bytí a nebytí, a mnohdy jsou peníze, které přinášejí, jediným příjmem a prostředkem k zajištění péče o zvěř v příslušné honitbě mimo vlastní finanční zdroje. Na tom není vcelku nic zvláštního. Problém je, že většina takových lovců si nepřijela do honitby pro paličkáče nebo knoflíkáče, ale pro srnce II. až III. věkové třídy.

Několik takových ulovených srnců jsem měl tu čest vidět. Vesměs šlo o srnce II. věkové třídy, a to o nadějné šesteráky, kteří obsadili svá teritoria a pravidelně vycházeli na pastvu (snadný cíl, rychle zaplatit a alou domů, ať to máme za sebou). Starý odstřelový srnec se těžko obeznává, nadějní ročci nemají vytlučeno a jsou odbíjeni teritoriálními srnci. Právě tito srnci převážně II. třídy jsou uloveni na začátku doby lovu zahraničními lovci. Takové srnce však na přehlídkách trofejí nikdy nenajdeme, pouze jejich pochybnou fotodokumentaci. Tímto razantním zásahem, pokud nedáme v odstřelu přednost průběrným srncům I. a III. věkové třídy, zcela neodpustitelně zasáhneme do kvality srnčí zvěře v dané honitbě. Nehledě na to, že popsaná situace se v některých našich honitbách opakuje rok co rok. Důkazem jsou některé přehlídky trofejí. Nikdy by nemělo být pravidlem, že si zahraniční lovci přijedou do našich honiteb pro nejnadějnější srnce, mnohdy II. věkové třídy. Vždyť právě tří- a čtyřletí srnci nám ukazují kvalitu chovu.

Nyní k jednotlivým bodům článku ing. Ziegrossera:

1. Každý myslivec by měl při lovu holé srnčí zvěře nejdříve ulovit srnče a poté srnu, a to jen tehdy, pokud jde o průběrný kus. Kdo si není jistý, ať raději holou neloví. Kvalitní srny jsou základem kvalitního chovu.

2. Dovolím si tvrdit, že nedosáhneme 100 % přeléčení srnčí zvěře. Nehledě na to, že léčebné akce se provádějí v zimním období a ne každé myslivecké sdružení k této problematice přistupuje adekvátně. Následné jarní rozpadání tlup srnčí zvěře a obsazování jednotlivých teritorií udělá své.

3. Snad žádný dobrý hospodář by neměl brát přikrmování srnčí zvěře na lehkou váhu. Zajistit dostatek jadrného, objemného a dužnatého krmiva a minerálních látek (ty po celý rok) by mělo být samozřejmostí. Vždyť kvalitní péče nám zajistí dobré stavy pro jaro. Kdo sype všechno na jednu hromadu, měl by se raději zamyslet nad tím, jestli se pro něj nenajde méně náročné vytížení, než je myslivost.

4.-5. Letošní zima byla opravdu krutá a nikdo si nemůže být jistý, je-li roční kus z chovatelského hlediska lovný či průběrný. Přesto si dovolím tvrdit, že v honitbách, kde je

I. věková třída hojně zastoupena, není důvod neulovit paličkáče či knoflíkáče a srnce s délkou parůžků do 6 cm (samozřejmě vytlučeného). To je čistě individuální věc dána genofondem zvěře v honitbě, přikrmováním, odstřelem holé zvěře, poměrem pohlaví, za-stoupením věkových tříd a procesů, které ovlivňují růst paroží atd.

Bod č. 6 je kapitola sama pro sebe. Doufám, že takových rádoby myslivců se pohybuje v našich honitbách málo.