32. ročník Memoriálu Richarda Knolla

 

00PES

32. ročník Memoriálu Richarda Knolla

Ing. Dalibor Pačes

32. ročník mistrovství ohařů ČR se odehrával opět na Moravě, pouze místo konání se proti loňskému roku posunulo směrem na jih, do okresu Břeclav. K tomuto účelu byly ve dnech 26.–27. srpna otevřeny brány židlochovického zámku, jehož areál přivítal účastníky soutěže a početné příznivce lovecké kynologie. Hlavními organizátory 32. Memoriálu Richarda Knolla (MRK) byly Lesy České republiky, s. p., Lesní závod Židlochovice a Okresní myslivecký spolek ČMMJ Břeclav.

Historie soutěže

Vrcholná soutěž ohařů ČR je pojmenována po známém představiteli naší lovecké  kynologie Richardu Knollovi (1893–1973). Narodil se v Rouchovanech na Třebíčsku a od mládí se zajímal o lovecké psy. Začínal s výmarskými ohaři a pointery, později se věnoval především německým krátkosrstým ohařům. Z jeho chovné stanice „Tišnov“ pochází 11 vrhů pointerů, několik vrhů jezevčíků, teriérů a irských setrů a 170 vrhů krátkosrstých ohařů. Při založení Československé myslivecké jednoty byl zvolen jejím pokladníkem, od r. 1930 zastával funkci kynologického referenta. V letech 1919–1959 byl hlavním porad-cem chovu krátkosrstých ohařů, v r.1931 se stal zakládajícím členem klubu Krátkosrstý ohař. Jako uznávaný cvičitel předvedl na zkouškách více než 60 ohařů. Byl rozhodčím z exteriéru pro všechna plemena loveckých psů a všestranným rozhodčím z výkonu. Stál u pořádání prvního Memoriálu Karla Podhajského v r. 1932 a v pozdějších letech se stal jeho pětinásobným vítězem. Spolu s Janem Báčou napsal monografii Všestranný ohař (1953, 1958, 1966) a zájmovou příručku Exteriér a vlastnosti našich krátkosrstých ohařů (1964). MRK byl pořádán původně jako všestranné zkoušky ohařů, od r. 1943 o putovní pohár. Od r. 1975 se pořádá jako mistrovství ohařů ČR se zadáním titulu Vítěz ČR.

Organizace memoriálu

Nelehký úkol uspořádat a zajistit vrcholnou kynologickou akci připadl pracovníkům LZ Židlochovice. Hned na úvod je třeba konstatovat, že se s tímto úkolem vypořádali nadmíru úspěšně. Ředitel LZ Židlochovice a zároveň též organizačního výboru memoriálu ing. Tomáš Blaha sestavil schopný tým, který s přehledem vedl ing. Milan Novotný. Židlochovický zámek poskytl ubytování vůdcům, i jejich čtyřnohým pomocníkům a také rozhodčím. Nejen hosté bydlící na zámku, ale i ostatní účastníci si mohli kromě historických obrazů a trofejí prohlédnout také současné nejsilnější jelení, daňčí a mufloní trofeje LZ Židlochovice, vystavené v hale v prvním patře zámku. Zámek a jeho okolí představovalo důstojnou kulisu pro pořádání soutěže.

Program memoriálu začal již v pátek odpoledne poradou rozhodčích, veterinární prohlídkou a losováním pořadových čísel soutěžících. Na sobotním slavnostním zahájení mohla početná korona odhadovat ambice dvacítky nominovaných ohařů. Mezi nimi jako obvykle převažoval německý krátkosrstý ohař (KO – 10 zástupců) před českým fouskem (CF – 3) a pointerem (POI – 3). Zbytek startovního pole doplňovali dva němečtí dlouhosrstí ohaři (DO), jeden výmarský ohař krátkosrstý (VOK) a jeden malý münsterlandský ohař (MMO).

Dvoudenní maratón v terénu

Polní práce probíhaly v rovinaté honitbě MS Vranovice-Příbice nedaleko Pohořelic.  Porosty středně vysoké vojtěšky oplývaly dostatkem bažantů, koroptví i zajíců k regulérnímu vyzkoušení každého ohaře. V polních disciplínách si nejlépe vedla fena VOK Fatima z Žehuňské doliny, vedená Milanem Kazdou. Od rozhodčích obdržela ze všech disciplín čtyřku a právem jí náleželo ohodnocení za nejlepší práci v poli. Naopak soutěž skončila hned první den pro dva KO, a to kvůli neúspěchu při dohledávce bažanta, resp. přinášení čerstvě střeleného bažanta.

Rybník Zarostlý na polesí Velký Dvůr byl opravdu vydatně zarostlý rákosem a mohlo se zdát, že připraví krušné chvilky mnohým účastníkům soutěže při práci ve vodě. „Voda“ však nedělala většině z nich problémy. Osudnou se stala pouze pro fenu CF Meril z Hložku, vedenou Jiřím Černým, jíž se nepodařilo v časovém limitu dohledat kachnu v rákosí. Cenu za nejlepší práci ve vodě získal POI Avar z Knollovy školy s vůdcem Milošem Knotkem.

Za lesními disciplínami bylo potřeba odjet na polesí Diváky, odkud pochází nejsilnější tuzemská trofej muflona z volných honiteb (246,20 b. CIC). Při přejíždění z „lesa“ na „vodu“ jsem měl štěstí pozorovat početnou tlupu mufloní zvěře. A že se bylo na co dívat, byli tam skutečně kapitální berani! Volné honitby na Židlochovicku právem patří k našim nejlepším honitbám s mufloní zvěří. Ale zpátky k „lesu“. Převážně listnaté porosty s minimálním bylinným a keřovým patrem a vlhké prostředí po nedávných deštích vytvářely ideální podmínky zejména pro práci na barvě. Snad jen značná členitost terénu mohla přivodit „zadýchání“ vůdcům. Ukázalo se, že právě lesní disciplíny byly nejhustším sítem pro řadu soutěžících. Problematická „ohrádka s liškou“ nebyla důvodem k ukončení soutěže pro žádného z ohařů, i když dvě jedničky a dvě dvojky nesvědčily o dobré připravenosti na tuto disciplínu. Horší to již bylo s přinášením vlečené lišky. Nuly z této disciplíny ukončily účast tří soutěžících. To „nejlepší“ na konec: jedna nula, tři jedničky a šest dvojek z barev nepotřebuje komentář ... Navíc devět psů nahlášených na barvě jako oznamovač nebo hlasič dokončilo práci jako vodič. Nejlepších výsledků v lese dosáhl POI Moris Franzini, vedený Jiřím Pospíšilem.

Celkové výsledky

Již po prvním dnu značně prořídly řady soutěžících – domů se ubíralo osm ohařů se svými vůdci. Druhý den se přidali další dva, takže pro padesátiprocentní úspěšnost (přičemž pouze dva psi obstáli v I. ceně) jistě nelze použít synonyma „kvalitní výkony a vyrovnaná soutěž“. Dalším paradoxem zůstává skutečnost, že z prvních čtyř soutěžících nominovaných na letošní MRK s plným počtem 500 bodů neuspěl ani jeden.

Jediným, jenž vybočoval z řady ostatních a celou soutěž absolvoval bez zaváhání, tj. se čtyřkami ze všech disciplín, byl POI Moris Franzini, vedený zkušeným Jiřím Pospíšilem z Věrovan, okr. Olomouc. Pětiletému žlutobílému statnému pointerovi právem náleží tituly Vítěz ČR 2006 a CACT, stejně jako odměna vůdci ve formě odstřelu jelena

II. nebo III. věkové třídy v honitbě LZ Židlochovice. V případě Morise nejde o první úspěch – má za sebou PZ, SZVP, LZ a 2x VZ – vše v I. ceně, navíc je vítězem Memoriálu Josefa Lammera z r. 2005. Kromě pracovních úspěchů se může pochlubit tituly Klubový vítěz, BOB a nejkrásnější pes letošní klubové výstavy Moravskoslezského klubu anglických ohařů se sídlem v Brně. Po dlouhých 14 letech od doby, kdy v r. 1992 v Opavě zvítězil Vlastimil Resner s Bleskem z Roštějna, mohl podruhé v historii MRK stát na stupních vítězů pointer.

Vítězi zdatně sekundovala fena CF Bety z Koblova vedená Josefem Sikorou z Ostravy. Pracovitou běloušku odsunuly na druhé místo trojky nasbírané na poli, ve vodě i v lese, bodový zisk však znamenal I. cenu. Jediná úspěšná zástupkyně národního plemene ohařů si vysloužila uznání a poděkování od zástupců Klubu chovatelů českých fousků. Méně štěstí měla ušlechtilá, temperamentní fena VOK Fatima z Žehuňské doliny, vedená Milanem Kazdou. Jednotlivé známky za práci ve vodě sice splňovaly limit na I. cenu, celkový bodový součet ji ale posunul do ceny II. Přesto udělala radost nejen svému majiteli a vůdci, ale také zástupcům Klubu chovatelů výmarských ohařů. Ti označili její úspěch za nejlepší dárek k letošnímu 40. výročí založení klubu.

Kromě trojice nejúspěšnějších si zaslouží zmínku ještě jedna dvojice soutěžících. Nebývá obvyklé, aby se na podobné vrcholné soutěži objevovala v roli vůdce žena. Na letošním ročníku jí byla Olga Hrabáková z Bíliny, okr. Teplice. V mužské převaze si vedla více než úspěšně. S KO Orem z Kvítele porazila nejen jeho bratra z vrhu Ora z Kvítele, vedeného ostříleným seniorem Josefem Novákem z Klapý (tomu se mimořádně nedařilo; v lese si „vysloužil“ jedničky z ohrádky a šoulačky, což jej odsunulo do III. ceny), ale i další zkušené „borce“. V konečném pořadí se Oro z Kvítele objevil ve II. ceně na velmi pěkném šestém místě. Blahopřejeme!

Slovo závěrem

Po celou dobu konání MRK bylo krásné, slunečné počasí. Až na závěr při vyhlašování výsledků se jakoby příslovečně „zachmuřilo“ a mnozí se ubírali k domovu za prudkého přívalového deště. Zkušený vrchní rozhodčí Miroslav Matějka, který pečlivě dohlížel na regulérnost soutěže, při závěrečném hodnocení nešetřil slovy chvály na adresu pořadatele. Poděkoval mimo jiné také sponzorům, bez jejichž pomoci si dnes nelze představit uskutečnění podobné akce. Na místě byla jeho poznámka o předvedených nepříliš oslnivých výkonech, podpořených v některých případech neúspěchu netaktním chováním vůdců.

Deset nejlepších účastníků MRK se nominovalo na Memoriál Karla Podhajského, což po vyhodnocení letošního ročníku znamená všichni, kteří obstáli (i ti se III. cenami). Budeme jim přát, aby měli více štěstí a na nejstarším a nejprestižnějším memoriálu ve výkonu ohařů nám neudělali v těžké konkurenci zahraničních účastníků ostudu. Určitě se budeme společně těšit na další ročník MRK, který se bude konat v příštím roce na Pardubicku.