Úvodník 9/2006

 

{mosimage}

00UVOD

 

Úvodník

 

Prof. ing. Luděk Bartoš, DrSc.

 

Vážení čtenáři,

ve dnech 7.-11. srpna t. r. se v areálu České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole uskutečnil 6. mezinárodní kongres o biologii jelenovitých („The 6th International Deer Biology Congress“) s podtitulem „Jelenovití v měnícím se světě“. International Deer Biology Congress (IDBC) je celosvětové setkání vědeckých pracovníků zabývajících se biologií jelenovitých, které se svolává ve čtyřletých intervalech. Podrobnější informaci o kongresu najdete na str. 4-5 tohoto čísla Světa myslivosti.

Program kongresu, jehož se zúčastnilo 250 vědců z celého světa, pokrýval všechny oblasti současného výzkumu biologie jelenovitých, včetně aplikace poznatků do praxe. Zatímco v dřívějších letech vesměs převažoval v programu buď aspekt farmových chovů, nebo naopak aspekt ekologický, letošní ročník kongresu byl v tomto ohledu vyvážený. Sféra farmových chovů byla zastoupena velkou sekcí Choroby jelenovitých, která současně zajímá i biology volně žijících populací. Nejpočetněji zastoupenou sekcí byla sekce Hospodaření s jelenovitými (39 příspěvků), na níž navázal čtyřhodinový workshop s účastí padesátky diskutujících. Bylo zřejmé, že existuje řada globálních problémů, zejména dlouholetý trend nárůstu počtů jelenovitých. S tím je spojen problém odhadů počtů zvěře, v němž tradicionalistická kontinentální Evropa s výjimkou Norska dosud velmi zaostává hlavně za Severní Amerikou. Sborník z kongresu se tak stává bez pochyby nejaktuálnějším přehledem problematiky v daném oboru.

Z 200 kongresových příspěvků bylo 16 z ČR (11 přednášek a pět posterů). Ze záplavy osobních a e-mailových poděkování z celého světa vyplývá, že se kongres vydařil, a lze jej tedy považovat za úspěšnou reprezentaci české vědy a našeho státu vůbec. Tímto konstatováním bychom mohli skončit, ovšem vtírá se tradiční “jenže ...”.

Na českých prezentacích se podílel Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi (sedm přednášek a dva postery), Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR v Brně (tři přednášky a jeden poster), s jednou přednáškou vystoupili pracovníci Národního parku Šumava a po jednom posteru vystavili výzkumníci z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a z Katedry biologie Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Z tohoto přehledu jasně vyplývá, že přes 80 % „domácích“ příspěvků na kongresu vytvořila pouze dvě pracoviště, na nichž se v oblasti biologie jelenovitých provádí spíše základní než aplikovaný výzkum. Mezi dalšími českými účastníky bez prezentace byli již jen dva zástupci Asociace farmových chovů jelenovitých ČR a zástupce Státní veterinární správy ČR. Jinak nikdo, přestože byl kongres s předstihem opakovaně inzerován. SVS ČR úkolovaná a kontrolovaná z Bruselu se zcela správně poohlíží po nových informacích. Kongres IDBC k tomu byl ideální příležitostí, těžko hledat v evropském měřítku obdobnou koncentraci celosvětových špiček v daném oboru. Ale co úřady a organizace řešící další ožehavé otázky? V úvodní přehledové přednášce Valeria Geista z Kanady zaznělo zcela jasně a naléhavě, že pro správné rozhodování o principech a metodách hospodaření s volně žijící zvěří, včetně jelenovitých, je nutné úzké propojení mezi vědou a státními orgány. To je běžná praxe v Severní Americe, stejně jako v řadě vyspělých států Evropy. Celá Evropa se potýká s problémy s populačními nárůsty jelenovitých a další spárkaté zvěře. Všechny okolní státy na kongresu problematiku řešily, od nás o toto téma nikdo neprojevil zájem. Je to tím, že bychom takové problémy neměli? Naskýtá se tudíž velmi jednoduchá otázka, kterou mi také – coby organizátorovi – účastníci kongresu opakovaně položili: provádí se v tomto státě vůbec nějaký myslivecký či s myslivostí související aplikovaný ekologický výzkum, když o něm s výjimkou uvedených dvou pracovišť není ve vědecké literatuře takřka ani vidu, ani slechu? Nebo je to „jen“ tím, že náš stát nedisponuje odborníky, kteří by byli jazykově připraveni k rovnocenné diskusi se zahraničními kolegy? Jak by ale potom mohli takoví lidé dělat kvalitní vědu, když se dnes téměř vše publikuje v angličtině?

Ve vyspělém světě jsou hlavními vědeckými centry univerzity. Jaká věda se tedy dělá na našich lesnických fakultách, jediných místech, kde se přednáší myslivost, když jediným příspěvkem z této oblasti byl poster z Fakulty lesnické a dřevařské Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně o mikrosatelitech k určování rodičovství u jelena lesního? Co produkují příslušné ústavy v ČR? Je náš stát tak chudý, že nedává žádné prostředky na myslivecký výzkum? To bychom na tom museli být hůře než Maďarsko, Polsko, Chorvatsko. Nebo pokud dává, čím to, že z tohoto výzkumu nejsou žádné výsledky, které by snesly srovnání s výsledky ze zahraničí? Jako členský stát EU bychom měli být rovnocenným partnerem při řešení celoevropských problémů i v této oblasti. Ta tam je doba nic neobsahujících závěrečných zpráv a „vědeckých setkání“ problematické úrovně, kde se cenily výkony při bohatýrských pijatikách spíše než odborná úroveň účastníků.

Ptám se tedy s účastníky kongresu: klade si v tomto státě podobné otázky vůbec někdo? Setkání, jako byl právě proběhlý kongres o biologii jelenovitých, přímo vybízejí nejen k otázkám, ale i k odpovědím. Snad k tomu již konečně nastal ten pravý čas.