Z letošní výstavy parohů

 

{mosimage}

00CASY

Z letošní výstavy parohů

Odkazem starých, slavných dob české naší vlasti jest ušlechtilý paroháč, vládce poetického přítmí lesního, jelen, jejž králové čeští štvali a stříleli a česká píseň lidová opředla srdcejemnou poesií. Uhájiti jelena, nejnádhernějšího zástupce lesní naši zvířeny, zachovati jej českému lesu, jest krásným zajisté úkolem, bohužel i nesnadným, poněvadž ukládá značných peněžitých obětí.

Tím potěšitelnější jest úkaz, že činitelé, jimž úkol ten připadá, rádi ano s nadšením konají svou povinnost, takže, jak dnes věci se mají, nemáme obav o budoucnost české honby vysoké, o existenci jelena z písně, vládce lesního přítmí ...

Nejlepším důkazem výborného stavu české honby vysoké jsou výstavy parohů, jež každoročně z podnětu předních českých kavalírů v Praze se konají. Výstavy ty nabyly v matičce Praze již jaksi domovského práva, staly se nevyhnutelností, s kterou veřejnost počítá. Svět lovců a lesáků českých spřátelil se již s myšlenkou výroční pouti k zajímavé, svérázné výstavě, jejíž význam, jak již řečeno, nespočívá jedině v bohaté snůšce nejkrásnějších loveckých trofejí: parohů, lopat daňčích, parůžků srnčích a všemožných vzácností a zvláštnůstek tohoto odboru.

Pokud se týče výstavy parohů, ukořistěných r. 1897, sluší hned předem vytknouti, že nezůstala nijak za výstavami z roků minulých, naopak, co se týče podrobností a úpravnosti v mnohém ohledu nad loňskou vynikala, zač sluší především děkovati výstavnímu výboru, skládajícímu se z pánů: předsedy hraběte Ervína Nostice, barona F. Hildprandta, Adolfa hraběte Mensdorfa, K. E. hraběte Nostice, M. hraběte Vratislava a náhradníků Jindřicha hr. Schönborna a Leopolda hraběte Nostice.

Vystaveno bylo víc než 60 parohů jeleních, 15 dančích a 100 srnčích parůžků v přehledných malebných kolekcích, jichž souhrn poskytoval obraz velice poutavý. Znalec, jenž podniknul pohodlnou procházku uličkami výstavky, s těžkým srdcem odvracel pohled od silných, skvostně vyperlených parůžků srnčích, aby se obrátil k jiným, ne méně pěkným, ne méně vzácným.

Zvláště významná a výmluvná byla kolekce parohů jeleních, jimž jak pochopitelno věnováno místo přední, čelní strana sálu výstavního a strana po levé ruce.

Rozumí se, že odborník a znalec obrátil svůj zřetel především k parohům cenami vyznamenaným, jich byla tentokráte na výstavě celá řada. Ceny uděleny byly především parohům vzrůstu pravidelného, dle velikosti, počtu, krásy a síly rozvětvení.

Všeobecné pozornosti těšily se krásně preparované dvě hlavy srnců parukářů, jež ukořistil Max Eugen kníže z Fürstenberga v revírech křivoklátských dne 6. a 27. července 1897 v jednom a tomtéž lesním oddílu. Velice krásný jest srnčí zákrsek, ukořistěný 19. května r. 1897 v revíru Boskovicích, náležejícím p. J. Šimůnkovi. Zajímavého toho srnce složil revírník p. Kordule. Ne méně zajímavé srnčí parůžky ukořistil dne 5. srpna 1897 pán honitby E. hrabě Sylva Tarouca v revíru Standicích. Jsou to parůžky, jimž pravá haluz neznámým způsobem byla sražena.

K ocenění předloženo bylo 20 parohů jeleních, 8 lopat dančích a 11 srnčích parůžků, 9 parohů jeleních bylo odmítnuto.

Ceny záležejí také letos z medailí zlatých, stříbrných a bronzových. Na jedné straně vyražen jest lovecký odznak s letopočtem 1898, na druhé straně jelení hlava s křížem, ozářeným paprsky, obklopená věncem dubovým.

Ceny obdržely následující parohy jelení:

První cena: Revír Duchcov. Pán honitby Jiří hrabě Waldstein. Odstřel dne 4. října. Střelec Karel hrabě Podstatszky.

Druhou cenu: Revír Marschendorf. Pán honitby a střelec Jiří hrabě Waldstein. Odstřel 3. října.

Třetí cenu: Revír Marschendorf, pán a střelec Rudolf hrabě Černín, dne 30. září.

Čtvrtou: Revír Děčín. Pán Frant. hrabě Thun Hohenstein. Střelec Jaroslav hr. Thun, dne 3. ledna.

Pátou cenu: Revír Sušice. Pán i střelec hrabě Thun Salm. Odstřel 1. října.

Myslivec č. 5/1898, roč. II.