6. mezinárodní kongres o biologii jelenovitých

 

00VEDA

6. mezinárodní kongres o biologii jelenovitých

Ing. David Vaca, Ph.D.

Česká zemědělská univerzita v Praze se začátkem srpna t. r. stala místem významného vědeckého setkání – 6. mezinárodního kongresu o biologii jelenovitých (The 6th International Deer Biology Congress). Přes 250 účastníků z celého světa naslouchalo ve dnech 7.-11. srpna zajímavým přednáškám a zapojovalo se do četných diskusí.

Kongresy zaměřené na biologii jelenovitých pořádají vědci zabývající se touto problematikou od r. 1983, přičemž od r. 1990 se tato setkání uskutečňují ve čtyřletých cyklech. První kongres se konal na Novém Zélandu (1983). Po něm následovaly kongresy v USA (1990), ve Skotsku (1994), v Maďarsku (1998) a v Kanadě (2002). Právě v kanadském Québecu byla před čtyřmi lety vybrána Praha jako místo konání dalšího setkání.

Organizací pražského kongresu pověřila mezinárodní vědecká komunita prof. ing. Luďka Bartoše, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Toto pracoviště bylo tudíž hlavním pořadatelem. Do přípravy světově významné akce se zapojila též Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU Praha a Federace evropských asociací farmových chovů jelenovitých (Federation of European Deer Farmers’ Associations – FEDFA). Uspořádání kongresu finančně podpořily Česká zemědělská univerzita v Praze a Lesy České republiky, s. p. LČR se postaraly též o zajištění exkurze do jimi obhospodařované obory Žleby s bílou jelení zvěří. Po skončení kongresu se uskutečnily ještě exkurze do Národního parku Šumava a Krkonošského národního parku.

Kongres nesoucí podtitul „Jelenovití v měnícím se světě“ proběhl pod záštitou Ministerstva zemědělství ČR, oficiálně ho zahájil náměstek ministra zemědělství RNDr. Pavel Punčochář, CSc. Akce se zúčastnilo přes 250 lidí z téměř 40 států Evropy, Asie, Severní a Jižní Ameriky.

PROGRAM KONGRESU

Program kongresu byl rozložen do pěti dnů. V pondělí, úterý, ve čtvrtek a v pátek probíhaly přednášky, ve středu se uskutečnila již zmíněná exkurze do obory Žleby.

Program byl velmi rozsáhlý s tématickým záběrem do všech oblastí současného výzkumu biologie jelenovitých. Organizátoři rozčlenili připravené příspěvky do 16 sekcí: 1. Reakce jelenovitých na globální změny prostředí, 2. Sezónní a nesezónní druhy jelenovitých, 3. Odhad počtů zvěře a modelování populační dynamiky, 4. Ochrana volně žijících populací: střety zájmů; 5. Hospodaření s jelenovitými, 6. Reprodukce, 7. Choroby jelenovitých, 8. Biologie parožení, 9. Genetika a evoluce, 10. Problémy s přemnožením, 11. Ekologie a hospodaření s invazivními druhy, 12. Hospodaření s ohroženými druhy, 13. Chování a welfare, 14. Zvěřina a její přínos pro humánní výživu, 15. Ekologie výživy a 16. Zooarcheologie jelenovitých a historie.

Přednášky v sekcích probíhaly každý den paralelně ve třech posluchárnách, přičemž každý účastník měl přísně vymezený čas pro své vystoupení a odpovědi na dotazy publika.

Kromě referátů v sekcích zazněly každý v den i hlavní (plenární) přednášky, které připravili světoví experti z oboru biologie jelenovitých: prof. Valerius Geist (Kanada): Priority v ochraně jelenovitých: proč se jimi zabývají věda, zoogeografie a historie; prof. George A. Bubenik (Kanada): Sezónní a nesezónní možnosti reprodukce jelenovitých: od Arktidy po tropy; dr. Chunyi Li (Nový Zéland): Nejnovější poznatky z růstu paroží a výzkumu kmenových buněk; prof. Mads C. Forchhammer (Dánsko): Reakce jelenovitých na globální změny prostředí; prof. Marco Apollonio (Itálie): Daněk evropský, leky a alternativní strategie páření v San Rossore, Itálie: výsledky dlouhodobé studie; prof. William J. McShea (USA): Ochrana tropických jelenovitých: Co může přinést budoucnost? a Murray N. Woodbury (Kanada): Nebezpečné choroby u volně žijící jelení zvěře a u zvěře v oborách a na farmách.

Součástí programu byly též tři doplňkové workshopy (diskusní setkání) na téma Hospodaření s jelenovitými, Telemetrie a analýzy dat z GPS a Pracovní setkání o ochraně huemula. V budově, v níž probíhaly hlavní přednášky, byl vyčleněn prostor pro vystavení posterů („plakátů“) s informacemi o výsledcích výzkumných projektů z celého světa.

Na kongresu bylo předneseno nebo představeno na posterech celkem 200 příspěvků. K vybraným příspěvkům se vrátíme v samostatných článcích.

ČEŠTÍ VĚDCI NA KONGRESU

Za ČR se kongresu zúčastnili zástupci tří vědeckých pracovišť a Národního parku Šumava s následujícími příspěvky.

Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi:

J. Bartošová-Víchová a kol.: Rozevření preorbitální žlázy kolouchy jelena lesního

(Cervus elaphus): Signál vzrušení?,

A. Dušek a L. Bartoš: Vliv porodní hmotnosti koloucha jelena lesního (Cervus elaphus) na úspěch při allokojení (kojení u jiné samice než je matka – pozn. red.): Podpora kompenzační hypotézy,

J. Bartošová-Víchová a kol.: Kojí laně (Cervus elaphus) – „babičky“ svá „vnoučata“?,

R. Kotrba a kol.: Kooperativní antipredační chování u sympatricky žijícího jelence běloocasého, daňka evropského, srnce obecného a jelena lesního: experimentální ověření s pomocí atrapy jelena,

B. Fričová a kol.: Souboje mezi samci daňka evropského (Dama dama) a samičí výběr partnera,

J. Drábková a kol.: Ovlivňuje sociální postavení laně trvání filiálního a nefiliálního kojení (filiální = u matky, nefiliální = u jiné samice – pozn. red.) u jelena lesního (Cervus elaphus)?,

L. Bartoš a kol.: Růst paroží u jelena lesního (Cervus elaphus) závisí na koncentracích testosteronu, nikoliv na IGF-1, LH, prolaktinu a kortisolu,

E. Kužmová a kol.: Konsistentní interindividuální variabilita v pro- liferačním potenciálu parožních buněk za různých podmínek kultivovaných in vitro.

Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR:

J. Kamler a kol.: Obsah smrkového jehličí v potravě: prostředek pro vyhodnocení kvality potravy u volně žijících přežvýkavců,

J. Prokešová a kol.: Význam lužních lesů pro management jelenovitých,

M. Heroldová a kol.: Faktory ovlivňující složení podzimní potravy u jelena lesního (Cervus elaphus) v Alpském regionu.

Pedagogická fakulta Univerzity v Hradci Králové:

V. Bádr a kol.: Celkové srovnání taxonomických znaků odlišujících dva příbuzné druhy vší u jelenovitých – Solenoptes burmeisteri a S. capreoli (Phthiraptera, Linognathidae).

Fakulta lesnická a dřevařská Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně:

M. Ernst: Mikrosatelitní analýzy DNA pro kontrolu rodičovství u jelena lesního v ČR.

Správa Národního parku Šumava:

P. Šustr a A. Jirsa: Výběr prostředí a velikosti domovského okrsku jelena lesního (Cervus elaphus) v horských podmínkách Národního parku Šumava, ČR – předběžné výsledky.

CENA DR. ANTONÍNA BUBENÍKA

Součástí kongresu je tradičně udělení ceny dr. Antonína Bubeníka, známého českého vědce, jenž se zabýval výzkumem jelenovitých. O cenu se mohou ucházet mladí vědci do věku 35 let. Na letošním, v pořadí již. 6. ročníku, byly uděleny tři ceny, neboť počet soutěžících přesáhl rekordní počet 30. Ocenění obdrželi:

1. James G. Mount z Velké Británie za přednášku Mount, J. G., a kol.: Paroží může regenerovat z přetrvávajících nervových kmenových buněk,

2. Marie Liouville z Francie za přednášku: Liouville, M. a kol.: Biometrie a paleoekologie jelena lesního (Cervus elaphus) během středního a svrchního pleistocénu v západní Evropě. Příklady z jeskyně Lazaret (středomořské Alpy, Francie),

3. Barbora Fričová z ČR za přednášku: Fričová, B. a kol.: Souboje mezi samci daňka evropského a samičí výběr partnera (Dama dama).

ÚSPĚŠNÝ KONGRES

Každý z účastníků obdržel sborník abstraktů v angličtině, která byla jednacím jazykem kongresu. Případní zájemci o sborník se mohou informovat u pořadatelů (www.af.czu.cz/idbc).

Organizátorům se podařilo zvládnout přípravu a realizaci náročného kongresu na výbornou, což dokládají pozitivní ohlasy účastníků z celého světa. Ti si domů odváželi nejen poznatky ze zajímavé akce, ale též dobrý pocit z návštěvy ČR. Za vše patří pořadatelům kongresu a spon- zorům velké poděkování.

Biologové zabývající se jelenovitými se opět sejdou za čtyři roky. Kde, to zatím není známo.